Cartouche

V 50. a 60. letech ve Francii vznikalo opravdu velké množství šermířských filmů, plných hrdinů bez bázně a hany a krásných žen, kterým hrdina podlehne. Se svojí troškou do mlýna přispěl i režisér Philippe de Broca a mohu říci, že geniálně. "Cartouche" se totiž od těch ostatních podobných filmů liší. Je v něm mnohem více nadsázky a co se týče soubojů, ani na chvíli se nezastaví. Pokud máte v jiných souboje prokládané intrikami, zde jsou souboje, souboje, láska, souboje, láska...a zase souboje. A zhruba čtvrthodinu před koncem de Broca film změní. Nadhed se rozplyne jak pára nad hrncem a dostaví se vážnost a tragika. A smutný konec. Toto byla první spolupráce režiséra de Brocy s Jean-Paul Belmondem, který zde září po všech stránkách. A jak je vidět, vítečně si spolu porozuměli a tak spolu natočili ještě několik filmů. Ostatní herci jsou rovněž skvělí, neodolatelná Claudia Cardinalová a Jean Rochefort. "Cartouche" je nadčasová klasika, která je věčně mladá a ani náhodou nesmrdí stuchlotinou, jak jsem někde slyšel. A jsem rád, že si "Cartouche" můžeme vychutnávat s nádherným starým dabingem (Jan Tříska, Jana Hlaváčová). (16.08.2007)

Non stop akčná historická jazda, ktorej nevadí ani trochu prepálená dĺžka. Prvá polovica je komédia, ktorá sa neberie vôbec vážne a tá druhá je viac dráma s nejakou tou snahou o psychologickejšie prekreslenie postáv, ale taktiež s dostatočným množstvom akcie. Nejak to spolu konzistentne koexistuje, čo je myslím veľké plus. Ako brať ale dnes tie nekonečné súboje, toť otázka. Absolútne odklonenie od reality v nich film zráža trochu na kolená, na druhú stranu to patrilo k dobe vzniku a prístupu k žánru a je to potom i keď nechcená, ale poriadna zábava. Ako príklad uvediem scénu, keď Rochefort hádže do diaľky meč a ten zasahuje protivníka z opačnej strany, ako stojí herec. Ale vlastne aj kvôli takýmto momentom má Cartouche svoje čaro aj dnes. (13.04.2018)

Cože? Tohle už dnes nikoho neoslovuje? Všude slyším jenom slovíčka "nostalgie" a "dětství". No u mě je to stále jedna z nejúžasnějších Belmondovek. Historické dobrodružáky s přídechem romantiky (nebo to je naopak?) jednoduše můžu. Tady je k tomu opět neodolatelný Belmondo. Šarmantní zlí muži mají k mému srdci vždycky ten správný klíč. Tohle je u mě nesmrtelný film s fantastickým hudebním podkresem. (20.03.2007)

Cartouche je proutník o tom žádné spory. Cartouche je ale také film, kterých ve Francii točili v té době kvanta. Jistě tenkrát byly velice úspěšné. Dnes mají máloco říci. Až na pár vyjímek, mezi které Cartouche rozhodně patří. Krom toho, že historicky podkresuje onu dobu naprosto precizně, jak to Francouzi dovedou. Objeví se bitvy, které na dobrodružný film vypadají skvěle a milostné scény také zašachují s příběhem. Hlavní je stejnak Cartouche. Jean-Paul Belmondo ho hraje tak jako by on sám byl právě takovým mužem. On ani nemusí hrát, on takový prostě je. Na světě pak existuje pramálo lidí, kteří by řešili debatu takovou jaká je právě v tomto filmu: --- Říkají mu Hezoun - Kdo je sakra ten Hezoun? (16.08.2007)

Romantika, akce, božská CC, božský JPB a špetka francouzské historie od osvědčeného režiséra. Jenže je to docela nuda. Jistě, Cartouche má výborné momenty, ale je strašně dlouhý a vlastně se tam toho celkově moc neděje, na mě prostě nezafungoval před více než deseti lety a bohužel ani teď. Škoda. V rámci žánru/ů existuje hromada lepších filmů. 65%. (11.12.2021)