Cartouche

Cartouche je proutník o tom žádné spory. Cartouche je ale také film, kterých ve Francii točili v té době kvanta. Jistě tenkrát byly velice úspěšné. Dnes mají máloco říci. Až na pár vyjímek, mezi které Cartouche rozhodně patří. Krom toho, že historicky podkresuje onu dobu naprosto precizně, jak to Francouzi dovedou. Objeví se bitvy, které na dobrodružný film vypadají skvěle a milostné scény také zašachují s příběhem. Hlavní je stejnak Cartouche. Jean-Paul Belmondo ho hraje tak jako by on sám byl právě takovým mužem. On ani nemusí hrát, on takový prostě je. Na světě pak existuje pramálo lidí, kteří by řešili debatu takovou jaká je právě v tomto filmu: --- Říkají mu Hezoun - Kdo je sakra ten Hezoun? (16.08.2007)

Dostat místo vyznamenání vstupenku do 1. linie, to fakt jde. Kdo by neodolat :-) Je osvěžující vidět Belmonda jako „mladíčka“, tady bych mu tu jeho svůdnost i žrala. Ovšem na rozdíl od Claudie. Ona je opravdu krásná, ale vyrukovat s větou: „Jmenuju se Venuše a je mi dvacet.“, to trochu přepískli (měla sice jen 24, ale působí mnohem starší). A naopak Belmondo ve svých 29 na mě působil mladším dojmem a nemohla jsem se zbavit pocitu, že je Třískovi přece jen podobný. Téma „Nezabíjet a okrádat jen šlechtu“ tady už bylo, takže takovej francouzskej Jánošík. Navíc v podání akčního Belmonda, kterej od nikud najednou vyskočí oknem, střílí na něj z metru a nikdo ho netrefí. No, Belmondo, no. Je to prostě king. A jeho kamarád Hezoun (no jestli je opravdu hezoun, o tom by se dalo polemizovat, každopádně kus chlapa to je) vyrve holýma rukama trám ze zdi. Jejich komunikace ale výborná: „Já měl takovou macatou, ta měla oči… - Každá má oči.“ Vojáci neumí jezdit na koni bez sedla. Jméno Lojzík je opravdu ryze francouzské. Kdyby mě někdo vypaloval cejch na čelo tak budu řvát jak tur. A spoustu dalších podivností. Navíc JPB je pěknej hajzlík, protože má doma krásnou Venuši a touží po té, která na něj křičí: „Zbabělče, ničemo!“, hérečka jedna, a pak pro jistotu omdlí. Ale jinak to byl celkem dobrej film. (05.05.2010)

Povedený dobrodružno-historický francouzský snímek v hlavních rolích s hvězdnými Jean-Paul Belmondem a Claudiou Cardinale. Výprava, kostýmy, lokace byly výborné. Příběh se mi také líbil, jen škoda, že Cartouchovi nestačila krásná Venuše, ale chtěl sbalit další šlechtičnu. A Venuše musela mít opravdu dobré srdce, když šla zachraňovat chlápka, o kterém věděla, že ji podvádí a touží po jiné. (27.08.2023)

Francouzsko-italská dobrodružná komedie vyprávějící o životě legendárního francouzského zbojníka Louise Dominique Bourguignona, řečeného Cartouche (1693-1721). Do role neohroženého muže, jenž se díky své důvtipnosti a nápaditosti vyhnul elegantně nejedné šlamastyce a který okrádal bohatou šlechtu a peníze rozdával chudině, byl obsazen J. P. Belmondo, jenž zde mohl uplatnit své akrobatické a komediální schopnosti a také svůj fyzický fond a energii. Snímek P. de Brocy popisuje Cartouchovu krátkou vojenskou kariéru, které byla ukončena oloupením starého maršála (L. Raimbourg) a poté jeho cestu za bohatstvím a vysněnou svobodou. Neocenitelnými společníky mu byli v této době jeho přátelé, taktéž uprchlí vojáci vychytralý J. Rochefort, nazývaný Krtek a nepřemožitelný J. Hahn, pomocí nichž svrhl bývalého vůdce podsvětí Malichota (M. Dalio) a sám se postavil na jeho místo. Ženský element, a to velmi půvabný, v tomto dobrodružném filmu představovala C. Cardinale, hrající tanečnici Venuši, dívku, do níž se Cartouche ihned zamiloval. Kdyby se tento francouzský rebel věnoval svým věrným přátelům a své krásné partnerce, mohl užívat svého bohatství, postavení a lidové oblíbenosti mnoho let, on však neodolal pokušení skládat poklony ledově chladné komtese Isabelle de Ferrussac (O. Versois), již poznal ještě před Venuší a jež stála u začátku konce jeho štěstí. Při jedné z šarvátek s armádou byla totiž zastřelena jeho krásná Venuše, Cartouche plný žalu však nezanechal své loupeživé činnosti a v roce 1721 skončil na popravišti. Poutavý a dobrodružný dvouhodinový příběh nejznámějšího předrevolučního francouzského vzbouřence proti šlechtě a vysoké společenské vrstvě a neúprosná křivka jeho úspěchů a proher, jež se dá zkráceně vyjádřit jako vzestup, vrchol, zrada, pád, poprava, se nápadně podobá postavám vyobrazených ve výborném československém seriálu Slavné historky zbojnické od H. Bočana. Údajně značně historicky přikrášlený příběh nemění nic na tom, že Cartouche považuji za nadprůměrné filmové dílo plné šermovaček, jež stálo na počátku Bebelovi výjimečné, nejen komediální kariéry. (03.07.2018)

V 50. a 60. letech ve Francii vznikalo opravdu velké množství šermířských filmů, plných hrdinů bez bázně a hany a krásných žen, kterým hrdina podlehne. Se svojí troškou do mlýna přispěl i režisér Philippe de Broca a mohu říci, že geniálně. "Cartouche" se totiž od těch ostatních podobných filmů liší. Je v něm mnohem více nadsázky a co se týče soubojů, ani na chvíli se nezastaví. Pokud máte v jiných souboje prokládané intrikami, zde jsou souboje, souboje, láska, souboje, láska...a zase souboje. A zhruba čtvrthodinu před koncem de Broca film změní. Nadhed se rozplyne jak pára nad hrncem a dostaví se vážnost a tragika. A smutný konec. Toto byla první spolupráce režiséra de Brocy s Jean-Paul Belmondem, který zde září po všech stránkách. A jak je vidět, vítečně si spolu porozuměli a tak spolu natočili ještě několik filmů. Ostatní herci jsou rovněž skvělí, neodolatelná Claudia Cardinalová a Jean Rochefort. "Cartouche" je nadčasová klasika, která je věčně mladá a ani náhodou nesmrdí stuchlotinou, jak jsem někde slyšel. A jsem rád, že si "Cartouche" můžeme vychutnávat s nádherným starým dabingem (Jan Tříska, Jana Hlaváčová). (16.08.2007)