Tělo mého nepřítele

Příběh, který žije pro svou závěrečnou minutou. Fakt nádherný jak se na konci rozezní hudba Francise Laie a všechno to fantasticky zaklapne, jak francouzské, jak dokonalé. K filmu mám prakticky jen dvě výhrady, první za kterou může a druhou za kterou nemůže. Tou první výhradou je určitá dějová nepřehlednost v první části filmu, kdy je poměrně obtížné rozeznat minulost a současnost, já se řídil podle Bebelových vlasů a ta druhá výhrada je k dabingu. Jiří Krampol je dabingové zlo, mudrcové píšící do novin a tvářící se jako veleznalci filmu sice Krampola jako Bebelova dabéra opěvují, ale já se tomu musím smát, protože Krampolovi chybí totální intonace hlasu, zatímco Belmondo hraje, Krampol suše předčítá text a vnímá ho jako básničku. Tuhle dabingovou vraždu jsem vydržel přesně 3min a 24sek. pak jsem změnil na original a zachrochtal blahem. Krampol možná může dabovat Belmondovi akčně drsný kriminálky typu Samotář, ale v žádným případě ne Paulovi dramatické role, které i od dabéra vyžaduji schopnost se s dabavoanou postavou identifikovat a vnímat jí v kontextu celého příběhu, ale chtít po Krampolovi víc než jen číst text a točit reklamu na A-ha je asi moc. (14.08.2013)

Tak tohle bohuzel nevyslo, takle si cestu za pomstou fakt nepredstavuju. Prvni pulku filmu jsem pomalu nevedel, o co vlastne jde, reziser tam seka zabery ze soucasnosti i zabery, co se delo pred sedmy lety, bez nejaky logiky, takze jsem se v tom postupne prestal orientovat, do toho spousta postav a ani sem poradne nevedel, co resi. V druhy polovine uz se to sice drobet uklidni, ze je konecne jasny, co se deje ted a co uz se stalo, ale v postavach sem mel furt bordel a na zaver i dojde na neco cemu by se dalo rikat pomsta. Jenze to porad neni hlavni problem filmu. Hlavni problem je, ze ma film dve hodiny a neskutecne se tahne, hraje stale stejna hudba, resi se vicemene furt dokola totez a nic moc zajimavyho se nedeje, akce tu vlastne neni. Takze nam tu zustava jen slusnej Belmondo, kterej si tentokrat strihnul takovyho nesmlouvavyho tvrdaka a role mu docela sedla, i kdyz obcas se teda neudrzi a haze usmevy na vsechny strany. Ale samotnej Belmondo to proste nezachrani. (02.04.2009)

Verneuil sa snaží pomerne komplikovanou štruktúrou rozprávania presvedčiť diváka, že točí výborný film. Lenže jednotlivé sekvencie sú natočené pomerne neinvenčne a film akoby postrádal rytmus. Zaujímavá kamera a režisérske hrátky prichádzajú až v závere, ktorý je po tejto stránke vydarený. Že mi však bolo jedno, kto a prečo za tým celým väzí, je chybou režiséra, ktorý nedokázal dodať príbehu na naliehavosti a napätie. Zameniteľná francúzska pásová gangsterka zo 70. rokov. Potešia pekné ženy v nočnom podniku, ktorý Francois vlastní a pri ktorého vedení pôsobí značne naivne, pretože pochopí príliš neskoro, o čo tam v skutočnosti ide. (27.07.2014)

Jsem příliš málo světácký Belmondo na to, aby mi někdo svěřil vedení nejlepšího podniku ve městě. Nejsem však příliš naivní Belmondo, abych pochopil, že doutníček prodávaný za 50.000 franků asi nebude jen tak obyčejný doutníček. Takže mne se zkrátka Belmondovy problémy netýkají, ale kdyby se mne týkaly, tak bych rozhodně byl ten naštvaný Belmondo, který se rafinovaně mstí těm, kteří mu zařídili pobyt v pruhovaném a ještě přitom nakoukne pod všechny sukně v dohledu svých lehce utrápených očí. Mně se to prostě líbilo, ale potřeboval bych, aby se ta nudná těžkopádnost vyprávění nahradila svižnou lehkostí. Jenže tohle chtít od francouzského dramatu ze sedmdesátých let je asi stejně nemyslitelné, jako chtít od Borata, aby nesouložil s ovcemi. (30.06.2015)

Leclercqu, vy jste kouzelník. Kde jste vyštrachal tu Friedu z Düsseldorfu? / Budete se divit. V Düsseldorfu. Belmondo se po sedmi letech vrací z krimu, kam se dostal, protože se zapletl s pracháči. Neunikl sice zašitý v pytli, ale i tak schystává pomstu. Mýlil jsem se, když jsem si s podobnými polo-zajímavými tituly spojoval výhradně Alaina Delona, který jejich rychlo-výrobou zazdil vrchol kariéry. Tělo mého nepřítele je s nimi příbuzné přes producentskou rolí hlavního představitele a přesvědčivě ilustruje, že posílený vliv hvězdy má na výsledný tvar neblahý dopad. Belmondo drsňáckou manýrou, tvářením se, že někdo dostane na budku (dostane), vytlačuje slibné motivy (překotné společenské změny, amerikanizace Francie) a film se rozpadá do epizod jakoby sestříhaných z různých Belmondových žánrových poloh. Občas studený Melville, občas se tomu chce do artu, občas nemístně legrační jak od Zidiho. Sdílím názor jiných, že za filmařský orgasmus v doslova posledních vteřinách ty dvě hodiny přerušované soulože nestojí. (11.02.2023)