Strach nad městem

Merli je dokonale slizký Minos, kterému bych s chutí vypíchla to zdravé oko. Jinak se jedná o klasickou Verneuilovku s notnou dávkou dobrodružství v podání jeho oblíbeného Belmonda. Morricone napsal skvělou hudbu, trošku se inspiroval de Roubaixem a jeho nápadem pro hlavního záporáka napsat samostatnou melodii. Minosova znělka si kvalitou nezadá s tou Jeffovou z Poslední adresy. To se ještě Morricone nevykrádal. Ráda bych vzkázala všem, kteří kritizují francouzský film za českou chybu, že vrtulník samozřejmě slyšet je a Verneuil nemůže za pitomce, který spáchal špatný český dabing pro VHS. (21.06.2014)

Příběh je takový nijaký a záporák tak nějak unylý mi přišlo. Ale honička po střechách patří dodnes k tomu nejlepšímu, co se v tomto žánru natočilo. Film má i slušnou atmosféru, kterou podtrhuje hudba Ennia Morriconeho. ----- V roli policejního komisaře musí vypátrat muže, skrývající se pod přezdívkou Minos. Ten obtěžuje telefonáty ženy a dívky, co se nechovají zrovna morálně. Pátrání je zdlouhavé a čas běží. Navíc mají komisař i pachatel své tajné zbraně, ale také nedostatky. Disk opět kromě dvou stereo zvukových stop (originál, dabing), průměrného obrazového a animovaného (velmi efektního) menu nepřináší žádné bonusy. (16.03.2012)

Evropská verze akčního filmu se vyznačuje tím, co bylo pro Jean Paula příznačné - jasnou humanistickou orientací, uvěřitelným námětem i příběhem vtěleným do filmově pojatého příběhu s napínavým dějem a také otloukaným hrdinou, který se dopouští chyb a omylů, jež občas stojí lidský život. Drobek artistických vložek nepůsobí příliš vyumělkovaně a pro laického řadového diváka vyzní přirozeně a uvěřitelně. Moderní mušketýr nejen upoutává, ale i strhuje. A je jedno, že zanedlouho od toho ohňostroje dobrodružnosti uplyne padesát let. Letité jsou už konec konců i postřehy členů ČSFD. (16.09.2023)

U vchodu do druhého kruhu stojí Mínos, soudí duše a určuje trest. Kruhem vane vichřice a unáší ty, kdo zhřešili smyslností. "Ó ty, kam jdeš, tady je bolest doma," Mínos mi řekl, když mě uviděl, přerušiv soud, jejž vykonával zrovna. [Dante, Božská komedie - Peklo (zpěv 5.)] Tak praví slova klasikova přičemž ve mně bije srdce plné nostalgie! A čím je pro mě vlastně Peur sur la ville? Ve zkratce by se dalo říct, že typická francouzská kriminálka stojící na znepokojivě dráždivé hudební variaci Ennia Morriconeho a extrémně slizkém záporákovi ztvárněném Adalbertem Mariou Merlim. Ale s odstupem času bych spíše řekl, že jde o značně netypickou „belmondovku“ o hořké chuti pomsty a touhy po vendetě v kontrastu s cynickým, ironickým zlehčováním činů jednoho schizoidního šílence. Jean - Paul Belmondo předvádí sice ve své první krimi roli své typické kaskadérské variance "udělej si sám" (scénu s honičkou po střechách pařížských domů považuji za jednu z těch nezapomenutelných), takže si ve spoustě panoramatických záběrů vychutnáte jeho hnědé, silonové fusekle, ovšem stejně jako třeba v případě Mrchožroutů (1984), vložil Henri Verneuil jeho postavě do vínku rozměrné ego a již zmíněný chladný cynismus - “Pojď, zkusíme to. Necháme ho umřít, jestli snesem ten šok!“. A přesně tenhle přechod, v kontrastu celé Jeanovi kariéry (potažmo lepších kriminálek typu Le Professionnel (1981)), dělá ze Strachu nad městem spíše průměrný kousek. Ale ještě moje oblíbené ale ;-). Padlo tu slovo nostalgie a to má u lety prověřených snímků velkou váhu. Postava Mínose, onen nezapomenutelný symbol skleněného oka, vše podbarvené skvělou, neurotickou hudbou a jistá nezpochybnitelná atmosféra, nenucené napětí, tohle v mých geneticky původních očích film jednoznačně povyšuje. Co na tom, že v záběr hluboce proniká Belmondovo zlověstně zvlněná patka, že elitní pařížští ostřelovači vypadají z pohledu dnešní SWAT jak banda dezorientovaných rybářů a že se na pornofilmy stála fronta jak u nás za komanče na pomeranče. I po 33ti letech od jejího vzniku neztrácí tahle kriminálka nic na svém „kouzlu“ a já se na ní vždycky (když už ji jednou za pár let reprízujou) rád podívám. Nesoudím, neboť před tribunálem obhájcem mým mé vlastní srdce jest! [7/10] (18.09.2008)

Strach nad městem je dnes již kultovní kriminálkou s Belmondem v hlavní roli. Svým způsobem se jedná i o jeden z jeho prvních filmů (mimo komediální žánr), který si získal všeobecnou popularitu. Henri Verneuil je zručný režisér, navíc skvěle buduje napětí, které spoluutváří především sugestivní tvář vraha Minose v kombinaci s děsivou hudbou Ennia Morriconeho. Belmondo zde snad vůbec poprvé hraje roli, jež ho nejvíce proslavila; drsného komisaře a neodolatelného svůdníka, který nejde daleko pro ránu, kaskadérské kousky ani svérázný humor. S odstupem času se ve filmu dají najít určité nelogičnosti, nicméně jako celek Strach nad městem nezastárl ani o den. Zejména při akční sekvenci v metru se mi stále tají dech. A i když jsem ho viděl mnohokrát, ve chvíli, kdy se zjeví psychopatický Minos se skleněným okem, mám pokaždé chuť zalézt pod křeslo. (11.09.2021)