Bláznivý Petříček

Svoboda natočit co chci musí být kouzelná. Není nutné snažit se pochopit co tím autor vlastně myslel, pokud mám podezření, že do všech důsledků to nevěděl ani on sám, když natáčel příběh o posledním romantickém páru. Ale můžeme se nechat okouzlit tou ikonoklasmickou svobodou tvorby stejně jako režisér. Vzniklé pocity budou mít celou škálu, od sentimentálních, přes hořké až po čistě veselé. A všechny budou nádherně barevné. Godard to je úlet – anarchistický, misogynní, excentrický a pro mně nepochopitelný. Produkce: Films Georges de Beauregard (15.04.2018)

Večierok u svokra pripomína reklamné videoklipy korporácií (farebné filtre navodzujú atmosféru monotónnosti). Ferdinand (nazývaný aj Petríček) má už dosť „pokoja“ v tomto svete, daným zabezpečeným manželstvom a podobnými párty. Uniká z večierku a následne aj z doterajšieho života. Spoločníčkou je mladá žena (femme fatale). Výstrihy momentiek horúčkovitého hľadania šťastia a lásky nepodmienenej vecami. Obaja sa snažia silami náhody a nečakanosti konania uchopiť neuchopiteľné, aj napriek pochybnostiam a vonkajším okolnostiam (teroristi v úzadí). Neopakovateľná kinetická koláž Okamihu vpečateného do pamäti - bez súvislosti s kontextom príbehu - obsahujúceho útržky rozhovorov, myšlienok, denníkových záznamov, prírodné motívy, muzikálové vsuvky, v súhrne tvoriaca multižánrový film. Godardova slobodná úvaha o hľadaní, zjavne ovplyvnená existencializmom, prekvapí v každom okamihu, v toku ubiehania času si napr. nájde dosť času aj na hĺbavé rozmýšľania alebo naopak groteskné odľahčenia. Snaha uchopiť život a nie prežívať, končí opäť na nitke nemožnosti uniknúť z chápadiel okolitého sveta. Okrem skvelých pocitov ostávajú aj otázky, napr. Stačí krátkodobá slobodná láska a prchavosť okamihu i s vedomím, že vytriezvenie bude kruté; je toto výhra ? Je dobré pochovať navždy minulosť pri náhlej zmene? P.S. V úvode filmu, v scéne na večierku, hovorí o svojom ponímaní filmu zopár slovami americký tvorca drsných filmov Samuel Fuller. (08.02.2006)

Gothard počtvrté a zatím nejhůře, od dalších pokusů si dám dlouhou pauzu. Předchozí setkání se mi líbila více, nebo aspoň tak nenudila. Bláznivý Petříček byl k nepřežití, sledoval jsem to asi na pětkrát během čtrnácti dnů. Karina a Belmondo byli sami o sobě fajn, ale absolutně neměli co hrát. Přišlo mi to, jak nepovedené studentské cvičení, nebo spíše koláž z nepovedených záběrů, které skončily ve střižně jako odpad z jiného filmu. Žádný děj, žádná myšlenka, žádný přesah, scény naplácané jedna za druhou a bez zjevné souvislosti. Jednu hvězdu dávám asi sobě za vytrvalost, že jsem to nakonec zvládl. (19.02.2022)

Mozaika emocí a ztřeštěných nápadů. Tak by se dal shrnout syžet snímku Bláznivý Petříček, dalšího tvůrčího experimentu z dílny Jeana-Luca Godarda. Oproti kultovnímu U konce s dechem je „Petříček“ o něco vyspělejší, hravější, zachází ještě do většího extrému co do formy i do obsahu, a hvězdný Jean-Paul Belmondo hraje ještě lépe… S Annou Karinou vytvářejí krásnou souhru, přičemž Godard dává prostor i hlubším myšlenkám, které Karina prezentuje vskutku úžasně. Žánrově je Bláznivý Petříček pestrý, jak jen si dokážete představit. Mísí romantickou krimi komedii na útěku s fiktivním dokumentem i tragédií, nezaobírá se jediným filmovým pravidlem minulosti, a jak je u Godarda tradičně zvykem, forma je zde postavená před obsahem. Což však není nutně na škodu, naopak to pouze otevírá další možnosti pro filmařovo vyjádření. 7/10. (06.02.2021)

Mně se na tyhle filmy prostě těžko kouká. Jsou tady skvělé nápady, jsou zde výborné myšlenky, ale jako celek to prostě není něco, co by mě opravdu bavilo a zaujalo. Jean-Luc Godard se rozhodl, že v béčkové produkci bude prezentovat myšlenky, a bylo jich tolik, že je ani pořádně nestihnete sledovat. Moc věcí na jednom místě, příliš zvláštních přístupů k vyprávění i k hraní, i když Belmondo prostě okouzlí. (29.05.2015)