Profesionál

Má svůj cíl a nikdo ho nezastaví. Toto není kriminálka, není to komedie, ale působivý akční thriller o muži, který byl v Africe z politických důvodů nespravedlivě odsouzen do vězení odkud po dvou letech uprchne a vrací se do Paříže, aby se pomstil. Jean Paul Belmondo je jako vždy výborný a zdatně mu sekunduje Robert Hossein jako hlavní záporák, sviňácký komisař Rossen. Hudba Ennia Morriconneho je vynikající a konec filmu je na Belmondovku opravdu netradiční. Doporučuji. (21.12.2005)

Je to trochu netradiční vidět Belmonda v něčem, co není přímo komedie, ale i tak se člověk občas pousměje. Je tu i dost akce a občas i drsné. Belmondo se po dvou letech vrací do Francie jako tajný agent, který utekl ze zajetí v Africe a jde se mstít. Protože je profík, tak si většinu svých kolegů maže na chleba a je vždy krok před nimi. Co má vlastně za lubem a podaří se mu to? Konec je docela překvapil. Filmu dost přidává i úžasná Morriconeho hudba. "Ten croissant platí kamarád." (20.07.2020)

Excelentní dílo francouzské kinematografie, ve kterém J.P. Belmondo ztvárnil postavu obětovaného agenta, který se po svém návratu mstí těm, kteří jej obětovali. Bývalým nadřízeným začínají první bezesné noci... Do filmu vstupuje výborná hurba E. Morriconeho, která filmu dodava ten správný "šmak" (doporučuji poslechnout v originále). Jeden z nejlepších Belmondových filmů. (25.12.2007)

Celkový dojem z filmu mám vždycky neradostný - špinavé zákulisní politické čachry, sviňští policajti a poprvé, kdysi hodně dávno, mě dost překvapil unhappyend. Na druhou stranu je to film s Belmondem, a ten si nemůže odpustit všelijaké vtípky a žertíky a komické vložky. A to je právě to, co filmu trochu vyčítám - to, že nezůstal cele ve vážné rovině (aspoň jako ve stylizovaném africkém začátku), a nebo že nebyl pojatý s větší nadsázkou. Tenhle slepenec vážné tragédie a francouzsko-belmondovsky rozpustilé komedie, mi zkrátka příliš dobře neštymuje dohromady. Takže i když mám Profesionála rád, na pět ho necením; ale bez rozmýšlení bych dal pět za překrásnou, existenciálně silnou, osudově naléhavou Morriconeho ústřední melodii. Jinak moje nejoblíbenější scéna je samozřejmě ta s lesbicko-sadistickou seržantkou (božská Dany Kogan), geniální. Potom Beaumontův duel s Rosenem (ve své roli hodně přesvědčivý Robert Hossein), no a ten neradostný závěr mi nakonec přijde jako nejlepší ze všech možných závěrů, jen ať si lidičkové nezvykají, že v belmondovce musí všechno dobře dopadnout. P.S.: Jak si tak pročítám zdejší komentáře, někdo tu poznamenal, že bez Morriconeho hudby by film byl mnohem obyčejnější, méně zajímavý... Když nad tím tak přemýšlím, něco na tom opravdu je, ta moje čtvrtá hvězda je z největší části asi fakt za tu hudbu. (13.09.2014)

Na svou dobu velmi progresivně načrtnutá archetypální dějová premisa policajta a zloducha, kde je zakomponovaný zatím nevídaný a později hojně používaný element, který tyto typy filmů posouvá o stupeň výše v kvalitě. Pomyslné smazání, či alespoň dílčí eliminace jasně definovatelnéno dobra a zla, absence jednostraného profilu postav. Postava Belmonda chce udělat něco zlého, ale divák s ním soucítí a fandí mu. Postava Hosseina chce udělat něco dobrého, ale díky jeho povaze ho divák nemá rád. Profesionál impresivně pracuje s tímto střetem dvou hereckých i filmových person a Belmonda stylizuje do role drsného hrdiny oscilujícího na hraně toho co je a není správné. Nemá cenu řešit, že technická stránka nic moc, přece jen odpovídá tomu ročník. Děj je někdy možná až příliš zkratkovitý a hlavní hrdina je až příliš mnoho kroků před ostatními. V pozdějších snímcích se to podařilo ještě lépe vyvážit. Belmondo je však jeden z mála unikátních hrdinů stříbrného plátna, na kterém generace bezpochyby milují jeho nekonvenční šarm a hrdinství, prokládané nezpočtem komediálních situací a vtípků. Na svou dobu revoluce, dneska příjemné retro, které neurazí, ale dnes už ani tolik nenadchne ve srovnání s ostatními. Moririconeho hudba je možná ještě slavnější, nez celý film. (04.11.2017)