Velký blondýn s černou botou

Zábavná a vtipná komedie o člověku, který se náhodou dostal do třenice o nadvládu nad francouzskou špionážní službou. Hudebník François Perrin (dobrý Pierre Richard) se stává nic netušící návnadou. Náhoda, štěstí a jeho trochu bláznivý šarm mu několikráte zachraňují život v tolik nebepečné hře. A návdavkem dostává lásku elegantně půvabné tajné agentky Christiny (Mireille Darc), která se vzepře při jeho odstraňování. Vynikající je též postava Françoisova přítele a spoluhudebníka Maurice (dobrý Jean Carmet), který je svým přítelem dlouhodobě podváděn. Nervově se hroutí pod stavem všech událostí, kdy nachází mrtvoly, nevěru své ženy a nepochopitelné "tajemství" svého přítele. Návnadu nahazuje šéf špionáže plukovník Louis Marie Alphonse Toulouse (dobrý Jean Rochefort), nutně se potřebující zbavit svého ambiciózního náměstka Bernarda Milana (Bernard Blier), který do pasti vklouzne lehce a nechápavě. Z dalších rolí: Mauricova navěrná žena Paulette (Colette Castel), nechtějící se vzdát svého milence, Perrache (Paul le Person), nejbližší spolupracovník plukovníka Toulouse a jediný ochránce nebohého hudebníka, Chaperon (Maurice Barrier) a Poucet (Jean Saudray), ingoknito bodyguardi hudebníka, a Botrel (Jean Obé), Georghiu (Robert Castel) a Boudart (Roger Caccia), Milanovi neúnavní tajní agenti. Příjemná svěží zábava, spletitá, humorná až parodická rošťárna vážných špionážních filmů. (28.08.2011)

Velký blondýn je v podstatě klasickým špionážním filmem s pár komickými prvky. Plukovník Milan se snaží sesadit šéfa tajné služby Toulouse a ten na něj nastraží obyčejného hudebníka v podání Pierra Richarda, který nemá o ničem tušení. Milan rozjíždí špionážní mašinérii se vším všudy a popravdě je to celkem nuda a ani šaškující Richard to moc nezachraňuje. Až posledních skvělých 20 minut s likvidujícími se agenty, mizejícími mrtvolami a šílejícím kamarádem Mauricem to vytáhne na 4 hvězdy. (10.08.2013)

Tohle není pro mě úplně klasický film Yvese Roberta, jehož více kousků ze 60. let v čele se Šťastným Alexandrem mě ovanulo krásnou poezií a dobrosrdečným humorem. Tohle je Robert zkoušející štěstí v jiných subžánrech, s kriminálním či špionážním podtextem, výrazně parodickým nadhledem, navíc podle cizího scénáře začínajícího autora... a ačkoliv právě tohle je TEN film, za který získal pan režisér své asi největší ocenění, na jedném z nejprestižnejších evropských festivalů, nemohu si pomoct, u mě i po opakovaném zhlédnutí patří Velký blondýn s černou botou stále k tomu nejméně oblíbenému z Robertovy tvorby. Určitě můžu však říct, že s odstupem 3 let mi tato komedie sedla mnohem víc, než dříve, dokonce dvě třetiny jsem pomýšlel nad 4 hvězdičkami. Pierre Richard nikdy nebyl úplně mým šálkem kávy, jeho postava mi tu po většinu scén přijde (přes zajímavý charakter ničemu považovaného za nebezpečného agenta) poněkud nezáživná, ale spočátku jsem to bral jako funkční záměr a proto oceňoval, že dlouhou dobu dostává spíše jen okrajový prostor vedle mnohem zábavnější party špionážní sítě u odposlechů. Bohužel od momentu, kdy se Richard dostává do domu Darcové a film se stává především Richardův, mě humor kolem hlavní postavy a občas i celý film přestával bavit, také nejedna scéna v rámci vyústění (přestřelky) později na mě už působila jako velká fraška. Přesto musím ocenit ze strany tvůrců dost zdařile vystavěnou „špionážní kriminálku naruby“, která je protkána nejednou vtipnou scénou (nejvíc mě rozesmály ty scény kolem ranního sportu ve dvou s neustálým pumpováním kol) a které nechybí i pěkná výtvarní stránka. Přestože mi už poslední třetina moc nesedla a celkový dojem mírně pokazila, nemůžu zdaleka přehlídnout všechny ty klady. Hezky zaranžovaný koncert smyčcového orchestru pod taktovkou samotného Roberta... Vtipné scény s odposlechem v květinové dodávce... Skvělého Bliera a Carmeta... Stylový doprovod Vladimira Cosmy, v zajímavé hudební kombinaci se sólem legendárního Gheorghe Zamfira na Panovu flétnu... Je toho dost, proč jsem si tento film i přes místy rozporuplnější dojmy celkem užil... „Proč šel k jezýrku?!“ [65%] (08.03.2022)

Geniální zápletka filmu a překvapivě snesitelný Richard způsobili, že se na tuhle špionážní komedii dá dívat bez usnutí i v dnešní době. Přesto si stojím za názorem, že pozdější Veberova díla (režisérsko-scénáristická) jsou mnohem svižnější a tím pádem i vtipnější. 70% Zajímavé komentáře: Oskar, CGP (13.08.2005)

Celý film vlastně těží z jednoho jediného nápadu, ovšem ten je geniální, takže s ním film v pohodě vystačí. I když se tu neděje nic jiného, než že tajní agenti pečlivě mapují a analyzují každý krok člověka, který o ničem nemá ani tušení, a jde tudíž jen o nové a nové variace jednoho vtipu, stejně nikdy nemáte pocit opakování či stereotypu. Je to až s podivem, že to funguje až do konce. Pierre Richard tu je ovšem bohužel dost potlačen do pozadí a nemá tak možnost moc zazářit. Větší prostor tu dostali Blier a Rochefort. (17.08.2009)