100 dní v Palermu

Realisticky střízlivě, skoro až dokumentárně pojatý snímek, který právě pro tu střízlivost má vysokou vypovídací hodnotu. Když dojde - k očekávanému - konci, člověk se neubrání pocitu tolika zbytečně zmařených lidských životů a jejich zničených osudů a nadějí - jen pro to, aby se pár slizounů mělo dobře. (07.09.2009)

Pre niekoho môže byť šokujúce, akú silu vlastne v rukách drží sicílska mafia. Dalla Chiesa, muž, ktorý bol známy svojou ráznosťou, silnou osobnosťou, čestnosťou a neústupčivosťou, to mal zmeniť. A nebyť toho, že organizáciu podsvetia v Palerme podcenil a príliš zasiahol do jej plánov, bolo by sa mu to aj podarilo. Na konci filmu vraví jeho manželka krutú pravdu - vláda ho vymenovala na miesto prefekta len ako ospravedlnenku - ak nezmôže nič on, tak potom už nikto. Nepríjemne reálny film s excelentným Linom Venturom v hlavnej úlohe. (27.07.2013)

Spíš by tomu pasoval název 100 postav v Palermu, protože jich bylo tolik, že to postrádalo nějakou větší sevřenost. Na nepříliš objevnou kostru o novém koštěti, co má vymezený čas, než praskne násada, se nabalují takřka dokumentární prvky naplněné ceremoniemi, byrokracií, politikařením a ke konci i melodramatem a během toho se v pravidelných intervalech zvyšuje obsah olova v interiérech vozidel. Zaplať pánbůh za Venturu v podivných okuliaroch, který v tradiční roli morálně pevného hrdiny zkušeně kormidluje až do wikipedií popsaného konce.. (12.09.2022)

Je to smutné, ale už to se mnou nic nedělá..Ani z piety už nic. Možná, že to byl někdy PRO NĚKOHO super film, ale to byl i Mrazík. Výpověď doby, která ale časem vyprchá... Nejhorší je , že takhle to pořád může a jistě i je...U nás nyní hodně aktuální ...Lidstvo je nepoučitelné a menšina vládne většině...Hranice mezi politiky a kmotry jsou menší a menší.. (24.06.2013)

Carlo Alberto Dalla Chiesa - muž, který toho měl mnoho za sebou, a který i na poli boje s organizovaným zločinem mnohé zažil. Přesto ale podcenil - pravda, obtížně představitelnou - moc mafie. Pouhé dva roky po jeho teatrálně bestiálním zavraždění se Italové rozhodli natočit o jeho stodenním působení v úřadě palermského policejního prefekta film, který by nepřibližoval ani tak jeho osobu (kdo byl, odkud přišel, jak se dostal tam kde byl, a co při tom prožil), jako spíš celkovou atmosféru "jiného světa" jménem Sicílie na začátku osmdesátých let. 100 Dní V Palermu je nepochybně film, na kterém je jeho věk znát, ale pro mě osobně byl fascinující ukázkou v podstatě reportážního stylu, který jsem u filmu tohoto žánru a dějové náplně rozhodně nečekal. Díky hraným záběrům ze všedního života (v Itálii se při utkáních fotbalové repre zastavuje téměř všechno na všech stranách zákona) a samozřejmě i strhujícímu buldočímu výkonu Lina Ventury musel ve své době - pamatujte jak čerstvé tehdy ty události byly - film působit velmi živě a dnes už se může brát jako polodokumentární rekonstrukce. Tento dojem budí i práce s kamerou, která vrcholí v závěrečné scéně, ke které vše nevyhnutelně směřuje. Z neuvěřitelnosti toho všeho mě dost mrazilo. Pro našince to asi nemá nijak zásadní přitažlivost, a jasný záměr režiséra to divákovi taky příliš neusnadňuje - já na to ale slyším, a krom toho, že červenou barvu výložek tohohle filmu beru jako jasnou věc, si myslím, že by si zasloužil i víc. 80% (14.07.2013)