Svědek

V každém případě je špatně, nahlížet na "Svědka" jako na kriminální film. Celý film se zaobírá tím, co je právě v detektivkách buď zcela opomíjeno, nebo jen ve zkrace připomenuto. Výslech. A ač se to může zdát neuvěřitelné, tahle prostinká zápletka je jádrem osmdesátiminutových psychologických orgií čtyř silných osobností. Inspektor Gallien, policista unavený životem, který má svoji slávu dávno za sebou si dovolí o Silvestrovské noci pozvat k výslechu dr. Martineaua. Nikam nepospíchá, doma na něj nikdo nečeká a svou prací se chce vyhnout bujarým večírkům, kde by se se svou osamělostí cítil jako nahý v trní. Dr. Martinaud naopak taková prostředí vyhledává především díky tomu, aby si odpočnul od své panovačné ženy. Má své přísné rituály a nesnáší, když mu někdo zmaří jeho plány. Je velmi inteligentní, ješitný, komisní a arogantní. Inspektor Belmont, vede svůj skromný malý život policejního "datla", ťukajícího výpovědi na psací stroj. V okamžiku, kdy jeho starší kolega, ze kterého má evidentní respekt, musí na chvíli odejít, bere spravedlnost do vlastních rukou a započne svou pomstu za neustálé dobírání a ponižování arogantního svědka. A je tu ještě madam Martinaud, stejně tak krásná jako zrádná, využívající situace pomstít se svému muži za svou neukojenost. Postupem času začne být zprvu důslednému Gallienovi úplně jedno, kde je skutečná pravda a snaží se záležitost zakončit, ať dopadne jakkoli, stejně tak pod tíhou okolností zlomený Martinaud, který se rezignovaně k činu přizná. Ovšem to není ještě konec. Víc neprozradím, tenhle film si opravdu sežeňte. Je totiž málo filmů, které jsou postaveny na maximálním hereckém umění hlavních představitelů. Před pány herci Linem Venturou a Michelem Serraultem hluboce smekám (nesmím opomenout výborný dabing pánů Bessera a Fišera)! 100%. (26.10.2010)

"Může se stát, že mě rozčílíte, překvapíte, možná i zmatete. Ano, to je možné. Ale dokud Vás budu podezírat, že jste zabil dvě děti, je vyloučené, abyste mě bavil, Martinaude." A to já jsem se dokázal pobavit při Gallienově vyšetřování, Belmontově fackování i úžasné strohosti paní Martinaudové. Nic na tom nemění ani skutečnost, že jsem již dříve viděl Pouhou formalitu i Podezření, takže jsem nemohl být dějem zase až tak moc překvapen. Nicméně originál je jen jeden a ten je velmi dobrý. (01.03.2016)

Vééééľmi, ale naozaj vééééééľmi urozprávaný film. Herci to nejako ustáli, a vyslúžili si od tunajších užívateľov značnú dávku uznania. Veď dobre, sú ozaj kvalitní, ba aj Romy Schneiderová sa ukáže. Síce iba na chvíľu, ale hneď strhne pozornosť. Ale pozornosť čoho? V zásade len lepšej rozhlasovej hry. Poznámka: A fakt, že vo vyspelých demokraciách sa pri policajnom výsluchu dotazovaní občania za účelom vymlátenia pravdy z času na čas zmlátia, alebo dostanú nečakaný buchnát, či facku, to je fakt. A nielen francúzsky filmový akt z roku 1981. Ale aj slovenský fakt z každého jedného roku po zmene režimu, teda 1990 -2021. A verte mi, niečo o tom viem. Na policajnom prezídiu som totiž nejaký čas robil. Čas tam strávený som len tak podaromnici nezahodil na ľahkovážne plnenie si služobných povinností bez súvislostí a komplexného poznania stavu. V rámci ich plnenia som študoval čo najväčšie možné množstvo kadejakých utajovaných správ určených na skartáciu, intenzívne rozprával s rôznymi šaržami a funkciami mužov zákona. A dozvedel sa veci nevídané. Jednou z nich bola skutočnosť o pravidelných bitkársko-kung- fu akciách pri vypočúvaní obvinených, či svedkov (najmä ak sú zo sociálne znevýhodneného prostredia, sú v mentálnej subnorme a/alebo nemajú možnosti právnej obrany). Je to proste fakt. (04.05.2021)

Kromě nahoře uvedených žánrů na mě Svědek zapůsobil i silně psychologickým dojmem. Vždyť to napětí a frustrace z právníkovy osoby přímo čišelo. Když k tomu připočítám zarputilý výslech inspektora Galliena, který chtěl mermomocí dopadnout vraha dvou holčiček, tak není ani divu, že Jerome zareagoval takovým způsobem, jak jsme mohli vidět. Střet dvou hereckých es byl perfektní a Romy Schneider k dokonalé atmosféře ještě přispěla tajemně zahalenou aurou právníkovy manželky. Na minimálním prostoru je to maximální a nezapomenutelný zážitek. Když bych ale měla jít s pravdou úplně ven, tak se přiznám, že atmosféra v Přiznání byla z mého subjektivního hlediska přece jen o chlup hustější. Ovšem sledovat Lina je jako být v nějaké světoznámé galerii, kde jen tiše obdivujete dokonalé tahy štětce mistra malíře. (02.01.2014)

Tak tedy nevím, jestli jsme viděli stejný film. Já osobně viděl rozhlasovou hru, kde jedinou filmovou invencí bylo převlékání saka Lino Ventury a sem tam flashback na pláž či na maják. Postavy mají naprosto nevyprofilované charaktery, takže psychologicky to klouže až moc po povrchu, a ani účast Romy Schneider to nezachrání. Pochopit hlavní dějovou strukturu není problém, ale spousta věcí je za hranou - jak tedy třeba vysvětlit bankéřův "vztah" s Kamilou? Jako kapric manželce navzdory? A proč tedy pak litovat manželku, které její monolog můžeme, ale nemusíme věřit, jak povstala z chudého dna společnosti? Když se nad filmem zamyslím zpětně, nedává mi moc smysl, spousta věcí je chtěných, na sílu, aby byl jako jakýsi konflikt a jakési podezření, ale tady to prostě podle mne nefunguje, je mi líto. (22.08.2016)