Svědek

„Nevíte, co je to klepat na dveře, které se neotevírají...“ Tady musím v první řadě vyjádřit poklonu hereckému umění Michela Serraulta. Pokaždé mě zde fascinuje Serraultovo ztvárnění postavy notáře Martinauda, který si nemá problém s ironií ostře utahovat z vyšetřovatelů ve vypjaté chvíli, ale když si definitivně uvědomuje změnu role ze svědka na nevyvrátitelného podezřelého a je vystaven postupně dvounásobnému ponížení, propadá se psychicky stále více až na úplné dno. Dále musím smeknout před Romy Schneiderovou, která ač na poměrně malém prostoru, dokázala do tohoto tísnivého komorního thrilleru vnést tolik silného půvabu, až hypnotické přítažlivosti. Lino Ventura, ač ho chovám ve stejně vysoké oblibě, má zde trochu smůlu, neboť se ocitl coby (pokud jde o věk a formu) již lehce stárnoucí herecký veterán ve velmi silné sestavě, v níž nezaostává ani Guy Marchand jako druhý vyšetřující inspektor, a Ventura podává ze zúčastněných dle mého názoru tak nejméně zajímavý, spíše až rutinný výkon, ale stále značně kvalitní. Tento nezapomenutelný psychologický souboj z jedné policejní místnosti, s několika krátkými flashbacky, hodně staví právě na velké symbioze hereckých protagonistů, skvostních dialogů a režie. Málokdy se stane, že se v jedném filmu sejde tolik výjimečných deviz po všech stránkách. A pak staví hodně také na silném příběhu, kde mě každým zhlédnutím stále víc než ústřední linka dokazování viny či neviny zasahuje hlavně ta druhá, mnohem intimnější linka jedné nešťastné manželské historie. Viděl jsem Svědka snad už popáté, a znovu a znovu ve mě vyvolává dlouho přetrvávějící silné dojmy, znovu a znovu prožívám u toho napětí, tíseň a zážitek, téměř jakoby to bylo poprvé. Tomu říkám majstrštyk! 100% (08.05.2021)

"Může se stát, že mě rozčílíte, překvapíte, možná i zmatete. Ano, to je možné. Ale dokud Vás budu podezírat, že jste zabil dvě děti, je vyloučené, abyste mě bavil, Martinaude." A to já jsem se dokázal pobavit při Gallienově vyšetřování, Belmontově fackování i úžasné strohosti paní Martinaudové. Nic na tom nemění ani skutečnost, že jsem již dříve viděl Pouhou formalitu i Podezření, takže jsem nemohl být dějem zase až tak moc překvapen. Nicméně originál je jen jeden a ten je velmi dobrý. (01.03.2016)

Je mi líto těch, kteří nepochopili, že tady nejde o obyčejnou detektivku, která potřebuje zohavenou mrtvolu, střelbu a honičky ve fotogenických ulicích. Tohle je DRAMA, šachová partie mezi dvěma výbornými herci. Už, už se několikrát zdá, že jeden z nich dá mat, ale vždy se musíme spokojit jen s tím, že jeden z velmistrů pošoupne figurku. A my se spokojíme rádi, protože můžeme s napětím sledovat vývoj vyváženého souboje a rozhodovat se, komu vlastně budeme fandit. (15.05.2011)

Skvělý krimninální a psychologický film zajímavý tím, že na rozdíl od jiných kriminálek se tady hon kočky s myší odehrává v jedné místnosti. Michel Serrault je geniální herec (začínám uvažovat, že si ho dám do Top) a dokazuje to nejen jeho "přihřátá" kreace v trilogii Klec bláznů. Je žoviální, povýšený nad přiblblého zapisujícího inspektůrka a z míry ho vlastně vyvede pouze vlastní žena (melodramatická Romy Schneider). Musím říct, že mu pomáhá i český dabing Stanislava Fišera. Oproti tomu z Lina Ventury a jeho tradiční policajtské postavy je cítit něco jiného než obvykle. Má všechny své tradiční vlastnosti a naturel, to ano, ale je tu ještě něco navíc. Stárne. Lino stárne i se svou postavou. Už v sobě nemá tu zarputilost jako kdysi, přesto cítí, že jeden ze svých posledních případů musí dovést do konce. Jeho protihráč (je vlastně vůbec on tím vrahem?) je ovšem silný... (11.07.2007)

Překrásná francouzská milenka, která Vás bude okouzlovat pokaždé, kdy ji uvidíte. Jednoduchý námět, který Francouzi zpracovali do naprosto brilantního dramatu. Lino Ventura a Michel Serrault ve filmu nehrají, oni jím přímo žijí. Na relativně krátkých 86 minutách se tak v jedné místnosti odehraje na film tolik, co v jiném těžko najdete. Vše tak spojuje nádherná filmařina představující naprosto vzorovou Francii osmdesátých let. (26.04.2014)