Kalvárie

Vážim si, že pán režisér tému zneužívania detí kňazmi, načrtnutú v úvode, nežmýka do poslednej kvapky (a divákovej slzy). Ani sa okolo nej netočí v dialógoch. Tie sú plné cynizmu a mnohé z nich sa nečakane vykľujú do vtipnej slovnej prestrelky či zaujímavej filozofie. McDonagh je s nimi obratný a je si toho vedomý. Nepreháňa to s ničím, miestami pôsobí Calvary až trochu sterilne, ale má to svoj účel. Samotné plynutie príbehu už má pár zádrhelov, ale hluché miesta zas spoľahlivo vypĺňajú tie tisíckrát spomínané scenérie. Nechcela som sa opakovať, ale nedajú sa nespomenúť. Filmom ma spolu s kňazom sprevádzalo 12 postáv, každá z nich bola niečím osobitá, no v konečnom dôsledku všetko stojí a padá práve na postave dobrého kňaza. Či obstál alebo padol, na to je odpoveďou už samotné meno Brendan Gleeson. Na tých tučných ryšavých chlapoch niečo je ... a Aidan Gillen už bol len takou čerešničkou... :) (17.01.2018)

Až nepříjemně nelidský a krutý film. Neříkám, že lidé nemůžou být svině, ale v tomto filmu působí všichni nevěřící (nebo „jakože věřící“) jako kdyby jim dialogy sepsal Richard Dawkins či Sam Harris a oni jen odříkávali suché teze o tom, proč je křesťanství, potažmo náboženství, potažmo sám Bůh zlo v čiré podobě. Je zvláštní, že ve filmu, který je cele založený na lidských dramatech a interakcích jsou vlastně jen tři postavy, ke kterým divák může cítit skutečnou empatii (protože ostatní jsou spíše cynikové bez srdce a bez citu, nepůsobící jako lidské bytosti z masa a krve, ale jen jako mramorové sochy bez svědomí nebo kouska milosrdenství). Těmito třemi „lidskými lidmi“ jsou kněz, jeho dcera a žena, která přišla o manžela (možná ještě pak postava Dylana Morana, slabocha, který přesto má lidské okamžiky). Je trošku absurdní, že ač je autor jasně zaměřený v primární rovině na kritiku církve jsou nakonec jediné kladné postavy, které jsou schopné skutečné lidskosti ve filmu věřící. Avšak co mi přišlo hodně zajímavé byly odkazy k dvěma výrazným a význačným autorům, kteří právě o podstatě vztahu Boha-lídi a morálky-víry velice intenzivně psali a zabývali se jimi v té či oné podobě v bezmála v každém svém díle. Tím prvním je Bernanos (který je ve filmu i zmiňovaný Dylanam Moranam). Kalvárie je určitým druhem paralely na Deník venkovského faráře, kde kněz prochází podobným martýriem, nepochopením, bolestí a smrtí, ale jeho skutky a pokora mění pomalu a pozvolna lidi kolem něj, ačkoliv on sám si myslí, že je bezmocný (zatímco v Kalvárii na konci schválně probíhá shrnutí současného stavu jednotlivých protagonistů, kde každá postava dělá to, co dělala na počátku – manželka vesele podvádí manžela dál, doktor je očividně stejný cynik, etc.). Film též implicitně odkazuje na Dostojevského slavný příběh z Bratří Karamazů o velkém inkvizitorovi. V této dechberoucí pasáži Dostojevského veledíla chce inkvizitor upálit Krista, který podruhé přišel na zemi a to proto, že je až příliš dobrý a milosrdný na současný svět. Kristus při obžalobě inkvizitora mlčí, dívá se mu zpříma do očí a nechává se napadat. Na konci příběhu Kristus vstává a svého soudce-kata prostě mlčky obejme. Podobně je tomu i s knězem v Kalvárii – je vlastně archetypem Krista, který mlčky platí za hříchy druhých a pokorně nakonec dává za oběť i vlastní život. Ale krom těchto prvků mi nepřijde film příliš hlubokomyslný. Je spíš polopatický a klouže po povrchu složitých lidských i duchovních témat. (29.03.2019)

Výsledek se pohybuje na rozmezí několika žánrů – hlavně je silným dramatem, který je naplněný nejednou hříšnou duší. Je černohumorný, ironický i chytrý, má atmosféru irského venkova, potěší kvalitní technickou a vizuální stránkou. Velkým trumfem tohohle cynického kousku plném antihrdinů a úvah je pak irský buldozer Brendan Gleeson, který poctivě sbírá pamětihodné vedlejší role. Druhým a ještě důležitějším článkem je pak samotný režisér a scénárista John McDonagh, mimochodem bratr Martina McDonagha, který Gleesona výtečně režíroval V Bruggách. Upřímné a myšlenkově hutné. Třeba příště jednu hvězdu přihodím. (07.11.2014)

Skvěle natočená a precizně zahraná podivnost, jejíž jednotlivé střípky místy pobaví, ale povětšinou působí neskutečně depresivně. Maloměsto plné různými způsoby zcela dojebaných postaviček, mezi kterými otloukánek Brendan Gleeson coby kněz a jediné světlo v temnotách jen tak posmutněle plouží a odevzdaně se snaží nezcvoknout z jejich fucked up životů. A ten ironický (ne)humor a břitké, i když často trochu samoúčelně oduševnělé, dialogy baví. Zklamal mě však zbytečně explicitní a nesmlouvavý konec, který se na jednu stranu snažil šokovat, ale na tu druhou nepředvedl až tak dobrou pointu, jakou by si jinak velmi silný film zasloužil. V tomhle bodě mě to už bohužel trochu minulo. (12.09.2021)

Z komentářů mám dojem, že jsem na československé exteriérové databázi, ano jistě, tady ty exteriéry jsou famozní, ale diamanty z prdele mě z toho nelezou. Film já zvláštní mix černého humoru, hlavně některé dialogy, by se daly tesat, jenže současně to má hodně chytrý scénář a já díky tomu měl problém s přepínačem na vnímání příběhu. Jinak po herecké, režisérské či kameramanské práci není co vytknout. (08.03.2016)