Vše je ztraceno

Zde je opravdu vše ztraceno. Trosečník trochu jinak aneb Robert Redford si na stará kolena hraje na větrem ošlehaného námořníka, který hravě sklátí žraloka stativem fotoaparátu. Když ale narazí na dodávku bot do českých tržnic, rozhodí mu to sandál. Odkázaný na své vlastní síly se nepřestává prát s osudem. Po dvou kolech v ringu s uragánem si ždímá svůj červený šátek a plánuje další taktiku. Konečně se naučí se sextantem, procvičí si práci s lékárničkou a zhruba po hodině zjistíme, že umí i mluvit, když ze sebe vypraví "ou džízis" a "fak..fak". Slovník jak z pornofilmu. Nebudu vás napínat. Při sledování tohoto nervy drásajícího a napínavého snímku jsem si musel udělat dvakrát kávu a dvě pauzy na opláchnutí studenou vodou. Ne snad, abych se vcítil do hlavního hrdiny, který byl zrovna bičován kapkami deště vprostřed oceánu, ale abych neusnul. Mnozí to přirovnávají ke Gravitaci, která pro mne byla podobnou sračkou, nicméně se tam alespoň něco dělo. Tady se neděje zhola nic. Jestli jsem Gravitaci přirovnával k předraženému spořiči obrazovky, tohle je statické pozadí plochy. I se svým velmi slabým hodnocením je tohle až příliš nadhodnocený nudný pokus o trumfnutí Turínského koně v pletení biče z hovna. Kdybych dvě hodiny čuměl do zdi, mělo by to podobný efekt. 30% (14.05.2014)

Hodně netradiční film. Spoustě lidí asi nesedne a řekl bych, že už vůbec není určen pro omladinu odrostlou na dnešních bombastických blockbusterech. Tohle je naopak velmi komorní, ale atmosféricky naprosto precizně vystavěný film. Jeden hrdina, kterému se opravdu všechno sype pod rukama. Jednu pohromu překoná a už musí čelit další. Minimalistický přístup z jakým je film natočen pak má naprosto maximální efekt. Skoro se tu nemluví hudba tu skoro není, ale člověk pak může o to intenzivněji vnímat ty parádní zvuky (doporučuju dobře ozvučený kino) a tím, že si hlavní hrdina nepovídá ani sám pro sebe se divák dostává do situace, kdy si může pouze domýšlet co se hlavnímu hrdinovi odehrává v hlavě. Proč se rozhodl něco udělat takhle a ne takhle divák prostě musí zvýšit vnímání a zapojit představivost. Ne říkám to dlouho v jednoduchosti je krása a přesně i v tomhle je kouzlo tohohle filmu. Dokáže to fakt maximálně vtáhnout do děje a nutí tak k neustálé pozornosti. Fakt jsem byl každou přibývající minutu víc a víc netrpělivý co bude v té příští minutě. Konec možná malinko zklamal, ale jenom malinko. Na plnej počet to nebude, ale i tak jsem nadmíru spokojen. 90% (17.12.2013)

Ztratil jsem s tímto snímkem moc času na to, abych přišel o další psaním svého zbytečného komentáře, ale já zkrátka musím. Nikdy bych totiž nevěřil tomu, že uvidím svého oblíbence Roberta Redforda mlčky skákat přes lehce předvídatelné scénáristické překážky a přitom mi bude zcela jedno, jestli to po dvou hodinách zázračně přežije či po minutě statečně utone. Zkrátka jsem se světově ponudil, zdokonalil jsem se přitom v zívání a snad jen mimořádným vzepětím svých morálních sil jsem dokázal neusnout. Za to si dávám hvězdičku. (21.05.2014)

Stručný stařec a jeho němý souboj s mořem. Rudápevnost je sice herecká klasa, která film s jedním hercem a jedním monologem dokáže obstojně sehrát, přesto se ale nemohu zbavit dojmu, že ten film byl naprosto o hovně. Ono taky svěřit osmdesátiletému dědkovi hlavní roli v survival dramatu a přiložit mu k tomu scénář s dvěma odstavci, to by se v určitých částech světa považovalo za neúctu ke starším. Díky tomu pak taky člověk místo nějaké zábavy, deset minut čumí na "mořského vlka" jak něco se svojí senilitou hledá po lodi, případně mu nemístně fandí při oblékání nepromokavého obleku, když ho ne a ne dostat přes svá artrózní kolena. Ve výsledku tedy film ukázal jen přesedlání z dřevěné kocábky na gumovou, dvě grimasy Robertka, desetkrát promočený a usušený svetr a pak táboráček. Ani jeden inovativní nebo zajímavý návod k přežití, jen rozlehlý Indický oceán (s pobřežím v dáli) a ujištění, že v Číně vyrábí stále šmejdy. 40% (05.01.2014)

Myslím si, že o roli kdy budou mít ve filmu 106.min absolutní sólo sní většina herců, ale ne každý by své sólo dokázal zvládnout. To se ovšem Roberta absolutně netýká a zahraniční veřejná šeptanda, že tenhle modrooký sympaťák začátkem roku polaská Oscarkovu plešku má něco do sebe. Je to opravdu velmi obdivuhodné, jak celý film dokáže odtáhnout jeden pár očí. V nich vidítě snahu přežít, boj o život, zoufalství, strach, naději, opravdu Robert ze sebe vydal maximum svého umění. Mám tam trošku problém s technickýma věcma ( plachta, vlny vs díra ) i se zákony přírody (Robert vs pitná voda) , ale beru to tak, že všechno je přizpůsobeno tomu, aby si divák dopřál nehtovou okusovačku a to se častokrát zadařilo. (19.12.2013)