Spectre

Mendes to ve Spectre zkouší úplně jinak. Bondovské trademarky a vzorce tu vypadají spíš jako "to do list", kde si režisér jen odškrtává jednotlivé položky a dále ho "nezajímají". Můžeme se například jen domnívat, jak spolu jednotlivé lokace souvisí, jaká je mezi nimi kauzální návaznost v rámci vyprávění, aniž bychom si mysleli, že jich je tam tolik jen, protože je to prostě bondovka, ke které to patří. Ony jsou craigovské bondovky sice docela specifické v tom, že na sebe navazují a souvisí spolu, takže se tvůrci mohou zaměřit na vývoj hlavní postavy a další věci. Nejrůznějších obměn a ozvláštnění je ve Spectre ale už přeci jenom moc. (06.12.2015)

Bondovky mě neberou a ani tato nijak nezměnia můj názor na ně. Je to solidní akční thriller, ale že bych si z toho nějak sednul na zadek? Tak to ani náhodou. Skyfall byl o něco lepší, pokračování moc neztrácí, ale jak říkám, Bond ani Craig se zřejmě nikdy nezařadí mezi mé oblíbence... 65% (07.01.2016)

Od (nepřekonatelnýho) CASINO ROYALE nejlepší 007 s Craigem, což je pro mě o to příjemnější překvápko, když mě poslední dva díly zklamaly a tak jsem se teď ani nehnal do kina (což je mi ve výsledku líto). Je to temná, zvláštní podívaná, která bere už od samýho úvodu a impozantní honičky během festivalu dne mrtvých. Funguje to jeho drsný, nehezounský, neotesaný charisma chladnokrevnýho vraha, i po delší době bondovská romance. Vynikající je surově old schoolová rvačka s Batistou. Tak celkem pěkná tečka za "quatrologií" a upřímně, já se těším na novou tvář a snad i lehčí, béčkovější, šarmantnější, humornější pojetí zase pro změnu. (26.12.2015)

Bylo by to slabé i jako řadová bondovka, která nechce být vyvrcholením craigovské série propojujícím všechny filmy s ním. To propojení mi přišlo značně vychtěné a povrchní a návrátivší se klasický bondovský záporák (vyhazující do povětří domy, které už jednou do povětří vyhozené byly) a mající k Bondovi opět velmi vychtěnou osobní vazbu nezaujal, stejně jako akční scény. A Monica Belluci stráví ve filmu jen pět minut. SPECTRE si může podat ruce s QUANTUM OF SOLACE. (09.12.2015)

Další babylonské zmatení žánrů, ó bóže. Mexiko bylo docela svůdné a navnazující, ale to, co přišlo potom, jako by byl úplně jiný film od o několik tříd horšího štábu. Včetně písňo-titulkové sekvence, z jejíž nevkusnosti mi bylo vysloveně trapně. Ale předně: Jestli ještě jednou uvidím film se starými špiony, který je o tom, že jsou staří a někdo jim vyčítá, že jsou staří a zbyteční, a oni jdou a dokážou, že nejsou, tak už něco vážně rozkopu. Další věc: Kdo to psal? Kdo to stříhal? Tempo je velmi antiklimaktické a dramatický oblouk neexistující. Když pominu fakt, že to, o co tam má jít, je strašně prázdné, recyklované a nepřekvapivé, tak je tam taková spousta balastu, který není ani sexy, ani efektní, ani efektivní, nic. Kdo potřebuje vidět dvacet vteřin chůze nějakou chodbou, než se někam dojde, kde se zase nic nestane? Já ne. Kdo potřebuje vidět honičku, ve které se ani nijak zvlášť nenahánějí, jenom prostě dělají smyky v prázdném Římě? Závěrečná "bitka" mezi C a M je tak zoufale amatérská, že mě ani nenapadají vhodně urážlivá přirovnání. Jakékoliv napojení mezi Craigem a Léou je za A. papírově chtěné (a fyzicky nepřítomné) a za B. vnitřně logicky nefunkční. Všechny ženské postavy jsou tak ploché a nelogické, že se mi ani nechce uvěřit, že si na ten film víc nestěžují feministky na Tumblr. Christoph Waltz je pro mě osobně jedním z nejpřeceňovanějších mužů Hollywoodu a tímhle Blofeldem mi to jenom dál potvrzuje. Koho to zajímá, že si hrál zamlada s Bondem na písečku, charismatického adversária přece nelze vytvořit pomocí tří nezáživných monologických scén a prohlášení, že vlastně může za všechno, co se dělo v minulých filmech, aniž by tyto doopravdy působily tak provázaně a promyšleně. Další šustění papírem, až mi z toho v uších zvoní. Ale největší tragédii vidím prostě v tom, jak se tvůrci snaží s vlastní domnělou archaičností bojovat zoufalým zmoderňováním a zrealističťováním všech věcí, na kterých vlastně nezáleží, ale strukturálně zůstávají u padesát let starých vyprávěcích struktur, které po takovém žánrovém obratu působí jako pěst na oko. V nerealistickém, nadsazeném špion-žánru let šedesátých může fungovat, že přiznaný agent dobrovolně přijede za hlavním záporákem, nechá se ubytovat u něj doma, obleče se do jeho šatů, napije se jeho chlastu a konverzuje o jeho soškách nebo meteoritech, kterými si řečený záporák rozhodl dané sídlo vyzdobit, a teprve potom si oba pokusí nafackovat raketama, ale v tomhle "ultrarealistickém" pojetí to působí směšně a neuměle. Produkce se systematicky zbavuje všeho, co bylo na Bondovi osobité, nenahrazuje to ničím nově rozpoznatelným a ani ten moderní kabátek neumí udělat tak kvalitně jako konkurenční špionské frančízy. A ještě mám potřebu na závěr zdůraznit, že Skyfall se mi líbil, v porovnáním s tímhle vlastně docela dost líbil. (20.04.2016)