Spectre

Předposlední Craigovka je hodně příjemná část Bond série. Skvělý úvod připomíná Žít a nechat zemřít, první girl je příjemná Monica Bellucci, druhá její naprostý kontrast Léa Seydoux (Blue is the Warmest Color), ale doba hlavně přeje stylizaci Christopha Waltze. Spectre příjemně šlape, rozvíjí příběh načatý už v Casinu a já jsem jednoduše ráda, že James Bond will return. (22.08.2016)

Bylo by to slabé i jako řadová bondovka, která nechce být vyvrcholením craigovské série propojujícím všechny filmy s ním. To propojení mi přišlo značně vychtěné a povrchní a návrátivší se klasický bondovský záporák (vyhazující do povětří domy, které už jednou do povětří vyhozené byly) a mající k Bondovi opět velmi vychtěnou osobní vazbu nezaujal, stejně jako akční scény. A Monica Belluci stráví ve filmu jen pět minut. SPECTRE si může podat ruce s QUANTUM OF SOLACE. (09.12.2015)

Tak nám to po čtvrté protřepali a místo elegantního nápoje naservírovali pěkný goulasch. Bond se bincá od rohu k rohu, máte z toho pocit, že si tvůrci jen plní povinnost dát poctu všem předchozím Bondovkám a potěšit akorát skalní fanoušky. Na diváky čekající další strhují nářez prostě tentokrát serou. Občas to i trikově působí jako tehdy s Connerym. A padouch Waltz je samozřejmě největším zklamáním. Strach z něj šel asi jako z babičinýho švestkovýho koláče. Prý největší padouch na světě. No, ha ha ha. To i ten Waltzův řádový nácek v Hanebných panchartech budil větší respekt. Směšné, opravdu. Dobře, je to jedna velká pocta a i já byl vlastně velmi potěšen, ale celkový dojem ze samostatného filmu není zrovna nejlepší. To už se mi víc líbilo Quantum of Poluce. (14.11.2015)

Spectre.... Nu, žel, není tak spektakulární, jako byl Skyfall, ten měl víc momentů, kdy se kamera od Bond-busteru (Ano, tohle je nová kategorie, halelujah) mnohem víc klonila k jisté artovitosti a hravosti, zde k tomu nemá tolik prostoru, jednoduše proto, že se valná část snímku odehrává v žluto-písčitých lokacích (poušť, maroko, poušť... Ani ten Mexikajální svátek mrtvých nehýří barevností) a padouch, jakkoliv je ikonický, je svým charakterem příliš podoben Skyfallskému Silvovi a v některých pasážích přechází do sebeparodie. Dost ale srovnání s předchozím filmem, tahle Bondí část totiž sehrává podobnou úlohu jako povstání temného rytíře, překonat předchozí nemůže, musí na to tedy jít trochu jinak - a to se daří, ať už návratem klasických propriet (gorilózní űbermensch ve službách zlořádu) a velmi mírným a o to příjemnějším nadsazení a suchému humoru. Je to dobrej film, je to dobrej Bond, pakliže se budou další části ubírat stejným směrem, já budu spokojen. Ať už u toho bude Craig, nebo ne. PS: úvodní song je to nejhorší co jsem letos slyšel, mé uši začali sami od sebe krvácet, koleno se samo od sebe vzbouřilo a chtělo prchnout z kinosálu a krční tepna se pokusila samu sebe zauzlovat PPS: Pakliže to Gladiator15 uvidí z kinoripu, jak tvrdí je to jen NEBETYČNÉ PRASE, NEHODNÉ POHLEDU a také ukázkový čuramedán (08.11.2015)

Vodkou a martini nasáklý papírový drak si zatančil v oku hurikánu, prolétl se ruinami i vznešenými nádvořími své bohaté minulosti, projevil nadhled ryze mooreovský a ačkoliv Aston Martin letěl do Tibery a Walther PPK do Temže, staromilským způsobem se vrátil ke své triviální podstatě. Když i reálný svět patří mocichtivým hlavonožcům a jejím chapadlům jako je pan Moriarty (vlastně C), není nic lepšího, než se upnout k iluzornímu světu, kde Bůh chránící své královny chodí zásadně ve smokingu.. Scházela mi Campbellem nastolená linie osudovosti (jediný „touching“ odchod byla Blofeldova číča a to ještě nevíme jistě) i Deakinsova ikonická vizualizace; stále stejně tančeným rakouským valčíkem naopak začínám být trochu přesycen. Zatímco sebevědomý Skyfall vyrostl až k nebi, Spectre se vrátil ke kořenům. Pořád se však dívám na jeden a tentýž strom, jehož každý další letokruh je přiblížením k věčnosti.. (09.11.2015)