Temný případ

Po atmosferickém intru nás tvůrci okamžitě vtáhnou do špinavého světa vražd. Rukopis Caryho Fukunagy (Sin Nombre, Jana Eyrová) je v pilotním dílu značně čitelný a dotváří hutnou atmosféru. Pomalé tempo seriálu svědčí a obě herecké hvězdy bravurně rozehrávají své party. Woody Harrelson v roli vesnického balíka sice zatím lehce zaostává za filozofujícím depresivním podivínem Matthewa McConaugheyho, ale to je dáno i tím, že McConaughey, momentálně se nacházející ve své životní herecké formě, dostal o trochu vděčnější roli. Pilot - 90% 2. díl za mnou a už se dostavila těžká závislost. Já chci víc! --- A je vymalováno, po osmi dílech je nejlepší letošní seriál u konce, ale diskuze o něm se budou vést ještě hodně dlouho. Kdo by čekal, že tahle vymazlená depresivní záležitost spojí všechny seriálové konspirátory, kteří si budou týdny lámat hlavu i nad těmi nejmenšími detaily, které jim tvůrci naservírovali, aby tak diváka zcela vtáhli do dění. Po osm dílů jsme spekulovali, hráli si na detektivy, ale i přesto není True Detective jen o řešení velkého a temného případu. Psychologie postav je dalším velkým lákadlem. Především pak postava Rusta Cohlea v podání famózního Matthewa McConaugheyho (který letos k tomu Oscarovi prostě musí přidat i Emmy a Zlatý glóbus). Takhle brilantně napsanou a parádně zahranou postavu nenajdete asi v žádném jiném seriálu či filmu. 1. série - 100% "Time is a flat circle." --- Po skvělé první sérii přišlo velké zklamání. Po celou druhou řadu mi byly postavy v podstatě ukradené, navíc se zejména ke konci chovaly dost nelogicky. Řeči o tom, že srovnávat tyto dvě série je nesmysl, neberu, pořád to píše stejný člověk a má to stejný název. Jiný příběh a nové postavy na tomto faktu nic nezmění. Zatímco u první řady měly všechny ty monology i dialogy skutečnou hloubku, tady si na nějakou hlubokomyslnost jen hrají a jsou to jen prázdné kecy. Herci mě až na Colina Farrella nikterak neoslnili, celé mi to připadalo nudné, předvídatelné a navíc neoriginální. Kdo tvrdí opak, moc toho nakoukáno asi nemá. Po tom nudném průběhu mi hlava nebere, k čemu bylo potřeba tak dlouhé finále, které mi už bohužel místy připadalo k smíchu. 2. série - 60% (15.01.2014)

Po hodně dlouhé době se mi stalo, že jsem si seriál vysloveně užil. Stačila jedna série, abych si uvědomil, že nad příběhy se stále dá dumat...a to i přesto, že vlastně podstatnou část toho příběhu Vám tvůrci nemají problém sdělit hned na samotném začátku. Temný případ ale vládne příběhem a jeho atmosférou. Ačkoliv se na první pohled zdá samotný příběh vcelku klasickou zápletkou, jeho vyprávění je tak dokonalé, že se mi ihned zarylo do paměti. A nejenom právě díky samotnému příběhu, ale, a to především, díky hlavním rolím, které naprosto dokonale předvedl Matthew McConaughey a Woody Harrelson. Líp jsem je snad hrát ještě ani neviděl. Každopádně právě díky ním se z tohoto seriálu stal jeden z nejintenzivnějších seriálových zážitků, co jsem kdy zažil. (13.03.2014)

Dlouho mi z kriminálky nebylo tak úzko. Po třetím díle mám chuť hodit si mašli. Bůh ví, jestli to nakonec bude opravdu tak vypravěčsky důmyslné, jak se to tváří, ale už jen za ten neúprosný existenciální přesah a božského McConaugheyho si to zaslouží vysoké známky. ______ Šestiminutový kontinuální (postprodukčně neupravovaný!) záběr na konci čtvrté epizody považuju za jednu z nejlepších scén, co jsem kdy v televizním seriálu viděl... pokud bude přibývat takto kvalitních autorských seriálových projektů, začnu snad opravdu věřit, že "the future is in TV". ______ Pátý díl jen opět potvrzuje, že True Detective překvapuje s každou další epizodou. Co do této chvílie vypadalo jako solidně ozvláštněná, temná buddy detektivka se mění v plnohodnotnou filosofující metafikci, která ve svojí vlastní vyprávěcí struktuře reflektuje téma života jako příběhu - příběhu se srozumitelnou lineární konstrukcí, s katarzí, s jasným začátkem a koncem. Není to ale ono omšelé "životy si uměle konstruujeme do příběhů, abychom jim dávali smysl", ale naopak, True Detective je o nemožnosti těmito příběhy překonat realitu, která dřív nebo později zasáhne. Ostatně jak říká Rust: "Smrt vytváří život, aby jej mohla ukončit" a celé to jeho uvažování o času jako placatém kruhu se odráží v narativní struktuře seriálu, která je díky své dvojúrovňové skladbě plná elips a je spíše cyklická - postavy se stále vracejí na ta samá místa, případy jako kdyby nekončí, opakují se, všechno se děje znovu a znovu...a jak navrhuje v jednom svém rozhovoru sám scénárista a tvůrce seriálu Nic Pizzolatto, divák se v tomto případě dostává do pozice oné "božské" čtvrté dimenze, odkud pozoruje život fikční postavy, který má podobu právě toho placatého kruhu, nikoli úhledně vykonstruovaného, jasně ohraničeného (kanonického) narativu. Zatím je to zkurveně boží. (27.01.2014)

V současné době, kdy končí seriály, které jsem v uplynulých letech (od roku 2004, kdy vznikli Ztraceni), sledoval, se snažím dívat se okolo na nové trendy a i přes svůj omezený volný čas zůstat v obraze - jako zde. Byly doby, kdy HBO nemělo ve výrobě seriálů konkurenci, po nástupu Showtimeu ustoupilo do pozadí (hlavně díky svému stále omílanému stylu "kozy a krev") a teď to vypadá, že se zase vrací.... Tenhle seriál je vysoce nadprůměrný, ale já se k superlativům přidat nemůžu, protože to, co zobrazuje, už tady bylo mnohokrát (sériový vrah, temnota, typizovaní vyšetřovatelé, specifický americký stát). Musím zkrátka přihlédnout minimálně k tomu, že všechna tato témata obsahuje mnohokrát lepší DEXTER a já prostě nemůžu jinak. (16.06.2014)

Sezóna 1: Harry Hole v Louisianě. Tak skandinávská detektivka, jak jen je to na americkém jihu možné... Po všech osmi dílech konstatuji toto - nejlepší existenciální detektivka této dekády! A hlavně je to celý jenom jeden příběh. Ten nejstarší. Světlo proti tmě. Bravurní počin... Sezóna 2: Kalifornie. Všechno je jiné, s první sérií není takřka žádná formální a rozhodně ne žádná obsahová provázanost. Místy to vypadá jako další řada The Killing. Ale je to opět dokonalé. Atmosferické, chmurné, depresivní. Strhující herecké výkony, vynikající temný hudební podkres (a úvodní znělka!), uhrančivá urbanistická dopravní intermezza, neonoir v té nejlepší podobě... Sezóna 3: A znovu je všechno jinak, tentokrát v hlavní roli ,,smutného detektiva" černošský policista, takže série má i hlubší rasovo-historické pozadí, geniálně zvolená forma narativně rozdělující vyšetřování hned do tří časových rovin, mezi nimiž se dějová osa velmi nezvykle proplétá, roli navíc hraje senilita a stářím poznamenané fungování paměti a mozku hlavního hrdiny a vůbec rastr, skrz nějž se každý člověk zpětně dívá na události svého života a upravuje si skutečnost k obrazu svému, což mi něčím připomnělo skvělý Ishigurův román Malíř pomíjivého světa... Sezóna 4: A touhle sezonou tvůrci tenhle projekt pravděpodobně zařízli...vzniklo cosi jako Velmi křehké vztahy na Aljašce...genderový aspekt tuhle doposud skvělou kriminální sérii ve 4. řadě zabil... Série 1: 100 %, Série 2: 90 %, Série 3: 90 %, Série 4: 40 % (06.03.2014)