Nebe nad Berlínem

Musím říct, že jsem k tomuhle filmu přistupovala značně skepticky. Po přečtení některých zdějších komentářů a vyslechnutí některých názorů jsem si říkala, že to bude určitě hrozná nuda, ale že se na to už jen kvůli věhlasu a doporučení některých kamarádů podívám. Nakonec přesto, že jsem si film pouštěla mezi 12. a 2. hodinou v noci, navíc v posteli, ani jedinkrát jsem neměla tendenci usnout a v žádném případě nemůžu říct, že by mě nudil. Přesto z mého pohledu měl pár hluchých míst a já osobně bych asi hodně zkrátila některé to "poslouchání myšlenek" stylem monologů, aby měl film trochu lepší spád. Jako ostatní musím pochválit výbornou kameru a herecký výkon Bruna Ganze (přestože si nemůžu pomoct a při každém detailním pohledu do jeho tváře jsem viděla spíš toho Hitlera z "Pádu třetí říše", než anděla...). Celkový dojem je ale přesto tak nějak spíš průměrný, protože určitá místa (bylo jich povícero) mi přišla spíš tak nějak pseudopoetická, než cokoliv jiného. Rozhodně si ale myslím, že by se na tenhle film měl jednou podívat asi každý, aby si udělal vlastní názor na tohle bezesporu originální dílo. (12.12.2008)

Když jsem tenhle film viděl poprvé, zapůsobil na mě jako zjevení z jiného světa. Teď, když byl po více jak deseti letech znovu uveden do kin, se mnohé změnilo (hlavně Berlín, ale také filmový svět – slovní spojení dobrý německý film už dávno nepůsobí jako protimluv), ale kvalita tohoto skvostu přetrvává. Film má mnoho vrstev a je v něm stále co objevovat, klade mnoho otázek, ale vyhýbá se odpovědím. To z něj činí snímek pro vstřícně naladěné náročnější diváky, kteří budou ochotni spolupracovat. Těm ostatním je určena konvenční hollywoodská light verze Město andělů. Tak se rozhodněte, do které skupiny patříte. (07.12.2004)

Film s takto romantickým názvem probouzí asociace spojené s některými ruskými válečnými díly (MOSKEVSKÉ NEBE) světové kinematografie hraného filmu. S postupujícími metry zjišťujeme, že tato očekávání jsou i naplňována, i překračována. Esoterické bytosti, které mohou – i nemusí být – anděli, procházejí městem a jeho dějinami. Podobně jako Passoliniho hrdinové mluví a myslí v dlouhých rozvitých, navíc rytmizovaných souvětích, která nemají daleko k volnému verši. Jsou konfrontováni s velkým městem na Sprévě a Havole, s jeho dějinami (se zvláštním akcentem na osvobození města Rusi a jeho pustošivými následky), s přepestrou mozaikou událostí, zákoutí i lidských osudů z dějin největšího německého města. Postupem doby se v té spleti orientují, informační chaos se tříbí a začínají z něj vystupovat konkrétní jedinci. Z jednoho z nich se postupně klube někdejší transcedentální kolega obou hlavních hrdinů. První poslechne jeho výzvu a podá mu ruku. Okamžikem podání „pozemští“ a začíná se přibližovat ke své osudové ženě, kterou spatřil poprvé na rockovém koncertě; z nepatrných náznaků lze soudit, že ani ona není tak docela bez nadpřirozené aury. Spojení lásky a humanizujících tendencí symbolizuje kus brnění, které mu věnuje jeho předchůdce v okamžiku jeho transsubstanciace. Druhý anděl v obdobné chvíli odolá a zůstává uzavřen ve své duchové skořápce. Příběh, jehož fabule se rodí postupně a splývá dokonale s vnímáním svých hrdinů, je křehkou balancí filmové řeči vědomě budované na hraně duchovna-nadpřirozena-ideálna a materiálna na pozadí velkoryse pojaté reflexe německé národní identity; docenit tento aspekt pozoruhodného díla dokáže zřejmě naplno jen vydatně poučený a reflektující německý divák. Umělecký film (filmové umění) dostává ve Wandersově vnímání a vyjadřování další neuvěřitelný rozměr, který svého tvůrce staví do absolutní špičky žánru. Poprávu a jednoznačně. (29.11.2013)

Žijí mezi námi. A naslouchají tomu, co v duchu říkáme, docela potichu, sami sobě. Kolikrát jsem si vzpomněl na letmý dotek na rameni někoho, kdo se cítí sám, kdo na sebe bere všechnu tíhu světa, nebo aspoň neporovnatelně víc, než dokáže unést, dotek plný porozumění a přijetí, který část té přílišné tíhy v tom správném čase dokáže z těch ramenou sejmout. Kolikrát jsem ten dotek sám pocítil? Film, který říká věci, které jen tak nějaký film nedokáže. Ukazuje, nebo spíš dokazuje, že existují; a že jinak, bez nich, by to ani nešlo. Zkuste se ohlédnout, až jednou nebudete vědět, kudy kam, až už budete beznadějně unavení z toho, jak moc se snažíte najít cestu ven… (psáno v den, kdy jeden z těch mála, kterého jsem viděl na vlastní oči, odešel někam, odkud na nás uvidí ještě lépe…). (16.02.2019)

Jsou filmy, na které musíte mít čas a náladu. Rozjímavá melancholie tomuto dílku rozhodně sluší, podobně jako ona černobílá barva. A až mysticky snová atmosféra. Andělé se snaží pochopit lidi, proto chodí do knihovny, procházejí tehdejším "začarovaným" Berlínem, poslouchají myšlenky... až... Velmi příjemným ozvláštněním je rozhodně Peter Falk, jeho stoický klid a nadhled, jemná pousmání, je přece jen trochu napřed a má své vědomosti. Nick Cave budiž, ale mým šálkem kávy nikdy nebyl. I když jak co. Ale za tu mysticky snovou atmosféru trochu nadhodnotím, na té zde ujíždím. ----------------- Zóna společně s Aero Films vydali další snímek, který se řadí spíše do kategorie uměleckých filmů, přesto si získal popularitu i ne až tak artovým publikem. Natočil jej v roce 1987, dva roky před pádem berlínské zdi, Wim Wenders. Kromě onoho politického podtextu, který vykukuje spíše nechtěně, však nabízí snímek hlavně zamyšlení nad údělem lidí (a andělů), zajímavou černobílou poetiku, skoro mystickou atmosféru – a písničky Nicka Cavea. Po vložení disku se spustí nejprve dvouminutové nepřeskočitelné intro, které asi má naladit do nálady a poklidu filmu. Film samotný má anamorfní formát 1,85:1, obraz velmi dobré kvality, stejně jako vyčištěný zvuk ve dvou formátech – DD 2.0 a DD 5.1. Titulky jsou v nabídce jen české. Bonusy zastupují audiokomentář Wima Wenderse v angličtině (bez titulků), trailer (1:51), hudba z filmu – 7 tracků, doplněných jakousi animovanou fotogalerií z filmu (jde o původní hudbu Jürgena Kniepera, takže Nick Cave se nekoná), a konečně nepoužité scény s komentářem režiséra (30:56) – obsahují české titulky, obraz je anamorfní, a když vyčkáte, uvidíte v podstatě i alternativní konec Nebe nad Berlínem, který není divu, že se ve finálním sestřihu neobjevil... :-) (23.07.2018)