Žena v černém 2: Anděl smrti

Napriek tomu, že som univerzum ženy v čiernom nepochopil ani v dvojke (vlastne sa samotná žena až na pár tieňov prakticky neobjaví!), vedel by som si predstaviť trojku. Nebola by to zázračná séria, ale dalo by sa na ňu pozerať a oceňoval by som na nej dôraz kladený na postavy a budovanie atmosféry (a to napriek tomu, že postavy sú priemerné a budovanie atmosféry ničia trápne „výbuchy zvuku“ v hrobovom tichu, čo by sa malo zakázať). Čo mi prekážalo? V podstate rovnaký „neviditeľný“ dojem, aký vo mne zanechal prvý diel. Nie je to zlé, ale nie je to ani extra dobré a rozhodne, rozhodne, rozhodne to nie je originálne. Trvá to síce len hodinu a pol, ale neviem, čo presne sa tam dialo. Občas pokusy o psychológiu, potom bu-bu-bu scéna, raz za čas pôsobivý vizuálny záber a do toho neznámi herci snažiaci sa prepožičať charakter postavám, ktoré ho nemajú alebo majú, ale dá sa charakterizovať dvoma vetami. Umiestnenie do vojnového obdobia filmu nič nedá, mimo postavičky vojaka a mestskému úvodu. Spomínate si, ako majstrovsky motív vojny a hororu skĺbil vo svojich hispánskych dielach Guillermo del Toro (Faunov labyrint, Princ bez kráľovstva)? Tu nič také. P.S. – Bizár! Menšiu rolu (doktora) si zahral Adrian Rawlins, na ktorom je pozoruhodné nie ani tak to, že hral už v televíznom origináli, ani to, že v remaku jeho postavu hral Daniel Radcliffe, ale to, že Rawlins hral (vo flashbackoch) otca Harryho Pottera v celej sérii. (20.12.2016)

Co jsem chtěl, to jsem dostal. První díl mě nadchl a i když má dvojka k těmto pocitům poměrně daleko, zklamán určitě nejsem. Děj jede jakoby přes kopírku. Doba se sice posunula, vyměnily se i oběti, ale lokace zůstala stejná a nezměnila se ani dáma v černém, která je stále tou pomstychtivou mrchou. Atmosféra na jedničku, lekačka se také nějaká našla a neokoukaní herci jsou sympatičtí. A to mi v tomto případě stačí. 80% (23.02.2015)

Ostošest jsem se dušoval, jak se pokusím zahodit předsudky kvůli prvnímu dílu, který jsem zhodnotil jen průměrně, a jak se nenechám ovlivnit doposavadním cirka dvoustovkovým hodnocením, které bylo úplně mimo naposled například u Annabelle. No, smůla. Kradou se Wanovi panenky, houpací židle, samohybný dveře jsou zde pak opravdovým šlágrem. Scénáristé klesli až tak hluboko, že si musí v duchařině pomáhat zabíjením děcek, což je hodně smutné, pokud v daném žánru takto zakrývají neschopnost řádně postrašit. Možná mi někdo namítne, že jsem s tím měl počítat, když se film vlastně jmenuje The Woman in Black: Mengele, ale na to jsem věru moc blbej. A tak není divu, že musím teď prskat, když při pohledu na ponožkou narvanou v plynové masce sebevraždící se děvčátko obdržím nával nostalgie při vzpomínce na včerejší pecku Girlhouse, kde k udušení došlo taky, ale to bylo robertkem v pozici deep throat, pojištěným strečkovým omotem xichtu. Vytáhnout tu fusekli z čerstvě vyzuté kanady, byl bych možná smířlivější. Jednička mě nechytla, tohle se nechytá. 40% (21.02.2015)

Atmosféra vysátá z jedničky a mladá učitelka Eve mi byla od začátku něčím nesympatická. Já prostě nemám ráda tyhle ženský, co pátraj po věcech, po kterých vlastně pátrat nemají. A tak s povděkem kvituji hlavně scénu se zavíráním očí, která mi přišla jako jedna z nejlepších, a naopak mi chyběly lepší lekačky a hlavně lekačky s bubákem, kterých tady bylo na můj vkus málo. (16.03.2015)

Parádně temný vizuál, slušné herecké výkony a skvělá atmosférická hudba tohle holt nezachrání. Už mě tenhle způsob točení hororů fakt sere... Tedy, "hororů". Abych si to ujasnil: tohle není horor, tohle je přehlídka lekaček toho nejlacinějšího kalibru. A to je prostě špatný: mám se přeci bát toho, co se na plátně děje, ne? Ne, místo toho tvůrci vyvolávají strach tím nejlacinějším způsobem: hlasitými zvuky a vyskakujicími bubáky. A to je pro hororový film ta nejhorší možná vizitka. Těchto "scare jumps" se lekne každý a ani není potřeba nějaký filmařský um. I dějově je to jenom nastavovaná kaše, i když ona ani jednička nebyla nijak zvlášť kvalitní horor. (17.08.2015)