Takoví normální Američané

Vynikající seriál, který v našich končinách bohužel uniká širšímu diváckému ohlasu. Je to přesně tak, jak se o tomhle počinu píše v jedné zahraniční recenzi: „Je lehké to obdivovat, ale těžké milovat.“ Obdivovat díky pefektnímu řemeslu, do detailu vypiplané dobové výpravě (80.léta 20.století) a přesnými herci konče, od těch nejmenších vedlejších rolích, až po ty hlavní. A těžko milovat proto, že s hlavní hereckou dvojkou je to jako s televizním kolegou, sériovým vrahem Dexterem. I v jeho případě, stejně jako s přítomnou dvojkou hrdinů v rolích sovětských špionů KGB, víme, že to co dělají, není zrovna košér (a někdy i za hranou toho, co bychom čekali u oblíbených titulních postav), ale stejně jim svým způsobem fandíme. Vytváříme si k nim ambivalentní vztah – na jedné straně nás jako zapálení KGB špioni iritují, protože podkopávají základy společnosti, která jim otevřela svoji náruč, na straně druhé jsou nám sympatičtí, i tím, že to nejsou vymyté mozky, mají svůj názor a působí sympaticky (jejich představitelé Kerri Russell a Matthew Rhys jsou mým novým hereckým objevem). Casting je vůbec triumfem tohoto seriálu. Hlavně mě baví známý „vedlejšák“ Noah Emmerich coby agent CIA, který vyzařuje respekt a z některých jeho monologů úplně mrazí a výborná je i neznámá Alison Wright, coby manipulovatelná naivní slepička Martha. Scenář je pak zcela nepředvídatelný, vine se dopředu neodhadnutelnými cestičkami, takže nic pro lobotomizované diváky, odkojené standartní bezduchou TV zábavou, u které se dá žehlit. Snad jen vyvrcholení v poslední části 1.série bych si představoval razantnější, vzhledem k tomu, co po celou dobu slibovala a také úvodní pilot nenavnadí dostatečně a do druhého dílu se někdo možná bude nutit. Ale dejte tomu šanci, vážně. Každopádně už se těším na 2.sérii, která je prý kvalitativně ještě o třídu výše. (23.09.2014)

Napínavé špionážní drámo, velmi dobré herecké obsazení, docela uvěřitelné kulisy osmdesátých let, mediální humbuk okolo blížící se jaderné apokalypsy, zkrátka Reaganův hon na komunistické čarodějnice se vším všudy. A navíc ta vynikající střihová koláž k úvodním titulkům. Občas to sice jde s věrohodností operací lehce přes hranu (zneškodnění Kremlem najatého a obratem odvolaného hitmana, podezřele hustá síť agentů KGB na americkém území), ale to už tak nějak k televizním sériím usilujícím o co nejvyšší sledovanost jaksi patří, koukat na špiona nonstop zírajícího na šifrovací zařízení by masy nejspíš netáhlo. U mě dobrý, bavil jsem se o špetičku více než u aktuální sezóny žánrově spřízněného Homelandu, kde atomového strašáka střídá kolega terorismus. /// 2. sezóna /// aneb Kterak chtěli soudruzi ze Sovětského Svazu ukrást Internet. Je to legrace, tyhle studené žabomyší války. /// 4. sezóna /// Telenovela ze studené války pokračuje… tohle bych mohl sledovat furt. /// 5. sezóna /// Keri Russellová se mi už místy zajídá, ale Matthew Rhys furt hraje první ligu. O krátkozrakosti sovětské rozvědky již není pochyb, teď se s tím jenom porvat, než Gorbačov zaklepe na dveře. /// 6. sezóna /// „Hi, you’ve reached the Jennings, we’re not in right now, but if you leave your name, number and a short message, we’ll get back to you as soon as we can.“ Po šesti letech skončila jedna z nejlepších TV sérií, která si dlouhodobě udržovala nadstandardní kvality, hrála první špionážní ligu s výborně napsanými postavami (Matthew Rhys!) a ve finále mi vyrazila dech emotivní rozlučkou. Tihle Jenningsovi mi budou setsakra chybět... (25.09.2013)

Americký špionážní seriál The Americans nahlíží na studenou válku z nezvyklé perspektivy. Hlavními hrdiny jsou agenti KGB, operující pod skrytými identitami v Americe, a jejich protivníky jsou agenti FBI, kteří se ruské špiony snaží odhalit. Seriál nelíčí hlavní postavy černobíle jako hrdiny či padouchy, ale čistě jako agenty s protichůdnými zájmy, kteří jsou věrni své zemi a plní rozkazy svých nadřízených, i když s nimi ne vždy souhlasí. Napjaté vztahy mezi oběma stranami se dokáží velmi snadno vyostřit, a hlavní napětí vychází z toho, že všichni agenti musí za všech okolností jednat velmi obezřetně. Nejsou tu žádní bondovští psychopati, kteří by chtěli zničit svět. Žádný z agentů si nepřeje třetí světovou válku. Oběma stranám jde především o udržení rovnováhy sil. Seriál se drží více při zemi než např. další současný seriál o agentech Homeland. Jedním z jeho tvůrců je totiž bývalý agent CIA (Joseph Weisberg), který se místo vypjatých akčních scén soustředí především na běžnou rutinu špionů (rekrutování agentů, jejich vedení a vztahy mezi nimi). Seriál se dá zároveň brát jako netradiční manželské drama. Hlavní hrdinové, dva ruští agenti, se totiž vydávají za typickou americkou rodinku se dvěma dětmi, která žije na typickém americkém předměstí. Vedle plnění špionážních misí se tedy snaží také vychovávat děti, udržet si své utajené identity a zároveň neztratit sovětskou disciplínu. Seriál se přitom vyhýbá jakémukoliv patosu a syrově evokuje dusnou a chladnou atmosféru studené války. Maskéři, kteří hlavním hrdinům vymýšlejí neustále nové převleky (s falešnými vlasy a knírky), by si určitě zasloužili nějakou cenu. (02.07.2014)

Porovnanie s Homelandom sa zakladá na pravde len čiastočne. Ide tu o iný druh špionážneho seriálu, prostredie je z obdobia studenej vojny a s terorizmom nemá nič spoločné. Je atraktívny, dvojitý život hlavných protagonistov prináša zaujímavé situácie, niekedy napätie, a to všetko je podporené veľmi kvalitnými hereckými výkonmi oboch hlavných postáv. Prvá sezóna naozaj dobrá a veľmi vyrovnaná. Od druhej sezóny sa kvalita trošku znižuje maximalizáciou posteľných scén (pseudo získavanie informácií pre špionáž) a rodinných problémov, ktoré ma nebavili (problémy rodičov so synom a dcérou). (04.05.2017)

Málokdy platí, že s postupujícími sériemi se kvalita seriálu zvedá a nejde opačným směrem. The Americans jsou zářným příkladem toho, jak gradovat příběh na pozadí historických událostí, a přitom neztratit ze zřetele konkrétní lidské osudy. Špionážní drama s fantastickým hereckým obsazením, které si zasluhuje větší pozornost a více ocenění, než se mu dostává. (03.06.2018)