Computer Chess
Computer Chess
Režie:
Andrew BujalskiScénář:
Andrew BujalskiKamera:
Matthias GrunskyHrají:
Wiley Wiggins, Gary Teague, Jonny Mars, Dustin Guy Defa, Gerald Peary, Kevin Bewersdorf, Chris Doubek, Tishuan Scott, Bill Wise, Robin Schwartz (více)Obsahy(2)
Příběh odehrávající ve v 80. letech 20. století se zabývá šachovými souboji mezi člověkem a počítačem. (Jocker94)
Recenze (9)
Stylizace do retro záznamů šachových her a lidí kolem nich. Zajímavá forma, ale obsah méně.(50%) ()
Zvlášť při srovnání s nablýskaným Špinavým trikem vynikne, jak „uncanny“ může retro stylizace být. Analogová kamera nás nevtahuje do filmového prostoru. Naopak neustále upozorňuje na svá technologická omezení a tedy i na svou přítomnost (a na klíčové téma střetu technologického s člověčím). Černobílý, občas vypadávající obraz s nízkým kontrastem (takže převažují různé odstíny šedé), poměr stran 4:3, šmouhy, stíny, pruhy. Podobně jako u chilského No máte pocit, že sledujete pirátskou kopii filmu (který ovšem nikdy v jiné podobě neexistoval). Důsledné napodobení vizuálu amatérských televizních pořadů ze 70. let si výborně rozumí s neohrabanou mumblecore poetikou, stejně jako s neohrabaností postav, jimiž jsou jakési beta verze dnešních nerdů. Necítí se nadřazeně, ale provinile, že řeči jedniček a nul rozumí lépe než druhým lidem. Jelikož společnost pro nerdy ještě neměla zvláštní škatulku, mohli tito atypičtí hrdinové hledat rovnováhu mezi lidským a technologickým, mezi životem v komunitě a životem v osamění – jejich extrémním protiklad představuje paralelně probíhající terapie skupiny hippies. Příznačný je kafkovský subplot s Papageorgem, který sám sebe vnímá jako víc než nerda a kterého (proto) nikdo nechce přijmout. Computer Chess ošuntělou formou i sarkastickým portrétováním jedné generace připomíná Mladé muže za pultem. Vědomí proměny, kterou subkultura ajťáků prodělala (odlidštění a – paradoxně – splynutí s mainstreamem), z něj ale dělá film více hořký a nadčasový. 75% ()
Tak tohle bylo o parník bizarnější než jsem vůbec čekal. Předpokládal jsem, že půjde spíše o nějakou specificky stylizovanou sofistikovanou komedii, ale dopadlo to tak, že vůbec netuším, k jakému žánru to přirovnat. K čisté komedii to má daleko, i když nějaké humorné momenty tam najdete – většinou jde ale o takový absurdní meta humor, který jen stěží vstřebáte. U spousty pasáží jsem se nudil, dialogy byly zdlouhavé a povětšinou nezajímavé – celý film na mě působil jako jeden velký vtip, kterému rozumí jen sám režisér. Ve druhé polovině si to už ani trochu nehraje na nějakou koherentní podívanou, a tak přichází na řadu čím dál tím víc WTF momentů. Konec už je tak moc transcendentní, že nevím, co k tomu říct. Computer Chess se mi sice nelíbilo, ale svým způsobem mě fascinovalo – minimálně tou formou. Klobouk dolů před Bujalskim, že měl koule tenhle nerd art natočit a pustit ho ven mezi lidi. ()
Málokdy je stylizace tak dotažená, že film vypadá skoro jako nějaký po dekádách nalezený dokument. Jsme kdesi v první polovině 80. let na turnaji, kde se mezi sebou utkají počítačové programy a s vítězem si to rozdá šachový velmistr z masa a kostí. Ale není to jediná akce v tomto kočkami zamořeném hotelu. Na jednu stranu hodně ujetá komedie, na druhou jsem se ale zase tolik nebavil. :-/ ()
70% (Berlinale 2013) ()
Nič proti retro nezávislým filmom, ale toto bola vážne nuda. Pritom forma a námet vôbec neboli na zahodenie. Práve naopak, šach ma fascinuje, a preto som aj siahol po tomto oceňovanom filme. Malo to nábeh na film plný ironických situácií a sarkastických rozhovorov, no tohto efektu som sa žiaľ nedočkal. Formát určite originálny, ale po dejovej stránke si ma to v podstate ničím zásadným nezískalo. ()
Forma veľmi zaujímavá, ale obsah ma ani zďaleka neoslovil. 50% ()
Mezi šachisty a počítačovými šílenci jsem se dost dlouho pohyboval, a na moc nerdů a vyložených podivínů jsem tedy nenarazil, tenhle film je plný klišé a stereotypů (i když se týká spíš programátorů než šachistů). Čekal jsem víc a nebýt asi dvou scén, tak bych považoval sledování filmu za naprostou ztrátu času. Závěr je správně ulítlý. Pro mě do konce koukatelný hlavně díky tématu, jinak bych to asi v půlce zalomil. ()
Takový sportovní film jen tak neuvidíte. Ale nechám stranou pokus o vtip, jelikož se to počítačovým šachům věnuje spíš okrajově, dějí se jen jako prostředek pro vyjádření toho podstatného, čímž je výpověď o nerdech z doby, kdy to slovo mělo spíš význam posměšné nadávky pro pár chytrých, ale podivínsky působících a silně introvertních nadšenců okolo tehdejších počítačů, než současný zpopularizovaný význam veskrze hrdé a tematicky rozšířenější komunity. Pohled je to neutrální - na jednu stranu Bujalski skládá poctu určitému typu svéráznosti z doby dávno předtím, než se stala trendy, na tu druhou se mu umí ve vhodných chvílích nenásilně vysmát (přece jenom, označit souboj šachových počítačových programů za souboj rovný třetí světové válce je opravdu šílený¨, byť v rámci hry); přičemž mě takový pohled vždycky vyhovuje nejvíc, jelikož se už z podstaty věci snaží své téma pojmout co nejkomplexněji. A ačkoli se Bujalski soustředí hlavně na pár vybraných lidí, není to výpověď natolik rozsáhlá, jakou by si tenhle námět zasloužil, ale zase na druhou stranu je v rámci možností dostatečně bohatá. Zajímavé mi taktéž přijde, že i přes všechna řemeslná ozvláštnění (a že jich není málo) to v samotném základu stojí na vcelku běžných základech mírně nezávislých komedií, ačkoli tahle chce být ještě nezávislejší a ještě umělečtější. Většina nápadů se mi hodně líbila - třeba ta stylizace do analogového amatérského dokumentu má svůj půvab (a dokáže navozovat realistické dojmy lépe, než drtivá většina filmů z Dogmy 95), komedie je to sice poněkud interní, ale zároveň v ní je spousta obecněji vtipných scén, plynoucích třeba z konfrontace počítačových šachistů s volnomyšlenkářskou sektou, se kterou (a s kočkami... spoustou koček) chtě nechtě sdílí hotel či s Papageorgovým neustálým vtíráním do cizích pokojů. Dále se mi líbilo i chytré rámování jednotlivých záběrů, občasné filozofování na téma umělé inteligence a také perfektně vybrané herecké obsazení, které, ať už herecké či neherecké, do toho skvěle zapadlo, obzvlášť u představitele Petera vůbec nevím, jestli to hrál, nebo jestli takový opravdu je, vzhledem k jeho dikci a práci s tónem a barvou hlasu. Navzdory tomu, jak komorní, "nepůvabné" a nevstřícné (ve smyslu, že z turnaje moc neuvidíme) to je, mě to dokázalo skutečně zaujmout a upoutat po celou dobu a nejsem si jistý, jak moc už to je mumblecore, ale jestli ano, tak by patřil mezi to nejlepší, co jsem v tomhle "upovídaném" žánru viděl. Dojmy mi kazila jen přehnaná stylizovanost, kdy to v některých chvílích až moc překročilo hranici nedokonalého filmu a popravdě jsem tato rozhodnutí moc nechápal (stejně tak i zvolení barvy pro jednu část filmu - původně jsem myslel, že je to kvůli zfilmované vzpomínce, ale pak tam byla ještě jedna a ta byla zase černobílá...) a zklamalo mě samotné finále, kdy se smete ze stolu dosavadní přirozenost a aby námět, který takto rozehraný nemůže ve stejném stylu dojít k dostatečně výraznému uzavření, si něco takového vydobyl, tak jsou poslední scény sledem malých mindfucků, které se buďto dají brát jako sci-fi, nebo epičtější vyjádření buď uvěznění v určitém psychickém stavu jedince, nebo neschopnosti smířit se s některými fakty. Samo o sobě to je řešené chytře, i když možná trochu zmatečně, ale tak jako tak se mi to sem nehodilo. Přesto to celkově vnímám jako pozoruhodný a nadprůměrný film, u kterého jsem rád, že jsem ho vůbec objevil. Slabé 4* () (méně) (více)