Vinnetou - Poslední výstřel

Po letech už sice mayovky nabízí jen skvělou hudbu a nával nostalgie při sledování dvou největších frajerů jugoslávské prérie, ale Poslední výstřel má přeci jen něco navíc a lehce ční nad ostatními. Silným závěrem dokáže vydolovat emoce, což se u zbylých filmů, které jsou také plné úsměvné naivity a vznešených proslovů tahajících za uši, říct nedá. (27.07.2019)

"Ó velký Mannitou, už k tobě míří velký Vinnetou, ó velký Manntitou, co my teď sami tu..." Poslední výstřel náčelníka Apačů je pro mě nejlepší díl téhle série o (samozřejmě heterosexuálním) přátelství bílého "boxera" s mrštnou pěstí a smaženého indiána s velkým srdcem, leč někdy trochu naivním. Je zajímavé, že Vinnetou a Oldshatterhand mají 100% úspěšnost zásahů, kdežto záporáci se do nich netrefí, ani když stojí na místě, natož když valí na koni...a když už se jednou jedinkrát trefí, Vinnetou natáhne bačkoru. Oba prosazovali vysoké ideály a jeden z nich na to doplatil. Tak už to bývá... Nahánečka Vinnetoua patří k mým nejoblíbenějším scénám. PS: NEBREČEL JSEM!:-) (20.04.2006)

Vinnetou: Poslední výstřel. Nejsmutnější díl, kterému pro jeho konec nikdy nedám plné hodnocení. Přesto je jako celek úchvatný. Harald Reinl uzavřel svou tetralogii opravdu stěžejním způsobem, protože divákům se do paměti navždy vryje slavná scéna, kdy Vinnetou, náčelník Apačů, odchází do věčných lovišť. S tímto snímkem končí i mýtus o divokém západu, který Reinl svými předchozími filmy vytvořil a vyprávěl ho jako pohádku, kde dobro vždy zvítězí nad zlem. Bohužel v tomto díle s sebou přineslo i největší oběť. (16.06.2019)

Nejsilnější, nejdojímavější a také nejsmutnější díl ze série. I když název trochu nabízí jak film skončí, přesto vás tak nějak přinutí k tomu, aby jste byli napnuti až do konce filmu. A to spoustou akce ("Poslední výstřel" je asi nejakčnější mayovka), zvratů a příběhu který vrcholí tak, jak vrcholí. Snad všichni z nás tenkrát na konci brečeli. A mě (a jak tak koukám, a jsem rád, že nejen mě) se to dodnes strašně líbí. Dodnes mě právě tento díl, ne rozpláče, ale nostagicky dojímá. A nakonec komentáře se neubráním malému ohlédnutí za touto legendární tetralogií. "Poklad na Stříbrném jezeře" je nejnapínavější, "Vinnetou" je nejkultovnější, "Rudý gentleman" je nejpropracovanější a "Poslední výstřel" nejsmutnější. Klasika a skutečný kult nejen dětských let. (27.11.2005)

„Pije ohnivou vodu. Kdo pije, nedrží slovo!“ V r. 1965, kedy mal Posledný výstrel premiéru, som ešte nebol ani zďaleka na svete, ale dostal sa ku mne ako k dieťaťu/puberťákovi v 90. rokoch vďaka ustavičnému reprízovaniu na Nove. Takže Winnetouova smrť vo mne zanechala tragickú traumu na celý život. Z toho dôvodu filmu mnohé odpúšťam a na logické hovadiny sa pozerám s tolerantným úsmevom (banditi si večer, ešte sa len očividne zmráka, líhajú spať, zrazu do toho vtrhne Winnetou, začnú ho naháňať, strih, Winnetoua stále naháňajú a je jasný deň – to ho naháňali osem hodín v kuse?). Kladne hodnotím priamočiary príbeh s minimom postáv (oproti takému Pokladu na Striebornom jazere, ktorý bol pomaly až tímovkou), zaujímavého ústredného zloducha (ktorý je v rámci možností čestný, pochopiteľne až na to finálne svinstvo v skalách), prekrásnu výpravu, oči v dobrom ťahajúce (hoci z historického hľadiska azda absurdné) pestrofarebné kostýmy, veľkolepú akciu (bizarná scéna s plťami, kde správňak Old Shatterhand neváha zapáliť polovicu vodných tokov vo vtedajšej Amerike, aby dosiahol svoje), davové scény (na filme sa očividne nešetrilo). Trocha ma zaskočili početné (pseudo)humorné vsuvky (súvisiace prevažne so Samom Hawkensom). Ak tvorcovia vedeli, ako to chcú zakončiť, a to vedeli, mali to celé poňať o poznanie temnejšie od samého začiatku. Ale z nostalgie neviem ísť pod 4*. V r. 1998 vzniklo absurdné, 170-minútové (!) pokračovanie so 69-ročným (!!) Pierreom Briceom, vychádzajúce zo šialenej myšlienky, že guľka, ktorá Winnetoua zabila, ho v skutočnosti nezabila (!!!), ale celý čas žil v jaskyni (!!!!). (26.07.2020)