Noční jízda

Jít na tento film do kina a nic o něm předem nevědět, je docela zajímavý zážitek - osobně si vybavuji ten moment, kdy mi konečně došlo, že se celý film bude vážně odehrávat JEN v autě, který se dostavil až po dlouhých minutách čekání, zda se děj přenese někam jinam. A ani dál se člověk nezbaví dalšího čekání - já jsem třeba pořád čekal, jestli se Locke nakonec vybourá (to mě asi vyváděl z míry ten volant na pravé straně), a někdo za mnou pro změnu špitnul ke svému sousedovi: "Kdy už tam konečně dojede?" :) No, možná někdy není ani tak důležitý cíl cesty, jako sama skutečnost, že jsme se na ni vydali - hlavnímu hrdinovi této hodně netradiční road movie změní jeho cesta zásadně život, a osobně bych byl velmi opatrný v hodnocení toho, zda je to změna k horšímu či lepšímu. Příjemná je vynalézavost kamaramana, který se stále snaží snímat Toma Hardyho z jiných úhlů, netřeba se tedy bát, že by ho celou dobu točili na jednu statickou kameru - na to by se vážně nedalo koukat (i tak je tento minimalistický filmový koncept pro řadu lidi těžko stravitelný a nemálo lidí to vzdalo a odešli z kina předčasně). Filmů, které se celé odehrávají na takto malém prostoru, jsem již viděl několik (TELEFONNÍ BUDKA; POHŘBEN ZAŽIVA; MADRID, 1987), a osobně nemám pocit, že by to byl úplně můj cup of tea - dostávám z těch filmů náběhy ke klaustrofobii, není mi příjemné je sledovat a považuji je za slepou uličku kinematografie, ačkoli jim současně nedokážu upřít jejich filmové kvality. Pro fanoušky Toma Hardyho je to učitě dobrá volba a snímek by se mohl líbit i lidem, kteří rádi u filmů přemýšlí a nevadí jim konfrontace s filmy, které se vymykají běžné mainstreamové produkci. Za mě 4 hvězdy, je to dobrý film, který si je zaslouží. (29.04.2015)

Jakobyste v reálném čase skrytými kamerami nasnímali autojízdu muže, řešícího telefonátama prekérní životní situtaci, která mu může během jediné noci obrátit úspěšný profesní i osobní život vzhůru nohama. Situaci, která ho zkouší jako koně v charakterní rovině, zformované jeho nelehkým dětstvím a zároveň v profesní rovině, v udržení si ctižádosti v odpovědnosti za úspěšnou realizaci významné společenské věci. A jakoby to byl charismatický muž, kterého emocím a dilematům rozumíte a soucítíte s ním. Pak to už jen stačí sestříhat do plynulých 85 minut a máte vtahující biják v podobě povahové studie skvělé zahrané filmové postavy. Ne každý jí bude rozumět, ne každý by se zachoval jako ona, proto je snímek zároveň zajímavým testem divákova žebříčku hodnot. Život umí být pes, ale na výborný film stačí pár šušňů. Když se umí. (25.04.2020)

Zajímavá one man show Toma Hardyho. Je zvláštní, jak vás film, který je celý natočený v autě může udržet napnuté. Tom pracuje jako stavby vedoucí a během této necelé dvouhodinové jízdy autem do Londýna se mu téměř rozpadne celý život. A za vše může jeden drobný přešlap. Během své cesty stihne být vyhozen z práce a stejně se mu daří stavbu nadále řídit. Co je ale účelem jeho neodkladné cesty? To se dozvíte až ve filmu... Je to nabité emocemi. "Nemiluju tě." (29.10.2019)

"Všechno zvládnem. Na to dohlídnu. Uvidíš. Prostě vezmeš věci do svých rukou a makáš a makáš, dokud to není, jak to má být. Držíš se plánu. Vidíš? Život. Ano, doživotní rozsudek. Takže co? Udělám, co je třeba, ať už mě za to budou nenávidět nebo milovat. Musíš být spolehlivý a nezáleží na tom, co si o tobě kdo pomyslí." Atmosférická hra světel na noční dálnici a zásadní životní telefonáty, při kterých jde osamělému hrdinovi o život, ale jinak než v komorních telefonických thrillerech jako Telefonní budka nebo Pohřbený, protože tohle není thriller, ale drama. Obě ženy hrdinova života jsou sice pro potřeby scénáře otravně labilní, ta historická betonovací krize zase trochu úsměvná a celé je to dost vykonstruované, ale s Locke a jeho stejnojmenným, i pod největším tlakem sympaticky a inspirativně zodpovědným, odhodlaným a konejšivě klidným hrdinou (spolehlivě charizmatický Hardy) se nudit nebudete. (23.08.2014)

Hranice mezi štěstím a zatracením může být až nebezpečně křehká. Sice nic objevného, ale přesto ojedinělého ve způsobu, jakým je divákovi téma totálního vnitřního rozkladu vyrovnané osobnosti předkládáno - z první osoby, v uzavřeném světě jednoho automobilu, v němž se telefonicky střetává pracovní a osobní linie jednoho velkého životního přešlapu, který z hodiny na hodinu mění hlavnímu hrdinovi život. Rozhovory jsou dobře napsány a dávají dostatek prostoru pro vykreslení psychické i emocionální roviny Toma Hardyho, jehož výkon opět nádherně dotváří depresivní příběhový tón a dodává všemu na nezkrášlené autenticitě. (01.02.2017)