Nebraska

Hodně příjemný film, u kterého mne potěšilo, že se vyvaroval různých klišé podobných snímků, např. že nikdo neumře (i když i na hřbitov se dostaneme), a dané téma se mu povedlo vyjádřit ne pateticky, ale s milým a jemným humorným nadhledem. Také je fajn, jak postupně skládáme dohromady střípky života jednotlivých postav (i když Davidův brácha, ten TV moderátor, si jednoznačně říkal o větší prostor, než jaký dostal) a že ty postavy jsou nejednoznačné, jako je život sám - třeba babička chvíli vypadá jako megera, ale časem zjistíme, že má na některé věci jen ryze pragmatický názor. Otec, tedy děda, který si myslí, že vyhrál milion, je nám sice zpočátku představen jako tvrdohlavý a sebestředný alkoholik, ale také časem zjistíme, že ten život neměl až tak lehký a jednoduchý. Potěšilo mne, že Davidova přítelkyně je typická Američanka, a ne anorektická hollywoodská hvězda - pravda, sex s takhle tlustým stvořením bych si asi nedokázal představit, ale zas je to o něco realističtější. Jinak téma toho, jak vás rodina chce odřít, když čichá prachy, je pár set let staré, takže nic nového nepřináší, ale neškodí si jednou za čas připomenut, že chamtivost někdy ničí důkladně mezilidské vztahy - proto mne hodně pobavila závěrečná Woodyho jízda městečkem a ty překvapené xichty. :-) Na filmu mne jen mrzela chvílemi jistá zbytečně nudná rozvláčnost, mít to o dvacet minut méně, byl by film daleko silnější. Také jsem nepochopil, proč je to celé černobíle, ale je fakt, že záběry polí, hor a silnic tak lépe vyzněly a měly své poetické kouzlo. A málem bych zapomněl, úžasná je scéna u hory Rushmore - taky mne někdy nebaví jezdit na údajně státně důležitá místa, jež chce vidět manželka, a taky si řeknu něco ve smyslu, je to nedodělané, tak jsme to viděli, a pojďme někam, kde je hezky (cimrmanologové si mohou říct, já tu nic extrovního nevidím, při tom výletu na Kokořín bylo aspoň občerstvení). Nu, a hodně silná je scéna v té firmě, co ty certifikáty posílá, i když je to jen pár slov - o tom, jak se balamutí lidi. (09.12.2020)

Filmov o autistoch (a ďaleko lepších) je spústa, čiže moc ma neprekvapuje ich obecné zakademizovanie. Nebraska má vtipné momenty, pár slušných hlášok, ale atmosféra je veľmi komorná a hudba podpriemerná. Čo v celistvom kontexte výrazne znižuje jej silu. A tak ako milujem čiernobielu kompozíciu, tak tu mi neprišla moc príjemná. (28.03.2014)

Notorik Woody nasává jak velbloud u oázy, je svému okolí na obtíž, ale ještě není na odklizení do starobince. "On jen potřebuje mít pro co žít", podá mu pomocnou ruku jeho syn a má recht, neboť to potřebuje každý z nás. A na splněná přání není nikdy pozdě. Nebraska je dojemné pohlazení na duši i skvostně úsečný humor. Vše poeticky zahaleno v černobílém rouše a Jarmuschovském stylu. Nenápadná perla letošních Oskarů. (26.02.2014)

„He just believes stuff that people tell him“ Nejenže Nebraska otázky života a smrti nezjednodušuje a neservíruje v sentimentálním balení jako Děti moje, v podstatě je antitezí Payneova předchozího filmu. Bez pohledných herců, hřejivých barev a nepatřičného optimismu. Věcná a bez sentimentu. Stejná jako Woody. Nebraska je intimní, melancholickou dvougenerační road-movie. Ne zcela bezvýchodnou a humoru prostou, nicméně prostoupenou pocitem stesku. Stesku za opravdovými hodnotami a upřímnými mezilidskými vztahy. Je otázkou, zda si hledáním ztracené společné řeči (což se projevuje například neporozuměním vtipům toho druhého) otec a syn nekompenzují, že selhali na většině ostatních front (vztahy se ženami, kariéra). David by se rád vyrovnal otci, jenomže není v čem. Pokud tedy nechce stejně jako on přijmout bar za své přirozené prostředí a vlašku whisky za svého nejlepšího kámoše. Oběma je vlastní neambicióznost, která nakonec alespoň Davida, možná pod vlivem zjištění, že je nositelem určitého rodinného odkazu, vyprovokuje k vybočení z cesty věčného loosera. Neuspěchané tempo a strohá forma jsou v dokonalém souladu s neakčními postavami příběhu a s prostředím, v němž se zastavil čas (také díky nemoderní výbavě bytů a prostému oblečení postav nepůsobí film současně). Payne nechává záběry doznít, nikdy prudce nestříhá, používá pomalé prolínačky a statické kompozice, často vtipné tím, jak mnoho je v nich objektů a jak málo pohybu (bratři sledující televizi). Inspirován režiséry klasických westernů (jmenovitě se hlásí k Mannovi), využívá vysoce kontrastní širokoúhlou černobílou kameru k zachycování obrazů jak poetických (panorámata krajiny), tak naturalistických (zašívání hlavy) a ve výsledku se mu daří podat mnohovrstevnatý portrét konkrétní doby i místa. Z amerického středozápadu sám Payne ostatně pochází, díky čemu není jeho líčení povah tamějších lidí jednostranně jízlivé a výsměšné, ale zohledňuje také ekonomické faktory, ač – pravda – ne dost, abychom dostali příležitost stranit některé z vedlejších postav. Film poněkud rozporuplně vyžaduje soucit s dvojicí průměrných Američanů, zatímco chování mnoha jiných průměrných Američanů ironizuje s kousavostí vlastní Payneovým raným filmům. Proč by měli být zrovna Woody a David hrdiny, kteří navzdory místnímu předurčení dokázali převzít režii nad vlastními životy? Inu, třeba proto, že je hrají dva herci, kterým zkrátka věříte. Od úsměvně trpkého začátku až do trpce úsměvného finále. 90% (11.04.2014)

Zápletka je nápaditá, vtipná, celkom originálna. Potom si možno začnete hovoriť, že je to zase klasika, že som to videl v americkom nezávislom filme mnohokrát. Tá pohodová atmosféra amerického vidieka, krčmy so štamgastami v šiltovkách, tie isté reči. Ale toto je štýl Alexandra Paynea, takto to on cíti a mňa Nebraska svojou pohodovou atmosférou a ľudskosťou zasiahla. Je to taká dvojsečná zbraň, asi ako u svěrákovskom laskavom humore, že vám to môže pripadať príliš vypočítavé, ale prečo sa sťažovať na film, po ktorom mi ostal taký príjemný pocit. Pozor, ak niekto akože vyhral milión dolárov, tak prichádza na rad aj závisť a lakomstvo, takže Nebraska má aj svoje drápy. Celkovo vzaté je to film o vzťahu otca a syna, ktorý to s ním nemá ľahké, ale rodina je rodina. No možno to takto majú aj u Svěrákovcov. (17.02.2015)