Star Trek: Do neznáma

Z té novodobé trilogie pro mě rozhodně nejzábavnější příspěvek. A z velké míry je to určitě tím, že je tady hodně oslabená pozice kapitána Kirka jako hlavního hrdiny a oproti němu jsou posíleni všichni ostatní. Je super konečně posádku vidět spolupracovat jako tým. Plus simonpeggovské vtipy a klasická hudba, samozřejmě. (03.04.2017)

Na jednu stranu to má dnešní Strar Trek s pohonem pro svůj warp těžké. Postkolonialistický humanizmus je ten tam a kocovina z touhy dobývat vesmír dlouhotrvající. Padesát let po měsíční procházce jsou raketoplány ve šrotu, Mars v rovině snů a zkoumání vesmírných šutrů hranice možností. Zažehnout s tímhle podhoubím nějakou sci-fi jiskřičku je skoro nemožné, tak je jeden rád alespoň za epizodické udržování tradic. Na které vleze třeba už jen proto, aby se skromnou nerdovskou nadějí dočkal alespoň dalšího dílu. (03.09.2016)

Tohle je dobrý směr, který více ctí seriály (důraz na kapitána, funkční postavy a jejich vzájemná interkace, dialogy, ...) a méně se snaží hrát na současné Hvězdné války. Nový Star trek nabízí především dostatek humoru, který se propojuje s ne ideálně odvyprávěným příběhem, ale Justin Lin Vás nenechá si to v kině uvědomit. To až cestou domů, když Vám opět zapínají mozkové závity, začnete vidět nedostatky v příběhu, jeho odvyprávění a chování některých postav. Přesto je tahle výprava velice zábavná. Kulisy občas (úmyslně) připomínají seriál a to především původní sérii. Postavy mají prostor a především Simon Pegg vypiloval několik vtipů do správné úrovně (radioaktivní náhrdelník, transportér, rýma). Kirk je díky dalšímu rozměru zajímavější a zbytek castingu nezaostává, i když pro mě stále vládne Karl Urban. Trochu líto mi přišlo (spoiler), že příběh i pointa jsou někdy až moc podobné předchozímu dílu (vždyť na kolik je Khan a Krull odlišný?). Mnozí také mohou v roji vidět prvek z Enderovy hry, která mi filmem trochu prostupuje... (konec spoileru) Přesto je to kvalitní pokračování, které je v mých očích méně vynucené jako Do temnoty a nabízí ten správný pocit z cest do nejvzdálenějších koutů vesmíru. PS: na Sofii Boutellu se budu i dál těšit! PPS: o kdy jsou facehugeři spíše headhugeři?:) (19.08.2016)

Nejvtipnější a nejakčnější z (nejen?) nových Star Treků může na první pohled trochu kazit velmi jednoduchá zápletka. Ovšem když si divák uvědomí, jak moc připomíná půvabné zápletky původního seriálu, a když si to spojí s Kirkovým pocitem "cítím se jako v seriálu", o němž se v úvodu svěřuje svému deníku, je téměř jisté, že to všechno byl úmysl dobře se bavících tvůrců. O co totiž jde novému Star Treku především, jsou postavy, a tady vyhrává na celé čáře. Kirk je ještě "Kirkovatější", k čemuž mu dopomáhá i retro účes, ze Spocka a Kostry se konečně stala výborná dvojice, Scotty, Čechov (Antona Yelchina je taková škoda), Uhura i Jaylah, každý má své místo a zejména v té části, kdy jsou rozděleni, není ani jeden z nich nezajímavý. Z toho, jak nesmírně dostane Enterprise na frak, až zamrazí, naopak snad každý vtip je opravdu vtipný a nikdy nepůsobí ani trochu nuceně (díky, Simone Peggu, vím, že je to hlavně tvoje zásluha). Triky asi nemá smysl chválit, ale opět musím vyzdvihnout hudbu Michaela Giacchina, mého nejoblíbenějšího skladatele současné generace. Povedlo se. (19.08.2016)

Tak se nám Stártrek vrátil z temnoty prdele, kam degenerativně pokroucenou posádku lodi Entršajs ve druhém díle poslal Džejdžej, aby z něj udělal nudný maglajz rodinných hovnot a otravnou kvintesenci kýčovitých existenciálních pouťových mouder pro hloupé náctileté ufony. Nyní je zase tím starým dobrým Stártrekem, jak ho mají mazlíčci rádi, jenž se již několik generací stará o hladký průběh mnohočetných milostných eskapád s pravačkou všem těm krásným a oduševnělým krutohustým nabíječům, neodolatelným proutníkům a sexuálním predátorům. Ahoj Dárkbobíku! Tento díl přinutil k warpovému „pohonu“ i mě. Prostě paráda, Šimone! Sympatičtí herci, dělající humory, hnusní emzáci, dělající bordel, hutný přímočarý děj, nonstop akce v okorvoucích kulisách, a i trocha toho překvapivě perverzního mezidruhového vzrušení, protože když se alžírská cigoška napatlá moukou a pokeruje si xicht, stává se natolik apelující, až má jeden chuť zasunout palivovou tyč do plasmového reaktoru. Totálně kůl je tu dokonce i uječené přednášení Bísty bojs, neposlouchatelné tak, že je během chvilky schopno zdecimovat jindy neporazitelnou mimozemskou invazní flotilu. A tak jediné, co mě opravdu velmi rozhodilo a znepokojilo, je ta reálná vize globální katastrofy pro celý známý vesmír. Přitom to začalo tak nevinně. Na poručíka Sula prostě dolehla osamělost dlouhých intergaylaktických letů, při kterých byl neustále obklopen spoustou vyzývavých fešáků v pestrobarevných elasťácích, až se z toho vydal na jih. Tudíž si už v roce 2392 řiťopichové mediálně otevřeně adoptují lostomiloušké ťamaské holčičky, aby z nich naprosto, ale naprosto přirozenou výchovou a vzorem dělali vysrkávačky škeblí. Nejhorší je, že už to začíná jiskřit i mezi velením. Kapitán Krk tu místy vypadá, že by s chutí požvýkal špičky boltců svému prvnímu důstojníkovi, a i jindy bezemoční Spok dává nepokrytě najevo, jak by nebyl proti zasunout prostředníček s prsteníčkem do svého velitele a vystřihnul mu tam předpisový vulkánský pozdrav. No armabeton!!! Že by Entrprájs z tohoto jinak skvělého Neznáma mířil opět na misi do prdele? Na Gaytrek: Deep throat 69 už do kina určitě nepůjdu. (20.08.2016)