Něžné vlny

Zatím největší české zklamání tohoto roku, až by se mi chtělo napsat, že je to zatím největší česká sračka. Zcela evidentní snaha natočit film, který na diváka dýchne neopakovatelnou atmosférou. Výsledek je bohužel takový, že film žádnou atmosféru nemá. Nemá ani děj, lépe řečeno má děj zmatečný a nudný, do něhož vstupují zbytečné nebo trapné postavy v podání Budaře, Kopty, Hartla nebo Dyka. Takže, co z toho zůstává a co si asi odnesu? Je to přehlídka pěkných českých/slovenských/maďarských rusovlásek, které jsou nyní v kurzu. (30.07.2014)

Nenáročný film, který neurazí jako zvuková kulisa třeba při vaření nebo úklidu. Zatímco se občas stihnete podivit jak příšerné si na sebe herci museli vzít paruky, vám jistě neunikne jeden krutý fakt a to jest, že Táňa Pauhofová sic je pěkná baba a dobrá herečka se nehodí na roli matky. Docela mě pobavil obrázek na konci filmu, kde byly vedle sebe tři herečky z nichž jedna byla Táňa a vypadala stejně staře jako o "generaci mladší" přítelkyně "jejího syna". Bohužel musím opět konstatovat, že v dnešní době je cool natočit film z období ruské okupace, který se soustředí na široké zahořklé publikum, které již nyní běduje nad banány na které čekali půl dne ve frontě ... (16.06.2014)

Z Jiřího Vejdělka se stal velmi schopný režisér, který se umí obklopit velmi solidními spolupracovníky. O tom žádná. Jiří Vejdělek nicméně v Mužích v nadějích a tady dokázal, že schopným scénáristou není. Koncept únikové zábavy dostal v jeho hlavě červenou, jenže on chce i dál šlapat na plyn, takže na diváka čeká další slušný direkt. Něžné vlny kladou důraz na hřejivé a laskavé vyprávění. Nemám nic proti. Jenže hřejivé ani laskavé nejsou. Možná to splňuje kamera Vladimíra Smutného, tvůrce za kamerou však nikoliv. Téma chlapecké první lásky mě nechalo zcela chladným (určitě za to může i nejstarší představitel hlavního hrdiny Robert Cejnar) a Vejdělkova neschopnost přinést dramaticky nosný příběh. Politické souvislosti mi přišli děsně nezajímavé (náhody na Národní třídě mě spíš iritovaly), roztomilých epizodek bylo pohříchu málo. A ta lidskost z těch NAŠICH luhů a hájů má jaksi k příjemnému relaxu daleko. Pro mě osobně bezkrevné!! Příště prosím podle cizího scénáře.. (23.06.2014)

Měl jsme možnost navštívit sponzorskou RWE předpremiéru a později jsem trošku s překvapením zjistil, že premiéra je až téměř za měsíc. Nicméně, za mě se nejedná o nic jakkoliv výrazného a tak atraktivního, na co bych měl vzpomínat. Téma sametové revoluce a obecně historických událostí je asi to jediné, na čem se dá postavit kvalitní český film. Jenže se to omílá pořád dokola a v tomhle podání to na mě opravdu moc nefungovalo. Nejvíc mě bavil Hynek Čermák jako cholerický tata a ne/úspěšný plavec a Jan Budař, jako pošťák, který chce ženu svých snů :-)). Ti dva tvořili věru úsměvné situace. Naopak herecký výkon hlavního hrdiny Cejnara je velice diskutabilní. Osobně mě spíš iritoval. Co mi v tomhle filmu ale vůbec nesedlo, je až přílišně "zamilovaný a přecitlivělý" průběh celého filmu s velmi vlažným dějem. Ženské publikum kolem mě se sice rozplývalo, jak dojemné a krásné to je. Na mě to ale neplatí a závěrečnou půlhodinku jsem tlačil očima ke konci. Pro mě se jedná o český filmový (pod)standard. Místy zábavný, ale ve výsledků lehce zapomenutelný. (16.12.2013)

Odcházel jsem z kina a v uších mi zvonilo... Na tváři blažený připitomělý úsměv a na kalhotech pár kapek první krve. Nebojte, ne ze studenta Šmída, ale z jedné zrzavé propasti hříchu. Moje ruka v kapse kalhot zádumčivě potřásala (ne, verbale, tím opravdu ne!) svazkem klíčů, po čtvrtstoletí laskání neviditelnou rukou trhu vyleštěnými do sametova. Reklamní billboardy podél cesty na mě majetnicky pomrkávaly, jak blahé paměti pěticypatá hvězda na fasádě sídla ÚV. Samozřejmě všechno dobře dopadlo. Pár studentů přišlo na Národní o zuby, Strana přišla o vedoucí úlohu a zrzavá mořská panna o panenství. Jo, a jeden mlátička z Pohotovostního pluku o koule (a když ne o ně, tak o hrdost určitě). Byl jsem happy, byl jsem dojatý. Я был счастлив. Přitom po traileru jsem se dost znechuceně ušklíbnul, že tuhle hrůzu tedy ani náhodou! Třeskutý humor a hřiby jak z Mrazíka? (Pamatujete, jak tam medvíďata běhala po zadních a v náručí nosila stejné monstr hřiby?) Jenže mraku z Černobylu člověk neunikne. Nakonec jsem se k Něžným a nostalgickým vlnám dostal i já, jak slepý k houslím. Podobně jako velký Vojta na Národní, případně jako malý Vojta spolužačce pod sukni. Týdeník, úvodník, „Nezapomeňte tento film ohodnotit na ČSFD" a už to jelo. Na plátno vyběhly spermie a byl konec. Ne filmu, mé mrzutosti. Hravý pan Vejdělek mé obavy hravě převálcoval a nakonec za skotačivého bušení do kláves klavíru úplně pohřbil. Přímo tam pod těmi okny. Nadsázka až na půdu (na které se zabednil jeden domnělý paroháč), romantika jak z praku a jedna bílá laboratorní myška, která zacupitala pod sukýnku na patách sedící školačky. Chlapec holčičce odvážně zalovil pod sukní, chvíli tam šmátral po myšce (a po myšce?), pak ji polapil a ... a myšička byla najednou zrzavá! Vejdělku, Vejdělku, ty čímane jeden! Ty máš z prdele kliku, že netočíš v Americe. Dopadl bys jak Polanski! ;-) (27.01.2014)