Hellboy: Královna krve

Harbour dobrej, správně hláškující. Obří vyvrhelové z pekla ve finále snad nejpůsobivější ever. Casting Milly Jovovich trefně definující diváckou cílovku fanoušků béčkových krvavých monster freak shows. Fantazie Neila Marshalle bezbřehá, stejně jako jeho odvaha (nebo absence rozumu?) spláchnout tak velký rozpočet do kanálu. Jeho Hellboy baví blbostí, přepáleností a ulítlostí, ale koukat na něj v kině mi přišlo krajně nemístné, až bizardní. Se správnou partou doma, s pivem a popcornem, by to možná bylo za 3*. (17.04.2019)

Šílená R-ková (bravo) heavy metal splácanina není o nic hloupější, než takový týmovky MCU, na který už já osobně nemám další staminu. Hellboy 2019 sice propadák, upadne v zapomnění, ale zároveň ryzí vypínací zábava i pro “normální” dospělý - styl ber nebo si nas*r. (+ extra bod za hnusnou Babu Yagu) (21.07.2019)

Struktura je tak těkavá a neuspořádaná, že jsem byl na konci filmu z toho všeho, co jsem právě viděl, natolik vyčerpaný, jako kdybych v rychlém sledu viděl dvě sezóny nějakého koncepčně hodně neuchopeného seriálu. Fragmenty jsou nicméně skvělé! Kdyby to někdo rozkouskoval a to nejlepší hodil ve formátu krátkých filmů na YouTube, fanoušci by řvali nadšením. Celek ale nedrží pohromadě, ať už pro špatná dramaturgická rozhodnutí (chybné vložení vzpomínkové scény před nečekané přepadení, mělo by to být obráceně) nebo pro čisté nelogičnosti, kdy náš hrdina nezvládne partu nýmandů v komických zbrojích, ale klidně si o pár chvil později podá tři obry, aby mu pak topilo jedno přerostlé prase. Nemluvě o tom, že to nejpůsobivější má spíše - pokud jde o prostor - trailerový charakter (Peklo na Zemi, verze před i po). ALE Marshallova utrženost ze řetězu, kdy vrství všemožné nápady bez ohledu na kohokoli a cokoli, ta je mi vlastně ohromně sympatická (a byla mi sympatická už u Soudného dne). A David Harbour si druhé kolo zaslouží. 50%, ale s náběhem na guilty pleasure. (22.04.2019)

V jednotlivých detailech má Hellboy celkem slušné koule. Bohužel ani na dřeň vytěžený eRkový rating filmu a sem tam povedenej vtípek nezmění nic na tom, že vypadá hnusně jak hovno. Vážně už jsem dlouho neviděl audiovizuální dílo, které by působilo tak strašně antiesteticky. Odpornej, přeplácanej blockbusterovej digibordel, rakovina současné kinematogrefie, v tomto konkrétním případě už v terminálním stádiu. (11.04.2019)

Ježžžyššš, tady ale zase teplo! Ale i tak mi to nedalo a vyděšeným cupitavým padešátem, s prdelí panicky přitlačenou ke zdi si to odhodlaně razím kohortou zdejších rozumbradických bukvoidů, abych vám s nasazením řitního věnce sdělil, že i nový Helboj je, vyjádřeno sofistikovanou filmově teoretickou heteroterminologií, totálně popiči. Nemá to sice nacipoetiku pana Býkovského a Přístav není až tak hustý jako Salvatore, ovšem syrově pekelné vize z řetězu utrženého britského řezníka s přístupností pro dospělé patology (KONEČNĚ!!!), navíc dokonale nasvícené, takže žádné negrodémonské rejdy za bezměsíčných nocí, jakož i nahláškovaný, svižný a celistvý podklad jako vystřižený z gotické učebnice apokalyptické démonologie s VY-NI-KA-JÍ-CÍM bylinným přesahem (Baba Jaga) a parádní hudba, mohou nezabavit pouze zženštilého rektoprospektora, mířícího do kina na korektní, anemickou, kýčovitě patetickou, pseudovýchovnou furtdokolovou sračku o oelasťákovaných létajících homokládech. A paxe tu těmi procenty řiť! (04.05.2019)