Fair Play

Výtečný film, na který jsem se hodně těšil. Hlavní postava - výborná Judit Bárdos - je strašná sympaťačka a člověk jí prostě musí držet palce, aby to všechno dobře dopadlo. Naopak má oblíbená Eva Josefíková je zde zcela upozaděna do role nevýrazné a hloupé holky, která je zde jen do počtu. Film mě v první řadě nadchl svým námětem - nejenže jsem neměl o dopingu za totáče ani ponětí, ale i v kontrastu se soudobou českou produkcí, která se vrací před rok 1989 (Hřebejk a spol.), hodnotím tento film jako osvěžující závan scenáristické invence, který tu chyběl. Největší devizou snímku je ovšem podle mě dvojí rovina, v níž se odehrává děj a která dává titulu filmu nový význam. Hlavní hrdinka je zde vystavena nejen morální otázce dopingu, ale i problému vlastního svědomí (který řeší především její matka) v nelehké době. Obklopena samými amorálními sviněmi musí volit mezi autentickým životem v pravdě a prominentní sportovní kariérou, podmíněnou nevratnými ústupky ze svých zásad. Spolu se svou matkou nakonec nachází odpověď, která celý film završuje emotivním závěrem, při němž jsem byl dost naměkko. Skvělý film, kterému by šly za mě vytknout jen drobnosti. (12.11.2014)

Prvý z tých troch filmov, na ktoré môžeme byť v našich končinách každý rok hrdí. Príbehovo jednoduchší a rozlohou i vizuálne nie tak veľkoformátový ako Hořící keř, ale vnútorne rovnako silný a v detailoch ešte citlivejší. Budete dojatí a smutní, ale radi, že ste ho videli. (05.03.2014)

Socialistické zřízení svlečené do naha, dostává páskem přes prdel. Zarytý komunista bude běsnit. Ukázat to nejhorší a zaobalit do toho celou společnost. Zarytý "demokrat" si bude libovat. Byly to kurvy a neštítili se ničeho. Film odhalující, ukazující, ale také utvrzující. Jsou dnešní sportovci do podobných přečinů nuceni? Ovšem, že ne. Vlastní vůle je v tomto případě důležitější, než jakékoli politické zřízení. Ztráta i znovu nalezení důvěry v sebe sama i v druhé. Snímek se mohl klidně odehrávat v současné době, nicméně režisérka zvolila jinak. Chtěla do toho politiku. Hlavně společenskou morálku vzniknuvší z politického zřízení. Chtěla to tak, a natočila to výborně. Skutečně, celková, skvělá režie, jemná hudba a především skvostné duo Geislerová s Judit Bárdos, drží mé hodnocení velmi pevně. Třetí setkání s Andreou Sedláčkovou opět výborné. [Kino Citadela - Litvínov] (05.05.2014)

Ten film má několik předností, ale myslím, že zobrazovat normalizaci jako boj "dobra se zlem", jak je cílem režisérky (a přesně to jsou její slova), je zkrátka nešťastné. To, jak jsou hrdinky nekonečně nevinné a omlouvané v každém svém rozhodnutí a veškeré zlo systému se soustředí do konkrétních figurek typu "zlý estébák" a "trenér kariérista", celý problém hodně zplošťuje. Taky se pozná, že první bylo téma a jemu na míru se domýšlel příběh, takže ten zůstává čistě modelový a chybí mu osobnější rovina - o hrdiny jsem se nezačal moc zajímat. (05.03.2014)

Jedna hvězda je čistě za odvahu říznout do tak ožehavého tématu, jenž minulý režim logicky držel v tajnosti a ten současný se mu ho zase naprosto nepochopitelně nesnaží omlátit o ksicht. Možná jen nechce být za pokrytce, ale zpět k filmu. Vše kolem dopingu rozhodně stojí za vidění, ovšem přidaná vata je celkem bez chuti a k hlavním postavám si divák hledá cestu jen těžko. Kromě běhu je zde však perfektně znázorněna i další disciplína, kterou je známé sraní si do huby přímo před vlastním dítětem. Tu nás bolševici naučili tak dokonale, že jsme v ní dobří i tolik let po revoluci. Tímto zdravím tatíka jednoho svýho kámoše, který v této oblasti také velmi vyniká. (19.11.2014)