Dítě číslo 44

Jak se dalo očekávat, tak se jedná o dost nejednoznačný film. Na jednu stranu je tu perfektně vykreslená dobová atmosféra paranoidního Stalinistického Ruska, na druhou stranu, kdo se těší hlavně na kvalitní detektivku, tak bude asi zklamán, protože samotnému vyšetřování vražd ne, že by se film úplně nevěnoval, ale místy to ustupuje do pozadí a film pak tak trochu vypadá jako by nevěděl čím chce vlastně být. Hardy mě bohužel ani tentokrát nedokázal přesvědčit o tom, že by to byl nějak extrémně dobrej herec. Co naplat, pro mě furt takovej neslanej nemastnej. Těch pár akčních scén (válka v úvodu plus asi dvě pěstní výměny názorů) moc hodnotit raději nebudu, protože ta rozostřená a rozklepaná kamera tomu zrovna nepřidala, ale zase ok, abych jenom nekritizoval, tak když si odmyslím, že jako detektivka to moc nefunguje, tak jako zajímavý pohled do historie to není špatné a na rozdíl od většiny hodnotících mi nevadí ani ta delší stopáž. Nemůžu říct, že bych se nudil. Nicméně ani se nemůžu zbavit pocitu, že je to celkově trochu nedotažené. Za mě 55% (02.06.2015)

Přes počáteční nezajímavost, jsem se přistihl že bych se na opět skvěle hrajícího Hardyho vydržel koukat asi až do omrzení. Knížka musí být suprová a líbí se mě že film si vlastně od počátku dokáže držet několik dějových linek a ani jednu nějak výrazně nešidí. Takže se nejedná jen o plochou detiktivku, ale vyloženě divák téměř hmatatelně cítí tu hnusotu 50. let v Sovětském svazu. Tehdy člověk opravdu nemohl říkat co si myslel a pokud chtěl přežít musel prostě jen šlapat lajnu a nikomu nevadit. Hrozné a fascinující zároveň. Určitě si Dítě 44 časem moc rád připomenu. 65% (10.08.2015)

Na tento snímok som sa tešil najmä z dôvodov, že sa mal po dlhej dobe objaviť thriller, zameraný na vyšetrovanie sériových vrážd. Nuž, nie vždy dostaneme to, čo nám bolo "sľúbené". Namiesto toho sa tvorcovia ubrali smerom prezentovania krutosti, nespravodlivosti, tyranie, v štáte s červenou vlajkou, či neuveriteľnom zrode lásky vo vzťahu poznačenom sebaklamom, ba dokonca nenávisťou. Dá sa čiastočne zaškrípať zubami a tváriť sa, že človek prekúsne takmer čokoľvek čo mu tvorcovia naservírujú, no samotný záver, ktorý ponúka totálne tupé rozuzlenie, či typický americký sentiment, natoľko sklamal, že mi neostalo nič iné, iba nad touto hlúposťou kývnuť rukou. Sklamanie. (24.07.2015)

Letecký pohled na čadící lokomotivu uhánějící do podzimu zbarvené české krajiny je stejně fajn jako velké množství šedivých tuzemských uliček, ve kterých se natáčelo. Jenže další -pro- se už hledají obtížně. Nejen v návalu velkých ambicí, ale hlavně z pohledu odvedené práce – a to špatně hned na několika frontách. Hraje se na náhodu, hodně se stříhalo, přitom se měl onen schizofrenní scénář spíš hodit do koše. Děj a motivace postav jsou v řadě případů v lepším případě nepochopitelné, jednotlivé scény se dramaturgicky rozpadají, jsou hloupé i směšné (pasovou kontrolou přes negramotného vojáka, parodie na ruský akcent), mnozí herci jsou nevhodně obsazení, Tom Hardy jen huhlá a dle mého znovu ukázal, že je coby hlavní herec přeceňovaný. A režisér Daniel Espinosa je tak trochu patlal. Přitom námět á la v socialistickém ráji zločin oficiálně neexistuje a inspirace zločiny skutečného sériového rostovského řezníka vypadaly slušně. Hlavním protivníkem našeho vyšetřovatele není magor, co ujíždí na malých klucích, ale státní aparát. Jenže tady jsem se nic nového o ovládání společnosti strachem nedozvěděl. Jako detektivka to nefunguje, jako psychologické drama také moc ne. Pokud mě někdo zaujal, tak zbabělý kariérista Joel Kinnaman. I když pokud by ve snímku jeho postava nebyla, asi by se tolik nestalo. A to vlastně platí i o celém filmu. Kdyby vůbec nevznikl, tak … (30.07.2015)

Na filmech hodnotím primárně práci režie, střihu a kamery. Podružnosti jako scénář či herecký výkony dokážu udejchat, když mi první jmenované složky dokáží patřičně vrazit jazyk do ucha. Child 44 natočil vynikající režisér s vynikajícím kameramanem, obsadil ho vynikajícími herci (Hardy udělá scénu jenom tim, že v ní sedí a čumí do zdi) a následně byl zprzněn neustálým přestříháváním až na únosnou mez 137 minut. V druhé polovině jsou na sebe scény naházeny příšernými střihy. Dialogy byly očividně brutálně kráceny (jde to dost poznat na nepatřičných prostřizích na různé detaily rukou či mlčenlivých tváří), dle různých elementů lze poznat, že scény měly často vypadat úplně jinak a věnovat se ničemu jinému, nadpoloviční část scén postrádá prostorovou expozici i uvedení některých vedlejších postav a takhle by se dalo pokračovat. V zásadě film přistupuje ke scénáři jak bulvární plátek k událostem - vybírá jen to nejšťavnatější, vytrhává z kontextu a předlohu využívá jen k tomu, aby to jakž takž drželo pohromadě. Stále však platí, že Espinosa je vynikající tvůrce a Wood šikovný kameraman. Záběrové kompozice a nasvícení je naprosto bravurní a já doufám, že full-cut se jednou dostane ven a já si ten film opravdu, do dna užiju. (15.09.2015)