T2 Trainspotting

Dvě dekády, nespočitatelné množství prošňupaného matroše, mraky průšvihů, rozbitých ksichtů a nevydařených vztahů i tisíce vět s použitím slůvka fuck. A vzpomínky na lepší časy. Teď se jeden z kvarteta přátel vrací domů do Skotska. Hodlá vyrovnat staré dluhy a možná vzkřísit kamarádství z mládí. Snadné to nebude. Danny Boyle má Oscara, rád se pohybuje v rozličných žánrech a nemusí nikomu nic dokazovat, vydojit z toho jen prachy asi taky nebyl úplně záměr, takže budeme věřit, že to celé vzniklo čistě pro radost. Dá se říct, že se tady hodně sází a spoléhá na nostalgii, což je zrovna v mém případě problém, protože Trainspotting jsem sice viděl, ale jen jednou a dávno, oslovil, ale ne natolik, abych se k němu co pět let s chutí vracel. Výsledek je sice nostalgický, ale i slušně hořký a depresivní, moc myšlenek na lepší příští se nedočkáme. Minulost je fajn, ale bez budoucnosti to nejde. Danny Boyle do toho sází jeden netradiční úhel kamery za druhým, střídá barvy, motivy, snové záběry, jeho dravý hravý styl nepolevuje ani po šedesátce. Čtveřice herců i ti okolo mají charisma na rozdávání, tempo je solidní, hudba ještě lepší. Za mě přijatelná divočina. (31.05.2017)

Čím míň toho víte, čím míň si toho pamatujete, tím víc si to užijete. Jako by si fandové ani nechtěli připustit, že dvacet let uteklo jako večer na heráku, skéro hraje druhý housle a Edinburghu vévodí spíš korporátní vázanky a domácí cookies. Danny Boyle to vzal za správný konec, a tak si Renton žádá o evropský granty a Begbie vychovává svého syna. Tak krásný film o otcovství, zodpovědnosti a dospělosti tu prostě dlouhé roky nebyl. Co když už je vám 47 let a jediný, co můžete dělat, je vzpomínat na to, jaký jste tehdá byli bouráci. Nic naplat, čeká nás to všechny. Jo a šedesátiletý Danny Boyle se definitivně utrhl ze řetězu a T2 Trainspotting je konečně synergií všeho, co kinematografii přineslo 21. století. (19.02.2017)

Trainspotting je 20 let stará britská klasika, která funguje, jak má. Žádná pokračování nepotřebovala, ale teď tu přece jedno máme. Je to zhruba stejně našlapané, je zde pár originálních fórků (letní čas, 1690) a jako divák jsem se rozhodně nenudil. Ale kult je jen jeden, takže pokračování už si zřejmě nepořídím na originální VHS a nejspíš už nikdy nebudu mít nutkání na něj koukat znovu. Resumé: v jádru zbytečné pokračování, které ale neurazí a nedělá prvnímu dílu ostudu. (17.02.2017)

Pestrá, coolově namixovaná a akčně sestříhaná bombička, která se na povrchu leskne, ale uvnitř neobsahuje vlastně zhola nic. Hrdinové kultovního Trainspottingu se setkávají po 20 letech, scenárista jim káže, aby vymysleli, co podniknout, ale přitom se vlastně nehnuli z místa. Do toho rejža umě vsadí nostalgické prostřihy z původního fimu a voilá, sequel je na světě! 6/10 (30.05.2017)

Zbytečný návrat. Utopené v nostalgii, neschopné se posunout a přitom neochotné uspokojit alespoň poctivým nášupem toho samého - o sofistikovanost se scénář pokouší výpustkou všeho, co bylo zábavné. Druhý Trainspotting působí jako imitace sebe sama, neživá věc, která unyle pohazuje trademarky a pomrkává, ale nezačne nic říkat. Důležitější jsou odkazy na jedničku než děj. Opravdu mi má stačit film o tom, že krize středního věku je ještě o kus tvrdší, když jste nula? Hyperaktivní režie Dannyho Boylea, kdy je každý záběr napěchovaný nápady, tentokrát nestačí. Jde prostě o prázdný, nekonečně dlouhý film. (14.02.2017)