The Frame

Pan režisér má asi nějaký problém s inkoustem, možná psychickou poruchu, ne? Už je to tu zase, jenže tentokrát ve zmatenější podobě. SPOILERY. Ok, naše životy někdy vypadají jako psané bláznivým scenáristou a člověk se musí zamyslet, zda je Bůh bláznivý scenárista, a zda z toho „rámu“ (zde filmové kantny, v reálu života) jde nějak vypadnout, udělat věci jinak. Potud nemám s filmem problém. Jenže základní premisa je, že jsou DVA seriály. Tudíž, když ONA najde scénář JEHO života, zákonitě by ON musel najít scénář JEJÍHO života, ne opět svůj. Celá logika pak skutečně nedává smysl. Ona si zpívá písničku, on zahraje na housličky - proč to propojení nefungovalo dřív? A pak zde máme psychiatra / mafiána, a opět není vysvětleno, jak může být ve dvou realitách a jaké jsou jeho možnosti, když nemůže vstoupit do budovy. Na druhou stranu ďábel je zde jen v jedné realitě. Zkrátka - mám pocit, že zde byl na začátku zajímavý nápad. Pak se v něm autor ztratil, protože si neujasnil, co chce přesně říct. Ale doufal, že celý ten spatlanec dosáhne kultovnosti Donnie Darka, kde rovněž hrála roli nedořečenost a neujasněnost, ale tam to kupodivu zafungovalo (v režisérské verzi pak už bylo znát, že pan režisér měl jen štěstí, ani nevěděl jaké). Jenže to se zde nekoná. Je sice hezké, že nakonec se i fyzicky mohli dotknout (říkal jsem, že budou spoilery), což jsme asi tak všichni čekali, ale celek smysl nedává a nic dalšího vysvětleného není. K tomu oba dva ty příběhy jsou skutečně jak z nějaké latinsko-americké telenovely: mafián a záchranářka. Oba s traumaty z dětství! Oba prožívají těžkou krizi, kdy jednomu umírá někdo blízký, druhý má problém s nevlastní matkou či kdo to byl. Chybělo už jen nemocné štěnátko. Atmosféru to má příjemně záhadnou, ale pomalé je to skutečně neskutečně. Promluvy směrem k divákovi, co on hrdinovi udělal, už jsou jen čiré zoufalství, jak zahrnout účast i diváka do děje, jenže divák jaksi neměl celou dobu možnost a nikdy mít nebude, film ovlivnit. Pusťte si raději Truman Show, v podstatě to samé, ale napínavější. (09.08.2015)

„BUĎ JSME BLÁZNI, NEBO TO PŘESAHUJE MEZE NAŠEHO CHÁPÁNÍ… ZÁZRAKY NEEXISTUJÍ. VŠECHNO SE DÁ VYSVĚTLIT …“ /// Za 20 minut ze mě udělaj čuráka! Během filmu se cejtím méněcennej, páč su zmatenej jako Goro v Tokiu. Vevnitř mi to šrotuje, abych si ucelil, jestli je to dobrý, nebo su jen zblblej originální dějovou zápletkou. Když začnou strkat dramatično i do sezení na hajzlu (přirovnání… buď nad věcí vole!), zákeřně (ze zadu) na mě leze nuda a cejtím, že je to uměle natahovaný. Pak přijde rozuzlení a finále. Zjišťuju, že mě vlastně vůbec nebere a mám naprosto jasno! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám dojem, že moji realitu vymýšlí nějakej magor. 2.) Z televize na mě kouká ženská. 3.) Thx za titule ,,mevrt“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (06.05.2015)

Atypický zážitok, tobôž z rýdzo nezávislej produkcie. Winans je fyzik, technik a obrazotvorec, čo sa týka vizuálnej synergii a citlivosti strihu. Prednáša mimoriadne štýlový, nesúvislý nárazník v medziach jak filmografie, tak seriálománie. Je na škodu, že tak, ako sa dostáva nad akýsi direktívny rámec, zlyháva vo vedení hercov. Ťažko potom vysvetlíte autorsky vysokú ambíciu, Jaminovi by som odporučil v tejto oblasti viac nahliadnuť k tvorbe Andreja Tarkovskijho, pretože aj tak netradičný komplot akéhosi spirituálneho krimi si zaslúži rafinovanejší cit. Taký, kde si odmyslíte logicky-nelogické útržky deja. I tak, spokojnosť. (24.01.2015)

V závěru k mé škodě zbytečně "uhlazené" a k romantickému happy endu inklinující. Romantiku bych ještě přežil protože ústřední hispánská dvojka je děsně sympatická, takže jim to člověk i přeje, ale ve vztahu k what a fuckin fuck rozjezdu zamrzí pokus o explanaci, který se v tomto podání jeví dost polovičatě a v tomto smyslu neuspokojivě. Preferoval bych buď jasnou pointu, nebo totální odstřel typu Nepřítele. I tak si ale jméno Winans značím do bonzbloku a milovníkům WTF snímků doporučuju. 80% (08.03.2015)

Po všetkých stránkach geniálne dielo, vypointované až do morku kostí, precízne obsahovo vyskladané a zabalené do prenádhernej symboliky. Je vlastne možné zmeniť osud? Ak áno tak ako? Ako sa vysporiadať so svojou minulosťou? Formuje naša minulosť aj našu budúcnosť?....na také a ešte mnohé iné otázky hľadá odpovede tento film. Na to, aby sme mohli ísť vpred treba najskôr poraziť našich osobných démonov z minulosti, iba vtedy si môžme pomôcť ako sebe tak aj druhým. Vtedy človek dokáže aj naoko nemožné veci. Za hlavný výrazový prostriedok a pomôcku k vyriešeniu tohto rébusu tu považujem hudbu, hudbu, ktorá pomáha hľadať to jediné možné riešenie, hudbu, ktorá dokáže meniť aj fyzikálny stav vecí, hudbu ako cestu k niečomu vyššiemu.... Husličky a spev tak v spojení so silnou náboženskou symbolikou (ale nie náboženskou vierou, skôr vierou v seba samého) umocňujú celkový dojem a v mojom vnútri preto ešte ozvena filmu bude dlho rezonovať. Určite nie je žiadna náhoda, že réžiu, scenár a hlavne hudbu tvorili jedna osoba - J. Winans. Páčilo sa mi, že každá jedna scénka, každý čin alebo predmet vo filme tu majú svoje miesto, každá jedna scénka tvorí jeden puclík v správnom poradí a na správnom mieste, aby sme potom na konci dostali celkovú skladačku. Takýmto precíznym a na symboliku zameraným spôsobom točí filmy iba maestro Lynch, aj keď úplne inou formou. J. Winans má u mňa v rámci hodnotenia stúpajúcu tendenciu, je to len náhoda, výkrik do tmy alebo jeho budúci trend? Už sa teším na ďalšiu jeho vec. Tento snímok ocenia iba milovníci tzv. filmových dunihlavov a mindfuckov, ostatní, obávam sa, film nedocenia. Jo, a ešte som zabudol na kameru, tá ponúka estetický zážitok par excellence :) (30.01.2015)