E.A. Poe: Podivný experiment

Další film, který se nejlépe zhodnotil sám svým názvem. Experiment vyšel tak napůl; ono mít orchestřiště obsazené samými mistry světa je jedna věc, ale nakonec je to stejně na kolíkovi s hůlkou vpředu. Film jsem si užil, mám s ním vlastně jen ten problém, jako s Katkou Beckinsalovic. Koukal jsem na ní a bylo to čupr. Jenže když jsem si představil, o kolik lepší by bylo, kdyby seděla vedle mě a koukala se mnou... (29.01.2015)

Stejnou povídku, která byla východiskem pro Andersonův snímek, použil jako základ svého stylizovaného vyprávění i náš Jan Švankmajer a musím se přiznat, že jeho Šílení pro mě byli filmařsky mnohem zajímavější. Podivný experiment sráží potřeba dostát tradičnímu thrillerovému rámci a milostnému motivu, najdou se tam zkrátka všechny obvyklé ingredience typické pro hollywoodskou produkci, včetně divácky vděčných "šokujících" zvratů. Na druhou stranu jsou tam přítomné i obvyklé pozitivní stránky americké studiové produkce, jako je výpravnost a hvězdné obsazení. Brad Anderson taky není žádný podprůměrný řemeslník. Pokud se dá mluvit o slabinách, tak se většinou dají vztáhnout ke scénáři, ale ani to žádná hrůza není. Závěrečný zvrat byl překvapením i pro mě a i když neznamenal potřebu vidět film ještě jednou (rozumějte, nebyl tak chytrý, aby představoval diváckou výzvu), byl pro běžného filmového konzumenta dostatečně atraktivní a spolu s fyzickými půvaby Kate Beckinsale a herectvím Bena Kingsleye a dalších představuje doporučení pro zhlédnutí. Celkový dojem: 65 %. (17.04.2017)

Hrají v tom uznávaní herci Caine a Kingsley i stále nesmírně půvabná Kate Beckinsale, a zřejmě se to bude odehrávat někde na sklonku 19. století. Asi zhruba takhle okrajově jsem k téhle látce přistupoval. Nic víc jsem si nezjišťoval, nic víc mě nezajímalo. Výprava do tajemného blázince nakonec zůstala někde na půli cesty. V odříznutém ústavu pro choré se zdá být leccos podivné, o čem se rychle přesvědčí i nový zapálený lékař. Oxford neoxford, tyhle techniky v knihách nevyčetl. Pomalé budování atmosféry je fajn, kamera s hudbou také, ale tak nějak jen sledujeme, až si uvědomíme, že hodina je pryč a z té očekávané podívané vnímáme jen všednost. Závěrečný dějový zvrat hlavu nezamotá, ale musím uznat, že se povedl. (22.01.2015)

O filmech Brada Andersona se dá říci cokoliv, jedno mají však za všech okolností společné: jsou vždycky tak trochu na palici. Pro Elizu Graves to platí tuplem a se svou úžasně vychcanou pointou (nikoliv originální či chytrou) se mi snadno probourala do škatulky oblíbených guilty pleasure. Třešinkou navíc je výborné herecké obsazení a nezbytná ponurá atmosféra, která místy umně evokuje auru starých brakových cormanovek. Líbilo. (26.01.2015)

Předlohou pro film se stala Poeova povídka: Metoda doktora Téra a profesora Péra. Kdo ji nezná, může nabýt dojmu, že film podle Poa je málo temný. Opak jest pravdou. Povídka není vůbec temná (jediná úvodní scenérie - blázinec v rozpadajícím se zámku - má snad v sobě trošku temnoty) a hlavní hrdina není v ohrožení života. Poeův blázinec je jedna velká taškařice připomínající Haškův ústav pro choromyslné ve Švejkovi. Blázni v roli personálu názorně popisují domnělé chovance vtělující se do čajníku, dětského vlčka, kohoutka či šňupacího tabáku. Všechna rozvernost vzala ve filmovém zpracování za své - což je dobře. Místy příjemně napínavý snímek s velmi dobrými hereckými výkony se odehrává téměř celý ve stěnách podivného ústavu, kde se největší tajemství ukrývá v podzemních vězeních.... Film mě bavil mnohonásobně více, než podprůměrný Scorseseho Prokletý ostrov zde některými komentáři zmiňovaný. A závěr? Potěšil ze všeho nejvíce! (08.12.2014)