E.A. Poe: Podivný experiment

Jak Tarantino nikdy nepřekoná svůj stín Pulp Fiction, tak Anderson nikdy nepřekoná svého fenomenálního Mechanika.Eliza Graves je podobná jako vejce vejci Tajemnému ostrovu, akorát je řízlá puncem takové větší béčkovosti a přímočarosti.Děj je sice hned od prvních minut dost předvídatelný, ale to vše Anderson na konci rozbije zase tou svojí skrytou pointou, kterou prostě 90% diváku nemá šanci rozlousknout a zase si hraje s divákem podobně jako v Mechanikovi.Příběh i atmosféra jsou moc dobré a herecké výkony jsou fenomenální, Ben Kingsley je doslova bůh a Jim Sturgess, leč je jeho postava dosti naivní válí.Bohužel je to celé místy dosti naivní a ke konci tomu mírně začne docházet dech, ale od Andersona jsem dostal to, co jsem čekal, příjemně mrazivý mystery thriller který má sve nepopiratelné kvality, ale do geniálnosti mu chybí geniálnost režiséra, která zůstala v roce 2004 uvězněná v Mechanikovi.70%. (03.01.2015)

Typický komentář zdejšího průměrného blábolila, co se silou celého svého nevkusu snaží být ohromně erudovaný, aby udělal dojem na ostatní kokotmentátory z klubíku esoterických buzniček zní: „Blá blá blá blá blá předvídatelné, blá blá bláblá nedostatečně psychiatricky sofistikované, blá blá blábláblá blá blá herecké výkony sice dobré, ale blábláblá blá blá. Blá blá blá dějově nedotažené, blábláblá blá blá blábláblá nezajímavé blá blá.“ A já na to: „ Pokud nemáte v prdeli kolík, nepletete si Poa s Púem nebo tu nepětkujete Refny, rozhodně se nenechte odradit, budete se dvě hodiny kochat skvělým natočením, vynikajícími herci včele s Gándím a ultimativně píchatelnou Katkou, jakož i zábavným dějem, a určitě si tu pak odpustíte podobné hnědopišské kecy.“ (20.11.2014)

Po pravdě řečeno jsem po skončení projekce nevěděla, jestli se mně Eliza Graves líbila a nebo ne. Po herecké stránce nemám žádné připomínky, protože Ben hrál ne(psychiatra) výborně, Kate také nelze nic vyčíst. Ale já nevím, buď mně vadilo zpracování a nebo příliš vyhrocené scény a přerody jednotlivých postav např. z příšerné obludy na mírného beránka, prostě to byl hotový blázinec a ne jeden. Určitě je to originální, nenudila jsem se ani chvilku, ale ten kdo má nějaké vzdělání v oblasti psychiatrie si půjde možná po této projekci dobrovolně pro svěrací kazajku. (03.11.2014)

To jsem blázen, tak bylo to pokračování Šílených nebo naopak jejich prequel? Každopádně další zajímavý způsob jak lékařsky erudovaně (rejpalové, polibte mi ucho) uchopit knižní předlohu a E.A. Poea za koule. Aneb hranice mezi Švankmajerovým šílenstvím dekadentním a Andersonovým šílenstvím romantickým je tenká jako vlas vytržený z hlavy Bena Kingsleyho. Jen škoda, že MUDr. Brad Anderson nenechal v léčebně Stonehearst hospitalizovat i pacienty Třísku a Geislerovou, aby to bláznění měl komplet a nebylo to tak eroticky suché. Oplzlý poživačník Markýz a jeho "oběť", neukojitelná čubka Charlota, by experimentu doktora Lamba dodali potřebnou šťávu (tím nemyslím elektrický proud, ačkoli...). To by byl teprve pořádnej cvokhaus, no ne? Bohužel, žádné ordinérní čuňárny se nekonaly. Pošuk a kazišuk Anderson dokonce i sestřičku v rozpuku jménem Millie pečlivě střežil a zamykal v pokoji, což mu neodpustím. To byla při její diagnóze (stanovil jsem sám - nymfomanie v latentním stadiu) věčná škoda! Žádná zpocená Millie, žádná pátá hvězda. (22.01.2015)

Nudný, zbytečný a povrchní film, který mi byl protivný skoro tolik, jako z poslední doby třeba Cronenbergova NEBEZPEČNÁ METODA. Nevím, prostě nějak nevidím důvod, proč točit filmy, které se vrací do časů kolem přelomu století, kdy byla současná psychiatrie teprve v plenkách. Respektive samozřejmě tuším, že je za tím fascinace většiny lidí celým tím světem krutých lékařských experimentů, elektrických šoků a svěracích kazajek, ale pořád mi to nepřijde jako dostatečně nosný motiv pro zfilmování - podle mě se tento prostě film vlamuje do otevřených dveří, protože mi neříká vůbec nic nového. Skutečnost, že se tehdejší medicína s psychotickými pacienty dvakrát nemazlila, považuji za notoricky známou, a žádnou "děsivou a ponurou atmosféru viktoriánského ústavu", kterou sliboval distribuční list Bontofilmu, jsem zde neshledal - PODIVNÝ EXPERIMENT je pozoruhodně sterilní a neživotný film, působící nesmírně studiovým a odtažitým dojmem, a prostý jakýchkoli emocí nebo výraznějšího závanu filmařské invence (naopak klišé je zde požehnaně - za všechny budiž zmíněna scéna, v níž hlavní postava v úkrytu omylem vyslechne rozhovor záporných postav, které usilují o její život, a v momentě, kdy už už hrozí prozrazení, nastane poblíž povyk, který na poslední chvíli odvrátí jejich pozornost - bože, v kolika filmech už jsme tuto ohranou situaci viděli...). Nebavili mě ani herci, včetně Michaela Caina, a to je co říct. Nenašel jsem důvod, proč chtít tento film vůbec vidět a proč by se neměl za pár dní vykouřit z hlavy. Švankmajerovo ŠÍLENÍ, v němž se nápad s prohozením rolí personálu a pacientů v blázinci objevil už před 10 lety, strčí podle mě tuhle nudnou komerci do kapsy. (19.01.2015)