Hacker

Děláte si prdel?! Blackhat je parádní, drsná, odtažitá (s divákem se moc nesere) a příběhově zajímavá krimi (co na tom, že motivace záporáka mohla bejt víc procítěná a logická), kterých dneska vzniká asi tolik, jako kvalitních hororů. Přijde mi, že už se bez laserů, Marvelu a Bayhamu nedokážete obejít a když vznikne něco jako Blackhat, házíte to do odpadu jenom tak z reflexu. Když je film sofistikovanej? Špatně! Když je jednoduchej? Šaptně! A co když je přesně mezi? Špatně! Nevim co jste všichni čekali a co pořád čekáte, ale někdy není špatný se trochu zamyslet. V rámci Mannovi tvorby je to sice - ANO - průměr, ale v rámci americký krimi produkce je Hacker vysoko v nadprůměru. Jediná věc, která člověka může nasrat, je, že Mann použil hudbu složenou pro úplně jinej film (Elysium), což - ačkoliv do filmu padne - kazí celkovej dojem (to ale neni důvod srážet nějak rapidně hvězdy). (03.05.2015)

Hacker vskutku vyžaduje hodně proměn diváckého rámcování - rámcování toho omšelého (logicky děravého příběhu), toho ozvláštňovaného (nenápadně sofistikované vyprávění plné odboček a zdržovacích prostředků) i toho převážně ozvláštňujícího (stylové postupy) -, pročež ho lze jen s obtížemi doporučit každému. Mohu-li si však dovolit cinefilní poznámku: osobně jsem v kině za poslední rok neviděl impozantnější film. Více poznámek tradičně zde. (20.01.2015)

Na svém nevýkonném PC si umím celkem solidně přečíst poštu, napsat komentář na CSFD a zavirovat si ho návštěvou ruských pornostránek. Z toho lze bez obtíží vyvodit, že nemám nejmenší tušení, zda je Hackerovo bušení do klávesnice realistické či vyfantazírované. Jenže mně to je jedno, neboť na mne to působilo přiměřeně autenticky a Mann zase jednou dokázal, že umí s velkou lehkostí skloubit zajímavé téma, napětí a trochu sexu. (07.08.2015)

Herr Mann po dlouhé době šlápl do hovna. Vyhlášenému puntičkáři a realistovi asi někdo háknul logické hradlo a kompl, v němž mu vyměnil původně vymazlený a neprůstřelný scénář za slaboduchou kokotinu nějakého krutopřísného počítačového mága, který se v životě úspěšně naboural leda tak do svého elektronického bankovnictví, a to pouze proto, že znal heslo. Jen háknout sousedovi růtr s trapně 256-ti bitovým kryptováním, aby měl člověk zadara internety, obnáší tak hodinu instalace všelikých vyfikundací, dva dny odchytávání paketů a pak tak týden brutálního zavařování čtyřjádrové ísedmičky. Když pak jeden vidí, jak Homosvort během dvou vteřin naboří NASU ze chcíplého tabletu, výkonného akorát tak na sdílení assbukových statusů, jde znovu omrknout, jestli si náhodou blbě nepřečetl jméno režiséra, a to nezní Harlin nebo Emerich. Polemice o vhodnosti obsazení nejžužovějšího manekýna Viktoriina sekretu do role ultrahustého karatehekra se vyhnu pouze konstatováním, že mu s notnou dávkou benevolence lze uvěřit akorát to, že by se po ukrutném snažení možná opravdu naboural do vagíny té čínské pipinky, kdyby do ní předtím aploudoval tak litr vodky. Co mi však nejvíce podráždilo aristotelovské klástry, to byl ten genitální záporák, který ladným stisknutím entru vyčoruje během minuty z burzy skoro osmdesát míčů, a pak, místo aby to tak desetkrát tiše zopáknul na více místech, raději vyhazuje do luftu čínské jaderné reaktory, verbuje mezinárodní žoldáky a osnuje složité globální komploty, na nichž vydělá zhruba stejné prachy. Asi aby jej rychleji chytli a mohl v tom hrát Homotór. Jsem známý tím, že často preferuji zábavu před logikou a docením kdejakou slaboduchou sračku. To by to ovšem nesměla být úmorně sáhodlouhá slaboduchá sračka, dohnána k tomu všemu výše uvedenému neštěstí až k otravným 140-ti minutám, z nichž minimálně 30 vyplňují „děsně kůl“ animace, jak ti chudáci trpaslíčci běhají v kabelech s datovými batůžky od konektoru ke konektoru. Tak s tímhle jdi do prdele, Míšo! (21.04.2015)

Michael Mann zase potvrdil, že atmosféra je jeho milenka. Stačí mu "málo", obraz a hudba. Zase to tam bylo, dokonale nazvučený scény. Z hlediska zvuku jsem neslyšel reálnější bitku než tu v bufetu s čiňákama. Přestřelky super, samozřejmě ta kultovní z Heat zůstává nepřekonaná, ale to může překonat jedině, kdyby jsme stáli na chodníku a z něj koukali na přestřelku. Příjemný překvapení byl pro mě Chris. První postava, kterou se do mě fakt trefil. Mám dvě výtky, všechno čínský bych vyhodil, nebaví mě neustálý čínský prvky v ami filmech jen aby se to udalo v Asii no a pak výtka obsahová, kterou bohužel nemůžu prozradit, protože bych mohl potencionální diváky připravit o zážitek. První půlka byla parádní, obrazové, zvukové i dějové magnetično. Pravda, ke konci už to nebyl takovej mazlík, pár botiček nám tam šláplo, ale dobavilo mě to až do konce a to je hlavní. Jo a ještě, kdyby se někdo bál, že je film moc IT, tak věř, že když jsem se v tom vyznal já, tak to pochopí i poslední tele v kravíně. (13.01.2015)