Chappie

Chappie, Chappie, Chappie - co jsem jen od tebe měl čekat, když jsem Short Circuit nikdy (předtím, už jsem to samozřejmě dohnal) neviděl :) Moje neochvějná víra v Blomkampa však zůstala nepoznamenána. Mně se totiž líbilo (hlavně z technologického a akčního hlediska) i Elysium. Chappie však na to jde trošku jinak. Půlku filmu jsem byl vlastně jen znuděný z premisy, jak Dev Patel naivně číslo 22 učí lidské řeči a hlavně zvykům a obyčejům. Jistě, jedná se o dvouhodinový film a není čas na seriálový vývoj postavy, co by alespoň trošku dával smysl, ale zkrátka to na mě nefungovalo. Ono už také podivný Hugh Jackman v uplých kraťasech a vydojeným výrazem také není nejschůdnější vodítko k zábavnosti. Ono by ani nevadilo, že hraje záporáka "zeleného mozka" a rozhodně si nestěžuji, že v tomto filmu hraje taková megahvězda, ale zkrátka zde působí divně a necíleně nesympaticky. Ale po určité době mi to vlastně přestalo vadit, protože je tu Sharlto Copley, pardon Chappie, který je zkrátka a jednoduše - okouzlující. Blomkamp je navíc mistr přes triky, takže pohyb robotů působí naprosto přirozeně a zároveň líbivě, že mě bavilo vyhlížet každý jeho krok. Jak je právě u tohodle tvůrce zvykem, klade se důraz zejména na stylizaci, triky a svět, do kterého je plno víceméně plochých postav tak nějak vrženo, ať si pohrají. Daří se to maskovat přes akční scény, jelikož co dokáže Trent Opaloch s kamerou je vážně fenomenální. Celkově mám z filmu smíšené pocity a ačkoliv ho nepotřebuji vidět ihned znovu, rozhodně bych si rád ještě dojmy utřídil a plně se věnoval všem detailům. Nevím, jesi je třeba vůbec zmiňovat, ale dílna Hanse Zimmera opět nezklamala a servíruje nám nápaditý soundtrack, který se k tempu filmu neskutečně hodí. PS : závěrečná 20 ti minutovka pro mě byla nejsilnější filmový zážitek za poslední měsíce. 90%...[19.3.2015_Cinema City IMAX_Flora] (19.03.2015)

Neill Blomkamp si opět podržel svůj standard a přidal konečně i statickou kameru, která z Chappie dělá jeho dosud technicky nejlepší film. Obrovským plusem vnímám vlastně i fakt, že jedny z hlavních rolí zvolil i partičku z kapely Die Antwoord. Vlastně mě nenapadá nikdo jinej, kdo by z Joburgu mohl hrát větší gangstery a ouchyly, než právě Yolandi a Ninja. Oni jsou tak brutálně ujetý, prohnilý a jejich muzika je tak šíleně agresivní, že nic jiného se do tohoto filmu ani hodit nemůže. Trošku mě udivuje, jak režisér z Johannesburgu zase dělá naprosto šílený místo na život, ve kterém by nechtěl žít ani ten nejšílenější vrah ze Skandinávie, kde se s vrahy ve věznicích jedná lépe, než by si jen obyvatelé tohoto města mohli vysnít coby normální život. To je vlastně jediný, co mi na tomhle filmu vadilo a kvůli čemu jsem mu nemohl dát pět hvězd. Ono sledovat dvě hodiny lidským humusem prosáklý město plný betonových parcel zarostlých roštím není úplně zeleným ostrůvkem klidu pro můj mozek. Každopádně všechno ostatní bylo takřka bezchybné. (20.05.2015)

Hrozný guláš, Tak hrozný, že se to zhruba po půl hodině nedá vydržet poslouchat a o pár minut dál ani sledovat. U Elysia jsme sice zjistili, že je Blomkamp komanč jako řemen, ale alespoň se uměl vyjádřit. V Chappiem patlá páté přes deváté, zakoktává se a ve výsledku neřekne vůbec nic. Prostě se jen vymočí na plátno jako každý druhý bezďák z Joburgu a doufá, že si to vyložíte jako akční filosofo-cosi o podstatě lidství, bo co. Utrpení. (10.03.2015)

Jeden uřvaný robot, jeden otravný kravaťak, jedna bizarní gangsterská rodinka a jeden zneuznaný Hugh Jackman v podivné roli. Dramaturgicky to je při vší úctě nezvládnuté. Výborně zvolené kulisy, svěží akce i syrová atmosféra z Districtu 9 jsou nenávratně pryč. Elysium už bylo lehčím krokem zpět, u novinky Neilla Blomkampa se už dá mluvit i o zklamání. Znovu tu máme jihoafrický Johannesburg, jen o pár let dopředu. Kriminalita je alarmující, do terénu musí anonymní policejní roboti, za kterými stojí mladý inženýr a vývojář. Jeho sen je však někde jinde. Nestojí o naprogramované titanové mašiny, touží po stroji, který přemýšlí a je empatický. S vyřazeným kusem se mu to nakonec i podaří. Vzápětí však nastanou potíže. A tvůrci se neumí rozhodnout, zda dát přednost dalšímu bráškovi Čísla 5 a E. T.ho, nebo nechat jiným robotem půlit lidská těla. Nicméně ani ten pokus o drsný sci-fi thriller zdaleka nefunguje. Tohle hraní si s žánry Blomkamp nezvládl, ač se v některých pasážích zřejmě moc chtěl přiblížit rodinné spielbergovštině. Nápady prostě nikdo nekoriguje. Sebevědomý je naopak v akci, která je solidní, design robotů nebo výprava potěší. Tvůrci lákají na ambiciózní projekt, připomenou nám, že ve slumech stále bydlí lidé a neodpustí si nějaký politický komentář, snaží se dělat z robota hustého týpka, ale většinu děje jen střílí slepými náboji. Škoda.. (17.05.2015)

Opět vyprávěné o překot a zase v narychlo vymyšleném světě, který stojí na hrozivě vratkých nožkách. Tak jako u Elysia dostává logika co pár minut pořádnou ránu a definitivně mi tak potvrzuje, že nejodhodlanějšímu propagátorovi Jihoafrické republiky nerozumím. Je vidět, jak ho baví filmy psát, točit a zdokonalovat, ale když paradoxními zvraty přeplněné minuty střídají krvavé scény s infantilními a salvu nadávek s moralizováním, není to nic platné. Proto všechna čest neselhávajícímu Hughovi, jehož záporák je nudný, nelogicky jednající a až zarážejícím způsobem špatně napsaný - a přesto mě baví ho sledovat. Nebýt závěrečné desetiminutovky, u které si diváci-pedanti budou zoufalstvím rvát vlasy, je to zase cesta dolů. Takhle ze mě Blomkamp poprvé v kariéře úspěšně doloval emoce. O osud pátého Vetřelce, ať už pojede po jakýchkoli dějových linkách, mám proto stoupající obavy. (11.03.2015)