Keoma

V podstatě je to úplně to samé jako Django. Franco Nero se po letech vrací do rodného městečka, které se tak nějak ztratilo v čase a ovládla ho místní horda, po cestě jen tak mimochodem zachrání cizí ženu a tím rozpoutává vír událostí, které chtě nechtě musí skončit pořádnou přestřelkou. Až sem je to Django v bledě modrém, jenže Keoma se na rozdíl od svého staršího bratříčka může pochlubit dobrým střihem, výbornou kamerou (některé obrazy zaprášeného města jsou opravdu nádherné) zajímavými zpomalovačkami a zvláštní psychedelickou atmosférou. Zejména scény, ve kterých se prolínají vzpomínky se skutečností, jsou opravdu povedené. Většinu z toho Django bohužel neměl, takže je logické, že si Keoma vystřílel o hvězdičku lepší hodnocení. O plný počet ho v podstatě připravil jen prapodivný konec. (24.03.2013)

Zřejmě poslední slovo v žánru spaghetti westernu s lehkým tónem mystiky. Franco Nero je coby titulní hrdina skvělý a přesně takový, jaký se pro danou postavu dá čekat. Jenom mezi záporáky (a že jich není málo) schází nějaký hlavní superdémon (jako třeba Ramon či El Indio z "Dolarovek", major z "Djanga"), všichni splývají do davu (ani Caldwell nemá mnoho prostoru). Za zmínku stojí výtečná kamera, přestřelky alá Peckinpah také nejsou k zahození a film celkově ani na chvilku nenudí. "Keoma" je hodně zajímavý a skvělý western, kterému však hodně přidává (možná z poloviny) úžasná a mrazivá ústřední píseň. 80%. (26.02.2009)

Hodně zvláštní western, jenž - na rozdíl od toho, co ve svém komentáři tvrdí Mariin, který film očividně nepochopil - dokonce nabízí křesťanské prvky. Pravda trochu obalené mystikou, ale jsou tam. Ale popořadě. Jestli mi na filmu něco vadilo, tak hudba a vsuvky v podobě „vysvětlujících“ písniček mimo obraz (asi nejhorší byla ta o otci a synovi). Ale jinak je to celé o hledání sebe sama, říznuté tou mystikou v podobě vědmy, která se vždy nečekaně objeví tam, kde je Keoma (a která může za to, že Keoma jako dítě přežil), o mezilidských vztazích, a především o oběti a hodnotě oběti (což nechápu, že tam Mariin neviděl). Ono je tam ale víc křesťanských paralel, třeba to, že „vlastní ho nepřijali“ a „nikdo není doma prorokem“ nebo že hlavní hrdinka je těhotná a hledá místo, kde by porodila a jednu chvíli bydlí v jeskyni (no, co to asi připomíná, že?) a ostatně i scéna porodu je natočená hodně mysticky, s přesahem za obyčejnou přestřelku. Líbily se mi i hodně zajímavé kameramanské záběry, jak ten úvodní, tak třeba počítání padouchů přes prsty. Kromě hudby mi vadila vlastně občas ještě naivita některých scén - třeba jak jedou pro léky, to proklouzli moc jednoduše -, ale stejně jde celkem o hodně promyšlený mytologický western. (20.04.2024)

Formálně fascinující film, který si dovolil v rovině reprezentace, střihové skladbě a způsobech rámování věci, které jsem snad nikde v "neuměleckém" filmu neviděl. Typ nenápadného drzého filmu, který nikdy neoznačíte za vlivný nebo vizionářský (jako třeba dolarovou trilogii), možná ani ne za "dobrý" podle nějakých zavedených estetických kategorií, ale je občas jednoduše uhrančivý... Už se těším, až o něm něco rozsáhlejšího napíši a budu se moci kochat některými scénami opravdu detailně. (09.03.2008)

Keoma se nemůže rovnat proslulosti Leoneho westernů, ale v řadě ohledů se jim kvalitativně přibližuje, ať už je to osobitá práce s kamerou, výborná hudba nebo zajímavé herecké obsazení. Mne si film získal především svojí nezaměnitelnou atmosférou, "špinavým" prostředím, které jako by odráželo morální rozklad okolní společnosti i přímočarostí titulního hrdiny. Krkolomnost zápletky a pár děr v logice je více než vydatně vyváženo naturalisticky zobrazeným násilím a nápaditou choreografií přestřelek a na škodu nejsou ani sporadické závany mystiky. 4,5*, s klidným svědomím zaokrouhleno nahoru. (24.02.2009)