Blue Ruin

Rok 2014 je silně nabitý revenge filmy a obávám se že Blue Ruin výjde jako nejslabší článek. Revenge je můj oblíbený subžánr obecně, ale tohle velmi nefungovalo. Hodně pomalý. "tichý", né příiš zajímavý a otravný film s nesympatickou hlavní postavou a s třemi slušnými gore scénami, toť vše, co film nabízí. Je to škoda, zrychlit tempo, přidat na zběsilosti, akci, dravosti a syrovosti a momentálně bych mohl jásat radostí. Doufám, že Cold in July dopadne lépe.50% (02.05.2014)

Super potenciál utopený v priemernom spracovaní. To vždy zamrzí. Aj keď spočiatku to vyzeralo ako bežná radová dráma o pomste. Akurát, že potom to nabralo úplne nový rozmer a pomsta napokon mala byť pomstená ďalšou pomstou, atď atď atď. Až sa nakoniec už nebude mať kto mstiť. Ale napriek všetkému bol Dwight podľa mňa veľmi sympatický. Veď vlastne sa len inšpiroval starým známym "oko za oko, zub za zub". Miestami to malo vynikajúcu thrillerovu atmosféru, len škoda, že to nebolo až tak konzistentné ako by si človek v takomto príbehu prial. Ale určite, minimálne na 3* je to hodné! (13.07.2014)

Spracovaniu nemôžem vytknúť nič. Ani námet, hoci už bol v podobných revenge filmoch viac krát použitý, neznel najhoršie. Ale celé mi to prišlo nudné, nesympatické bez dynamiky či poriadnej akcie. Hlavný hrdina sa po celí čas tváril stále rovnako skleslo, burani akosi vymäkli a nereálne zabíjanie ktoré sa tvárilo silne filozoficko-intelektuálne, a skúmalo psychologické profily postáv, nemalo zo skutočnosťou pranič spoločné.. Možno milovníkom Independent movie, ktorým nevadí trocha násilie, to ocenia. Ja nie. (29.07.2014)

I piss on your grave. Do modra zahalená, tragikou lemovaná cesta pomsty, které sice schází plán i schopnosti, ale nechybí jí odhodlání (co na tom, že de facto jediný akt spravedlnosti je nasměrování proudu moči). Neokázalé vyobrazení aktivit „vyděšeného mstitele“ asi nejlépe charakterizuje věta ze Saulnierova komentáře na blu-ray: „Mám rád archetypální scény přerušené realitou.“ Nechybí inspirace filmy Coenů (autochirurgie jak od Antona Chigurha), explicitní a opravdově působící násilí i nijak neodsuzující pohled na americkou kulturu držení zbraně. „That's how this works, man. The one with the gun gets to tell the truth.“ I s ohledem na Green Room si Saulnier zaslouží do budoucna pozornost.. (12.10.2016)

Není to špatné, pomalu plynoucí obrazy, skládání si střípků skládačky, z bezďáka je zde najednou mstitel, oči vykulené, boží hovádko, ale nakonec dosáhne svého. Při tom pomalém ději ale člověka napadají různé věci, jako třeba kde je policie, co je to přesně ten klan zač (kromě pár náznaků nic podstatného nevíme), jací to byli ti rodiče hlavního hrdiny, a hlavně proč se celou dobu schovával ten chlápek jako bezďák. Pokud mu hrozilo nebezpečí, proč nešel hned se bránit, pokud mu nehrozilo, když třeba jeho sestru (nebo to byla bývalá manželka?) nechali na pokoji, tak se neměl proč skrývat. Proč by až propuštění jednoho z bratrů mělo spustit tuto lavinu? Navíc mi hlavní hrdina s výrazem "neumím do pěti počítat" poněkud lezl na nervy. Asi měl být antihrdinou, do něhož by to nikdo neřekl, ale pak se najednou dozvíme, kde dělal předtím a kamarád mu pomůže. Taky tak nějak najednou. Vše se vlastně dělo jakousi náhodou, i to, že se všichni přihnali do lovecké chaty jen kvůli jedné zprávě, když předtím tam vidělo nějakých pět zpráv. Fakt divné. Má to zajímavou náladu, atmosféru, rozvíjení děje, ale raději nad tím nijak hluboce nepřemýšlet a pustit z hlavy. (21.07.2014)