Pachuť pomsty

Dexter s pupkem, pedofilním knírkemem a hárem Davida Bowieho v jeho nejteplejších letech. Kdo by to byl řekl, že divák dokáže držet palce obludě takového vzezření. Na druhou stranu, potom, co jsem viděl neidentifikovatelného bělocha kouřit delfínovi a jiného neidentifikovatelného bělocha šoustat krokodýla, jsem přesvědčen, že snesu leccos. Rovněž jsem viděl chlápka šoustat fenku huskyho, chlápka, co strčil ptáka krávě do huby a posléze se jí vystříkal na čumák bez použití rukou. Viděl jsem i dvě Asiatky soustředěně močit na živou chobotnici. Viděl jsem Asiatku, které kolegové jakousi průhlednou trubkou narvali do prdele přibližně deset úhořů. Viděl jsem chlápka postříkat, posrat a letlampou zapálit mrtvého holuba. Viděl jsem chlápka, co si pod předkožku nacpal malou želvu. Viděl jsem spoustu věcí. Přesto se žádná z nich nevyrovná chlápkovi, co si ptáka oloupal jako banán a kůži shrnutou až po kořen si obtáhl gumičkou. Ten výjev mě bolel. Fyzicky mě bolel do očí a vyvolal nepříjemné svrbění na mém lamfasovi. Áááá. Pořád musím při té představě zatínat zuby. Ale teď si tu jen honím ego nad vlastní, léty budovanou otrlostí ze zapadlých koutů 4chanu. To důležité je, že filmolín Cold in July je pomalý, atmosférický, chlapácky náser, při jehož sledování neprohloupíte. Fakt, že ne. (02.03.2015)

Film se zprvu, ale asi tak jen prvních deset minut, podobá klasickému psychothrilleru à la Mys hrůzy, ve kterém otec musí chránit svou rodinu před útoky vyšinutého jedince, který se chce pomstít. Brzo však tuto linii opustí a i když zůstává částečně v poloze revenge thrilleru, mění se na něco mezi buddymovie a na jižanskou gotiku a neo-noir. Cold in July zůstane zdařilým multižánrovým snímkem, který se vám úspěšně dostane "pod kůži". O tom, že nejde o pouhý zdařilý "úlet artového režiséra", svědčí i příznivé kritické ohlasy na zahraničních databázích Rotten Tomatoes a Metacritic a také uvedení na festivalu Sundance a zvláštní uvedení na jedné ze sekcí Canneského festivalu. Cold in July by vás proto nemělo nechat chladnými nejen v červenci. (05.06.2020)

Skutečně jsem nečekal moc, ale z nenápadného a polozapomenutého thrilleru s jedinou berličkou pro mě (skvostný a úplně jiný než ho známe, Michael C. Hall) se vyklubala velice syrová podívaná s nepředvídatelnou zápletkou a přitom jde o tak komorní, ovšem funkční premisu. Nejlepší je si před filmem nezjišťovat vůbec nic, vplynout do příběhu a unést se velice pomalým tempem vyprávění, které se posléze transformuje v něco mnohem lákavějšího a s navíc výborným soundtrackem. Jim Mickle umí a budu jej do budoucna sledovat...8/10 (19.05.2017)

Zvláštny film. Asi tretinu je to takmer fincherovsky natočený thriller s presahmi do hororu. Potom sa to celkom odtrhne od reality a nastúpi mierne komediálna westernová road-movie. A nakoniec príde Sam Peckinpah. Uf, nenapísal to Joe Lansdale? Aha, tak áno. Ale bavilo ma to veľmi, herci sú super a má to štýl. (07.10.2014)

Obyčajný chlapík doma v panike zabije neozbrojeného zlodeja, čo ho dostane do víru neobyčajných situácií. Najprv ho začne prenasledovať otec mŕtveho, neskôr zistí, že polícia mu toho dosť tají a kým sa stihne rozkukať, je už na ceste k odhaleniam, ktoré ho môžu stáť život... Zdá sa, že nádejný režisér Jim Mickle dosiahol svoj kariérny vrchol pri skvelom "Stake Land" a odvtedy už len drieme na vavrínoch a recykluje. Najprv zbytočný remake mexickej kanibalskej nudy a teraz rozporuplný vývar z xy videných drama-thrillerov. Natočené jeho typicky pomalým štýlom, no až príliš silene sa snažiace o atmosféru, pôsobivosť, znepokojenie a zvraty, pričom tomu stále niečo chýba. Čo tomu ale nechýba je minutáž, rozvláčnosť a pocit déja vu. Za príjemnú hudbu a Dona Johnsona by som tomu mal chuť dať aj tretiu hviezdu, ale nedám. (24.07.2014)