Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti

Už Muž z ocele bol ku koncu digibordel, ale v porovnaní s finále Batman vs. Superman to bola krásne a prehľadne natočená komorná divadelná hra. Záverečná bitka v Batman vs Superman je až neuveriteľne zlá; keby v nej neposkakovala úžasná Wonder Woman s tým svojím mrazivým ústredným hudobným motívom, bol by som vyložene na... hnevaný. Takto som "len" rozčarovaný. Rozhodne ale poteší osvalený Ben Affleck, pobaví bez debaty aj spoľahlivý komorník v podaní odvážne obsadeného Jeremyho Ironsa v kanadách (!) a páčilo sa mi napojenie na univerzum, hoci miestami bolo strašne "zrýchlené", niektoré cameá sú až smiešne, ale aj tak som rád, že tu sú. Tvorcom treba uznanlivo podať ruku za to, že z najkritizovanejšej časti Muža z ocele (finále) dokázali urobiť hlavný dejový východiskový oblúk (Batmanova pomsta, Superman na súde). Už menej poteší "silenosť" konfliktu oboch hrdinov. Scenáristi ho mali viac zapliesť. Napr. tak, ako to zaplietli Iron Manovi a Kapitánovi Amerika v tiež tohoročnej Občianskej vojne. Takto je to skrátka hovadina: stačilo, aby Superman povedal v istej chvíli jednu dve vety a k žiadnej bitke prísť nemuseli. No... ale... kašľať na to. (14.11.2016)

Kryplonitová bondáž největšího buzíka homixového univerza neodpustitelně obsazenou latexovou turbomyší, nyní s xichtovým tetanem! Naštěstí má Beník většinu filmu naraženou bondážní masku a dnešní digitální triky odvedly natolik přesvědčivou práci, až by si jeden myslel, že dokáže cenit ty zuby i úplně sám. Stále trvající megadebilní premisa dvojího života Supergeje, že když si nasadí brýle, nepozná ho ani vlastní gayfriend! Naštěstí se ten řiťopich už alespoň naučil nosit slipy pod kalhotami. Uonderkráva do počtu je snad tou nejtrapnější homixovou štěrbinou všech dob, navíc osazenou ultraslizkou a asexuální tlamou, kterou už víckrát nechci vidět! Naštěstí je vyvážena nejlepším Sašou Lutorem, jaký kdy byl k vidění, fantasticky zahraným a skvostně vyšinutým. Bravo, Ledokopče! Je to furt na jedno brdo, 1 až X různých menů se buď kočkuje mezi sebou, nebo se hrdinně semknou v pionýrskou bojůvku proti nějaké mrdce z vesmíru a všechny nás zprasí! Naštěstí se tuhle klauniádu podařilo Zeckovi udržet mimo transformační debilitu Assvengerů v příjemné temnotě Nolanových Batmanů, vcelku chytře ten homosouboj navlíknul a i kosmický oblud je tentokrát celkem xežrání. Takže jsem si nejpodstatnější výtky odargumentoval nějakými těmi pozitivy a ačkoliv jsem leporela žužlal naposledy ve třech letech, pálím krásnou trojku, přičemž být to o třicet minut patetických žvástů kratší, mohla z toho být i hnusná čtyřka. Mimochodem, všimli jste si někdy, jak si leporelová impéria Mrvel a Dyslektický Cigán homix vzájemně v rámci konkurenčního boje o přízeň zaostalých slabikovačů kradou omalovánky? Antonín Stárk je Brůs Vejn jako přes kopírák, Kapitán Homokokot jasná Uondrkráva, Tór očividný Suprgej, Akvarista evidentní Spajdrgej bez lepkavých dlaní a Zelený Lampa jako by Hulkovi z prdele vypadl. A pak jim všem ťamani vypoulí oči a je z toho mango. Už se těším, až v roce 2025 všechen ten zdegenerovaný nekulturní bordel konečně globalizačně zfúzuje a vzájemně se povraždí v ultimativním digitálním mrdníku s názvem Assvengers vs. Liga Slaboduchosti vs. Pokémoni: Úsvit literatury. (26.03.2016)

No... Plus je, že na rozdíl od Muže z oceli jsem během finále z té úmornosti neusnul, ale jinak je to rozhodně ne-e. Většinu stopáže se scenáristé pokoušejí vehementně a tím neúspěšněji budovat přesvědčivý konflikt v tom šíleném přeplácaném guláši, aby se nakonec všichni prostě potkali a začali rubat. Jen tentokrát se pětkrát zdůrazní, že město je vyklizeno, aby nebyl faux pas jako minule. Superman je ale stejně plochý a Wonder Woman přesně tak nuceně a naprosto mimo kontext vecpaná, jak se všichni báli. A kapitola sama o sobě je čistá duše Ben Affleck, jehož Batman je postava mdlé inteligence (mírně řečeno) a emo attention whore. Jeho traumata, noční můry a hejt na Supermana jsou svou bezelstností opravdu legrační, ze zasmušilého rytíře je v podstatě urputný prosťáček s neustále stejným přihlouplým výrazem, který je ve všem nějak pozadu. A Lex Luthor, který nemá zřejmě žádný jiný cíl, než být evil maharádža, rozhodně není důstojným soupeřem a všechny proti sobě svede jen proto, že si postavy přečetly název filmu a rezignovaně směřují ke střetu, k němuž neexistuje uvěřitelný důvod. Když se pak pointa sporu dvou legend postaví na jisté shodě křestních jmen, můžete už se jen nahlas smát. A aby mi ta debilita nevadila, nesmělo by to tak moc stavět na depresi a nenávisti všech vůči všem - je to ještě mnohem méně odlehčené než Nolanovi Batmani, ale nic z toho. (23.03.2016)

Spoilery - Z očekávané katastrofy je velkofilm plný překvapení. Snyder se totiž obratně vykrucuje z toho, co během propagace působilo jako noční můra, tedy Jesse Eisenberg jako Luthor a Doomsday jako finální monstrum. První jmenovaný, v trailerech ve formě rušivého elementu poskakujícího skřítka, je strhujícím portrétem mladého člověka s velkou mocí, kterého pohlcují vlastní ambice. Druhý pak i při svojí vizuální zaměnitelnosti funguje jako násobná katarze s úžasným soundtrackem na pozadí patřičně titánského (i dostatečně úderného) souboje. Co té katarzi předchází, je ale jedna velká směska, kde se střídá jistota se znatelným tápáním. Nejmarkantnější je to při odkazování na události komiksu, které jsme ale ve filmech neviděli a v dohledné době ani neuvidíme, a to bez ohledu na to, jak nakonec celé stavění velkolepého vesmíru skončilo. Proč zmiňovat Jokera a jeho činy, když jsme ho v tomto světě nikdy nepotkali? Naopak kritizovaná malá domů v podobě Wonder Woman nakonec nepůsobí jako pěst na oko, přestože právě tady si DC do budoucna zásadně podtrhla vlastní nohy. Teď ale stačí, aby Gal Gadot párkrát zamrkala, nahodila všeříkající úsměv, a nejen Bruce Wayne zůstane stát s pootevřenými ústy. Bohužel právě Netopýr zůstává po celou stopáž tím třetím vzadu, což je vzhledem k prostoru, který dostává, největším selháním. Ne snad, že by Affleck byl přímo za troubu, protože melancholické zadumání mu sedí. To jen v přímé konfrontaci s Cavillem, obzvlášť v emocionálních chvilkách, dostává od svého protějšku naloženo snad v každé větě a je trochu smutné vidět, jak právě takto vyhrocené scény nečekaně neuhrává. Naopak Cavill v poloze sestupujícího Mesiáše vládne snad každým gestem a jeho pouto s Lois Lane je nejkouzelnější linkou celého filmu. Po dvou a půl hodinách pořádného rachotu jsem nevstřebal všechno. Halasu je příliš, necitlivého vyhazování vděčných linek také a vadí mi, jak přehrocené je Batmanovo chování vzhledem ke křehkosti celé jeho motivace i jejího rozuzlení. Přesto mělo tohle měření sil smysl, mohlo nakročit k zajímavým tvůrčím snahám, ale všechno přehlušila touha mít co nejrychleji na trhu Ligu spravedlnosti. Na tu se vábilo více než důkladně - a přesto ve mně nevzbudilo pražádnou chuť, natož hlad. (31.03.2016)

Dostala jsem asi sedm vteřin Ezry Millera, takže se nedá říct, že bych byla úplně nespokojená. Film je příšerně doslovný a přitom vlastně vůbec neukazuje věci, na kterých záleží. Mohlo mě napadnout, že boje nezničitelných věcí bývají nuda. A to značně nepřehledná. Všechno nemůže být pořád dokola jenom větší, ne a ne a ne. Stýská se mi po příběhu, klasickém, klenutém, pořádném příběhu. Kdo, proč, jak. Tenhle trailer trvající mnoho hodin ať si někdo strčí za klobouk. Jo a ještě jsem chtěla dodat, že první písnička, co mi po odchodu ze sálu začala hrát do (Batman) sluchátek, byla "Martha My Dear" od Beatles. (23.03.2016)