Jsem tvá

Mina je ženská, která jedná impulzivně, hrozně moc by chtěla lásku, ale na to, že je to dospělá ženská jednala v některých chvílích neskutečně naivně. Chvílema si jsem jí litoval, chvíle jsem jí držel pěstičky, ale chvílem hlavně pokud šlo o její vztah se synem jsem si jí občas nazval krávou. Jenže tak to má asi bejt, to je život, každej jdeme za tím svým štěstím a na ty cestě je všechno, radost, zklamání, euforie, bolest a to všechno Mina, která je mimochodem neskutečně sexy na tý svý cestě prožila a já s ní. (15.10.2014)

Neuvěřitelně věrohodné, vážně zarmucující a se závěrečnými titulky jsem byla schopna akorát ukápnuté slzy a dalších desítek minut ticha. Pro mě jedno z těch lepších dramat, kde se snoubí několik linií ze života hlavního hrdiny, a dávají tak výborný odraz jeho psychického rozpoložení. Rozhodnutí, která musí hrdinka udělat během celého snímku, ždímají srdce až do samotného finále, ve kterém už vzteky kopete do sedačky. A já teda vážně byla chvilku naštvaná, chvilku smutná a nakonec jsem ji litovala. Jestli tohle záměr, jednoznačně se vydařil. (28.10.2015)

Nechci být zlá, ale je mi těžko soucítit s Minou, protože patří přesně k tomu typu jednodušších ženských, co se většinu času chovají, nejen co se týká vztahu k mužům, dost vypatlaně a spíš jsem kolikrát litovala jejího syna Felixe. A znovu jsem si jen potvrdila, že tahle vztahová melodramata nejsou pro mě to pravé ořechové. Nejen, že to se mnou ani trochu nepohnulo, ale většinu času jsem se i dost nudila.Viděno v rámci Challenge 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (28.04.2015)

Chvíli jsem přemýšlela, proč dávám čtyřku, když to byl tak úžasně citlivý a dojemný film a zjistila jsem, že je to asi mojí chybou, protože ten rušivý dojem nezpůsobilo zpracování jako takové, ale momenty, kdy jsem měla na Minu zlost, protože ty chvíle naprosto nezodpovědného chování nejen k sobě samé, ale vzhledem k Felixovi, mě silně psychicky deptaly. Ona sama chtěla být šťastná, ale svou lehkomyslností si to pokazila, ale místo, aby pak vzala trochu rozum do hrsti, tak tu situaci neřešila zrovna nejlépe a byla zase na začátku toho začarovaného kruhu. A o jejím rodinném zázemí nemluvě. Mně jí bylo ne jednou strašně líto, byly momenty, kdy jsem brečela s ní v té její zoufalosti a vyprahlosti její duše. Zjištění, že její láska k příteli a vztah k Felixovi neodpovídá jejím představám, byla místy srdcervoucí, ale ono to nemohlo dopadnout jinak, než jak jsem to měla možnost vidět v závěru a je moc dobře, že tam je nechán prostor pro diváka, aby si z toho vyvodil sám nějaký závěr. Jeden moment právě v tom závěrečném finále, kdy se ocitla v jednom bytě, to z ní vytrysklo v plné síle. Amarita Achaira hrála Minu tak úžasně, jak jsem dlouho neviděla nikoho hrát a s těma jejíma smutnýma, všeříkajícíma očima není už vůbec co dodat. Takže nakonec to přehoupnu na pětku, protože její herecký výkon si to zaslouží a doufám, že ona sama takovou matkou není a nebo nikdy nebude. (09.11.2014)

Sympatizování publika s postavami připomíná horskou dráhu, hlavně u hlavní hrdinky. Přesto jsem s ní soucítil, zejména kvůli zcela na hlavu padlé rodině. Při vztahu s princem ze Stockholmu se pak ukážou všechny její problémy. Ač se snaží pomocí kompromisů rozdvojit pro partnera Jespera i syna Felixe, nefunguje to, oba si žádají pozornost na úkor toho druhého (nepřidá ani to, že se Jesper vybarví jako pěkný debil, a Felix není ničím jiným než zpovykaným smradem zasluhujícím místo lítosti převýchovu). Režisérka se tak ve svém debutu dotýká palčivé otázky, jak si má rozvedená žena s dítětem najít stálého partnera. To, že Mina neumí být sama, její strach ze samoty je až patologický, a vede k neustálé volbě mezi tím být matkou, anebo milenkou, jen umocňuje celý problém. A rozkol mezi sympatiemi a současně nepochopením hlavní hrdinky mi vydržel až do konce. Přesto si nemyslím, že si Mina za své hloupé chování či závěrečné rozhodnutí zaslouží černobílé odsouzení. Toto pestrou paletu pocitů vyvolávající dílo hodnotím slabšími 4*. (10.11.2023)