Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Když se vám líbí kniha, k filmové adaptaci přistupujete poněkud rozpačitě. Musím napsat, že Burton mě zaskočil hned několikrát. Nečekal jsem, že z trilogie udělá jeden film, kdy po prvním dílu (rovněž přetvořeném k obrazu T.Burtona), zhruba ve dvou třetinách, následuje zcela vymyšlené pokračování a závěr od pana režiséra. Že prohodí schopnosti dvou hlavních dívčích postav. Že film bude mnohem méně temný než knihy (ano, třetí díl je tak temné maso, že je zřejmě, alespoň jako rodinný, nefilmovatelný). Že natočí film pro rodinu podle knih, které pro malé děti nejsou (několik dětí v kině oprávněně plakalo, několik se neustále dokola na vše vyptávalo). Že z půvabné Francouzky Greenové udělá Angličanku s kobylími zuby mě možná šokovalo nejvíce (nebo že bych si nikdy nevšiml, že Greenová má opravdu kobylí zuby?). Že než nastoupí poprvé netvor, bude film natolik nudný, že by jeden nejraději z kina utekl. Nesměly chybět odkazy na různé filmy, mně se nejvíce líbila veverka (Karlík a továrna na čokoládu). Dobře, z původních 2* se snímek nakonec vytáhl na 3*, byť jisté rozpaky přetrvávají... (02.10.2016)

Chvílemi jsem čekal, že zabředneme do Velké ryby. Ale přehouplo se to do zvláštně zvráceného pohádko-hororu. Nic pro děti. Nic pro dospělé. Lákat by mohly kulisy, barvy a celkové prostředí. To je tak všechno. Příběh víc než jednoduchý nenechává moc prostoru pro představivost. Spíše naopak klasický předvídatelný lineární boj dobra a zla. Dobrou noc. (07.12.2016)

Bohužel má film svoji vlastní logiku, což znamená, že se v něm může stát cokoliv, aniž by bylo nutné, aby to nějak dávalo smysl. Tohle prostě zkazilo zhruba druhou půlku filmu. Jako divák jsem se sice nenudil, pořád tu byly nějaké zajímavé masky, lokace, triky a dokonce i trocha stop-motion animace, ale od Burtona jsem čekal víc. Je to prostě jen další tuctový trhák, na který si za pár dní nevzpomenu. (29.09.2016)

Přijít to muselo. Kdysi ujetý, barvitý, fantazijní a nápaditý režisér je v posledních letech už pouze ujetý. A to nestačí. Možná by to vyřešily delší pauzy, možná obměna tvůrčího týmu, možná lepší výběr látek. Přitom takhle knižní předloha pro odrostlejší děti byla pro Tima Burtona jako stvořená. Jenže najděte mi jeden moment, který by skutečně stál za zapamatování. Přitom tu máme siročinec, ve kterém je neviditelný hoch, dívka lehčí než vzduch nebo jiná se zubatou tlamou na temeni. Celé jej má pod palcem slečna Peregrine s tváří sexy Evy Green (ani ona ovšem nedokáže v uloudaných scénách strhnout), domov je začarovaný v časové smyčce, osazenstvo nestárne, nebezpečí však čelí neustále. Dostává se k nim hrdina ze současnosti, který není nijak zajímavý, ostatně ani schopnosti dětí nejsou nikterak využité a nápadité, časové smyčky jsem ani nechtěl chápat, a když už se v druhé polovině začne něco dít, je to digibordel, který je navíc odfláknutý. Smysl mi to mnohdy nedávalo, postavy mi byly ukradené, když pak přišlo cosi, co se živilo očními bulvami, můj zájem se rovnal takřka záporným hodnotám. Prostě divná nuda bez pravidel. (22.07.2017)

Kdysi hodně, hodně dávno jsem viděl film Nekonečný příběh, který mě naučil milovat filmy. Uběhlo mnoho let a já viděl spousty krásných filmů, ale i spousty sraček. V posledních letech jsem však začínal mít pocit, že jediná fantazie, které jsou filmařští kouzelníci je vidina nadité peněženky…. Až jednoho dne přišel Sirotčinec a já při něm zase cítil ten dávno zapomenutý pocit, radosti z každého záběru, dětského naivního nadšení z toho co přijde v příštím okamžiku. Pasáž kdy Jake poprvé prochází sirotčincem a poznává podivnosti podivných děti mohla být klidně nekonečná, protože tolik nápadů, originálních i vtipných momentů na sekundu jsem snad v žádným filmu neviděl. Za všechny zmíním jeden, zahradnický odkaz na Střihorukýho Edvarda, pád veverky, hraní fotbalu, neříkal jsem jeden ? Film nenudí ani chvíli, šikovně střídá dynamické a vyprávěcí pasáže. Některé scény, třeba když se děti potápí k lodi, budu mít v paměti ještě hodně dlouho, něco tak nádherně nasnímaného se nevidí každej den. Takže s euforií a totálním nadšením se dostáváme do finále, do finále který chci vidět ještě jednou, dvakrát, třikrát, no zkrátka budu ho chtít vídat po každý, když na mě přijdou chmurný myšlenky, že jsme ztratili tu krásnou dětskou schopnost snít, představovat si a věřit ve vítězství dobra. Jsem nadšený z toho, že v době filmařských nejistot, tu přece jen jednu jistotu máme, Tima Burtuna, díky za to Time ! A vlastně ještě jedna jistota, Evička je nejkrásnější a nejlepší herečka na světě. (28.09.2016)