Bony a klid 2

Nikdy jsem nezapíral sám sebe a neudělám to ani teď. Při plném vědomí, že tvorba Víta Olmera, (stejně jako Soukupa) tedy až ta porevoluční, je ostudou naší kinematografie, musím jít proti proudu. Samozřejmě, dvojka Bony a klid je příšerná, ale continuitu k výborné jedničce tady nalézám. Flashbacky přicházejí ve vhodných chvílích a jistou nostalgii přece jen navozují. Roman Skamene ze sebe vydoloval tu trochu řemesla, která mu zůstala z dětských rolí a já nehodlám režisérovu snahu zatratit jen proto, že je to tady móda! (04.10.2014)

Film odtržený od času a prostoru, který by zároveň tak hodně moc chtěl být moderní a aktuální (legračně nemístné popkulturní odkazy). Postavy se zjevují kdekoliv kdykoliv po celé ČR, náhodně se potkávají a cítí k sobě náhodné emoce. Prachař chodí po světe, mlčí a spí s náhodnými ženami (které se k němu v prvním dialogu chovají jako k mnohaletému známému), všichni veksláci jsou milionáři krom Skamene, protože to tak je napsáno ve scénáři. Nechce se mi komentář třídit do soudržného celku ani se starat, jestli srozumitelně říká všechno, co chci, protože to nedělá ani Olmer u svého filmu. Typická řachanda od nul pro nuly o nulách, které jsou na tom ještě hůř - aby se bylo komu smát. Viz scény na pracáku nebo prostřihy nedůstojných zaměstnání - diváci se smáli nejvíc za celou dobu, protože to chtějí - vidět lidi, co jsou na tom hůř než oni. (21.05.2014)

Hodně, ale hodně povrchní pohled na současné "mafiánské" praktiky v ČR očima bývalých hrdinů původního filmu a pár nováčků včetně jednoho, který do tohoto prostředí zaplouvá podobně jako jeho předchůdce. Vieweghovy knihy jsou oproti tomuto filmu hlubokou sondou. Postavám nevěřím nic, ani dobrý den, a "pádlo" nakonec je jak z laciné telenovely - kdo by o ty staré fuchtle v Itálii stál? Honička mafiánů pak připomene Nahoru na prodej neblahé paměti. Špatný střih, zbytečné zrychlovačky a zpomalovačky a nevyvážený soundtrack, a máme zde skutečně velmi špatný film, jak je to k panu režisérovi kruté vzhledem k jeho lepším počinům. (07.03.2015)

Film Bony a klid 2 je bohužel stejná žumpa, jakou všichni očekávali. Bohužel? Sympatický je návrat tvůrců a herců, chytře užité jsou flashbacky, kupodivu to má i stejný feeling jako původní film, ale jako celek to funguje jen jako jeden velký videoklip, který s formátem celovečerního filmu nemá nic společného. Co mi ale zlomilo srdce je fakt, že Pepa Nedorost už není sexy, už je jenom fajn, ale jeho kouzlo je definitivně pryč. Jeníková, Potměšil a Skamene jsou ok, ale nejšílenější tečku tomu všemu dodala linka se Simonou Chytrovou, která měla raději zůstat jen u těch kostýmů. (04.01.2015)

Vtipný absurdní bizár, já se bavil jedinečně. Uznávám, že pokud někdo čekal nějakou realistickou sondu do polistopadového vývoje, mohl být trošku zklamán. Akorát mě mrzí, Olmer tvrdí, že scénář napsal sám, a přitom mu evidentně pomáhaly následující osoby: 1. děti tak maximálně ze třetí třídy, od kterých načerpal hlášku "čuměl jako bacil do lékárny" (z úst bývalého veksláka, nyní tvrdého mafiána a starosty v jednom zněla neodolatelně) 2. ženský z mimibazaru, které ho obohatily o výraz "bombózní" (a opět platí ta závorka jako u bodu 1.) 3. patrně Enšpígl, neboť jen jedinec, co kreativně vymyslel bombózní sousloví "kraví, kozí a slovní hovna nakydaný na sebe a pořádně promíchaný" (mimochodem, doteď přemýšlím, jestli to "slovní" má být hříčka nebo to mělo bejt "sloní") mohl přijít na hlášku, na kterou jsem teda čuměl jak bacil do lékárny a smíchy málem spadl z rotopedu, a to "čuměl jako zapařenej v rozkroku". Ale Olmer je vysoce kreativní taky, to jeho přibližování obrazu, jak kdyby se člověk koukal lupou, je minimálně na založení nového směru "Dogma 2014". Co mě ještě zaujalo: a) Potměšil v prvním díle tahá v mišelince gumy a ve druhém se stává váženým právníkem - vida, jak je vězení prospěšné b) během pár filmových měsíců se po dvaceti letech náhodou sejde v podstatě celá parta. Škoda, že Skamene nešel kolem hřbitova, určitě i Hanák by se pak objevil. (27.03.2018)