Válka o planetu opic

Ona ta Planeta opič je vcelku opiči, copak o to, ale leccos se jí daří. Kroutí se jako píďala, aby se naroubovala na prastaré... následovníky v podobě původní hodnělogie, za to smek. A je to nakroucené moooc hezky. Jak od maminky. Mončičáci takřka živí, jeden by s nima nejen soucítil, ale i pokra zahrál, hlas jim dal, zoufalejší prasesoři nad šimpkami jistě i pohoní, a v pražské zojo pak, pohánění marnou nadějí, si permice zřizují. Horší to je s prostomyslnými blbečky, mezi které se hrdě počítám. Nás tak trošku ruší (so-oiler) některé drobnosti. Kupříkladu, namátkou a jen tak od boku - kdybych si v očekávání konfliktu s pomyslnou, masivně vyzbrojenou armádou severu budoval barikádu, asi bych metr za ni nezaparkoval vlak s cisternami ropy, nafty, benzinu, propanu, butanu a jejich kříženců. Kort, kdybych seděl na bunkry poddolovaném kopci, kde by se to schovávalo jak u severních Kimů. Leda... leda že bych byl Vůdy, který má ve zvyku se slaňovat do hnízd primátů a tam dělat nesmyslné věci, které vážně ničemu nepomáhají, ničehož neřeší a i jinak jsou naprosto ku hovnu. Leda na druhou.... že chtěl vyprovokovat srstnatce k migraci, aby je mohl pochytat, protože potřeboval agresivní, nespolehlivé, líné a natvrdlé otroky pro stavbu té zdi, za kterou hodlal nasunout to železniční cargo. Víte co? Píčáren je tolik, že bych proděravěl klávesnici, nechám to být. Za vidění film stojí a slabším povahám i slzu z kanálku vymáčkne. Prasesorům z váčku. Semenného. Budiž jim všem přáno. (20.10.2017)

Nečakajte žiadnu “war”, tá tu trvá asi štyri minúty. Film je pomalou, citlivo rozprávanou “putovníckou” drámou se zameraním na rôznorodé postavy a ich vzájomnú pocitovú interakciu, samozrejme v dokonale nadizajnovanom prírodnom prostredí. Podobne ako v poslednej Knihe džunglí, herecké výkony motion capture tvárí opíc načisto zatieňujú živých hercov (vrátane W. Harrelsona). Ich prevedenie v detailoch kože/srsti je technologicky zase o kus ďalej než v Dawn. Neskutočné. (12.07.2017)

Absencia skutočných zvieracích "hercov" opäť za plný počet bodov. Príbeh voľne nadväzuje na predošlý diel, končí sa vo výsledku omnoho pozitívnejšie, hoci je trochu priamočiarejší a nezáživnejší. Počínanie Kobu bolo vysvetlené a ospravedlnené... Nikdy nevěř člověku. (15.02.2018)

Úvodní vtáhnutí do děje mrazivou lesní scénou je ještě OK, ale jakmile se rozehraje generický klavírní motiv snažící se dolovat z diváka emoce, bylo jasné, že je konec a potřetí se to definitivně nepovede. Film který mohl být čímkoliv. Válečnou apokalypsou o záchranu světa, opičí oddyseou, ponurým post-apo opičím dramatem. Bohužel se tam patlá tak trochu od všeho kus a ve výsledku to nemá žádný silnější motiv. Což je vzhledem k předchozím dílům (hlavně jedničce) fatální fiasko. První film měl navíc příjemný punc "realistické přírodní katastrofy". Herectví renderovaných opic je o třídu lepší, než všech skutečných herců. Bohužel i Woody Harrelson si vybral slabší chvilku a naprosto špatný film. Dvojka za vizuální efekty a (digi) pohledy opičáků, které paradoxně jediné byly sem tam hmatatelné, skutečné. (14.10.2017)

Stárnoucí Cézar přichází o milovanou ženu a syna, tlupa musí do bezpečí, jenže její vůdce má v očích jen pomstu. Loajálně se k němu připojí pár primátů, aby se zasněženou krajinou vydali po stopách vojáků vedených plukovníkem Woodym Harrelsonem. Výsledek trošku šlape na pravidla letního blockbusteru, místy má až hypnotickou atmosféru, technicky je to samozřejmě znovu o maximální spokojenosti, kombinace herců, krajiny a primátů působí naprosto realisticky. Jednička byla určitou interpretací na současnou podobu sebedestruktivního světa, sázela na herce i znepokojivou atmosféru a byla výtečně dynamická. Dvojka byla příběhově plošší, ubylo nápadů a zajímavých momentů, propracovanější motivace postav chyběly, akční scény prakticky nestrhly. Tak to prostě bylo. Už tehdy opice sílily, zatímco lidstvo decimovala virová infekce. Na trojku se chystal stejný režisér Matt Reeves a dá se říct, že zopakoval co se akce týče dvojku. Jenže co se psychologie týče, víc se blíží komornější jedničce. Za to velká pochvala. Emocionální pochody opic jsou naprosto skvostné, tvůrcům nechybí odvaha ve smyslu „všichni šli na proklamovanou válku z názvu a ono je to jinak“, navrch vše předkládají v pomalém a promyšleném tempu, kdy z vůdce a autority se stává ikona. Vyvrcholení trilogie je prostě syrové drama, kdy naše ego dostává opět pořádně na frak a které předkládá několik interpretací na současnou podobu sebedestruktivního počínání lidstva. Závěrečný patos nevadí, nějakou opravdu skvostnou akční scénu navíc bych uvítal, víc bych zapracoval i na úloze nalezené dívenky, ale jinak spokojenost. Nečekaná. A Andy Serkis definitivně potvrdil jednu z nejikoničtějších postav poslední dekády. (16.07.2017)