Válka o planetu opic

Takže popořadě. Válka o planetu opic určitě není tím blockbusterem desetiletí, v jaký jsem doufal zásluhou emocionálně vyšťavujících trailerů a nadšených zahraničních ohlasů, na to má pořád dost logických chyb a hlavně ospalejších míst, které třeba Zrození nemělo ani jediné. Přesto se ale jedná o v hollywoodských měřítkách nesmírně osvěžující a vypravěčsky neortodoxní velkofilm, který zvládá jak komplexně uzavřít přesahující dějovou linii ohledně charakterního vývoje vůdce Caesara, tak i našroubovat na jeho vývoj novou řadu událostí, zabalenou do pochmurně gradujícího a docela promyšleného cyklu. Westernová první třetina, která rozehrává v dosud chrabrém Caesarovi pomstychtivé choutky, je svou rozjímací atmosférou naprosto fantastická. Ve zbytku Reeves slušně rozvíjí a zakončuje vnitřní (milost × nenávist) i vnější (opice × lidé) konflikty a přináší nádherné vizuální výjevy a netradiční zakončení, které neovlivňují postavy, nýbrž sama matka příroda (čímž se hezky podtrhuje vše, o co vlastně celou dobu šlo), ale zároveň vyprávění místy dochází munice a například útěk z vězení, jakkoli neztrácí na osudovosti, si s logikou a uvěřitelností moc nepotykal. Chválit efekty už by bylo nošením nerdů na ajťácké soutěže, a tak pochválím alespoň tragikomickou postavu Bad Ape a s ní spojený dabérský výkon Stevena Zahna a casting malé holčičky, jejíž každý pohled vydává za tisíce slov. Důstojné završení skvělé trilogie, byť očekávání byla po lživých trailerech o něco výše... (14.07.2017)

Zklamání z minula bylo tak velké, že jsem se u trojky s pocitem jejich zbytečnosti vyhnul i trailerům. Jenže Reevese buď drželi pod sedativy, nebo mu nějaký odvážný producent opravdu uvěřil, a já se stěží bráním nadšení z pravděpodobně nejodvážnějších letního blockbusteru za několik posledních let. Ta úvodní akce je ještě hodně nucená, ale když pak celou další hodinu stopují v pomalém, ale filmařsky precizním a promyšleném tempu čtyři opičáci, jejichž CGI render je dokonalosti se neodbytně blížící realita, skrze zasněženou krajinu vojenskou jednotku, přičemž jsou hnáni tím nejlepším možným kinematografickým motorem, tedy touhou po pomstě, bylo mi jasné, že vše bude odpuštěno a jen jsem se modlil, ať to takhle šlape i nadále, protože Michael Giacchino diriguje minimalistické retro noty a kamera koketuje s přelomem šesté a sedmé dekády minulého století. A ono nejenom to. Woody Harrelson variuje tu nejlepší možnou kreaci khaki šílenství, které vyhřezlo ze srdce temnoty a po famózním dialogu s Cézarem film naskočí na temnou vlnu nevyzpytatelnosti chtěného dobra a vábení nejednoznačného zla, aby to dotáhlo až k epickému konci, který i v těch kýčovitých prolínačkách a patosu hrdinského sebeobětování pořád drží pochmurný ksicht, který se opírá o hrdiny, jenž už dávno nejsou zábavnými lidoopy, kteří umí vtipné posunky, nýbrž pevnými figurami, u kterých není o jejich nastupující evoluční nadvládě radno pochybovat. (13.07.2017)

Čtyři z lásky k Caesarovi a z respektu k odvaze Matta Reevese natočit film, který do značné míry stojí na tichu, gestech a pomalosti. Snaha neuspěchat vyvrcholení trilogie bohužel vede k tomu, že ho film naprosto zaspí. Chybí tu silný protihráč ráže Koby (však ho také film musí v některých chvílích vyvolávat alespoň jako přelud), Woody Harreleson je hodně panákovitý, taková snadná šablona, light verze plukovníka Kurtze zbavená skutečných démonů. Úvodní část strhující i díky invenčnímu minimalismu Michaela Giacchina a Seresinově detailní kameře s proměnlivou hloubkou pole, prison break druhá polovina se bohužel vleče, chybí jí energie i nosné dilema. Samotné rozuzlení je sice nápadité a v klíči celé trilogie, ale slibovaná ape-pocalypsa není ani zdaleka tak osudová a zdrcující, jak by si trilogie nápaditě přenášející humanitu na opice zasloužila. Triumfem je tak jen neskutečně detailní a precizní animace / herectví všech zúčastněných. Lehké zklamání. [70%] (12.07.2017)

Matt Reeves má do kvalitního režiséra či scénáristy velmi daleko a snímkem War for the Planet of the Apes, který nesahá Boullemu znamenité předloze ani po kotníky, své neumětelství opět potvrdil. Těšil jsem se na brutální opičí řezničinu, jenže Reeves mi místo toho naservíroval značně okoralé veganské tofu, kde přísnější měřítko snese jedině peprnější prolog. Za pochvalu stojí práce na VFX, kdy zejména opice zaujmou svou neskutečnou realističností, ale co je to platné, když se příběh plazí vpřed doslova šnečím tempem. Vágní chararkterizace postav, přestřelená stopáž či všudypřítomná unylost bohužel vyústí ve skutečnost, že pár hodin po projekci už vám na War for the Planet of the Apes zůstane v hlavě pouze mlhavá vzpomínka. Škoda promarněného potenciálu, jelikož tato divácky vděčná látka by si určitě zasloužila důstojnější zpracování. Jedna hvězda. (12.07.2017)

Jednička byla poutavá se vším všudy, dvojky se chopil Reeves a byl tam znát jednoznačný pokles. I přes pokles kvality a očividné tápání po stránce příběhové dokázala dvojka zaujmout svojí akčností, napětím a solidními postavami. Toto třetí pokračování šlo bohužel po stránce příběhové opět dolů. Hned v úvodu se odehraje stupidní, stokrát viděná zápletka, podle níž se film ubírá dál, a ani v samotném průběhu nedojde téměř k ničemu zajímavému, co by dokázalo diváka dostat do varu. Předvídatelnost střídá klišé. Příběh je natahovaný a hloupých momentů se najde až přespříliš. Co se herců týče, tak Woody Harrelson se podle mě do takové záporné postavy naprosto nehodí! Toto mi opravdu nesedlo, měl se toho chopit jiný režisér popř. scénárista. Jedničku i dvojku jsem viděl 3x, jsem si celkem jistý, že trojku si víckrát nepustím. 60% (29.07.2017)