Ex Machina

Vlastně hodně jednoduchý nápad, který si zakládá na psychologii dvou postav a jednoho robo-člověka. Hezké, že se takové filmy v současnosti točí, ale čím víc jich je, tím víc si na nich hledám kritiku a tady bych začal a skončil právě s tím nápadem, který není zlý, ale je to spíš taková jednohubka. Alespoň, že závěr to všechno kolem toho vcelku solidně rozčís. (05.06.2015)

Alex Garland napsal dva z mých nejmilejších filmových scénářů (28 dní poté a Sunshine), takže jsem se proklatě těšila, až pod jeho taktovkou uvidím Domhnalla Gleesona a možná i Oscara Isaaca brečet. Nakonec jsem to byla já, kdo brečel, a byly to hořké slzy. Některé jeho charakteristické postupy tam vidím, například vím, že mu není cizí podvratné zavádění určitého žánru jako by naoko, aby se ve výsledku film zvrtl v něco jiného (a je to můj jeho oblíbený postup), ale tady se děj rozvolňuje natolik, že celý film přestává fungovat a jeho emocionální dopad na mě je nula nula nic. Dál mi tam extrémně chybí hudba Johna Murphyho (který skládal soundtrack k oběma prve zmíněným filmům), nebo alespoň trochu podvratnější práce se stávajícím hudebním doprovodem, protože její současné využití je strašně moc předvídatelné na film, který se snaží být celou dobu jeden krok před divákem. Všechno nakonec leží na postavách a ty jsou tak NEŽIVÉ, že jediné vzrušení vyvolá, když se na plátně na chvíli objeví zelený les nebo krásný vodopád. (28.04.2017)

Minimalistický, vizuálně odladěný film, přervaný LEDkami, vymazleným eco domem v nedotčené přírodě, ambientní atmosférou a éterickou hudbou. Dokud se tam filozofuje nad AI vs člověk a na povrch se derou drobné, leč jasně načrtnuté a poměrně konzistentní emoce, je vše v naprostém pořádku. Škoda zkratkovitého finále, které nepřineslo nic navíc, ale Garland to má v ruce. (23.09.2015)

Další z důkazů, že kvalitní sci-fi nepotřebuje velký rozpočet, ani akční scény. Stejně tak není třeba vytvářet komplexní světy, či neznámé civilizace, stačí zajímavá myšlenka dobře ukotvená v naší civilizaci a pak už vše záleží na jejím rozvinutí... Umělá inteligence, počítačové sebeuvědomění, interakce s člověkem, to jsou ožehavá témata naší brzké budoucnosti a Ex Machina je zpracovává naprosto perfektně. Spíše než umělá inteligence jsou v centru dění dvě hlavní a nesmírně chytré postavy, které o ni diskutují. Dialogy jsou vynikající, hladce kombinují akademickou genialitu s emocionálně laděnou lidskostí. Psychologie a logika jdou ruku v ruce a přednáší diváku chytrý a nápaditý film. K silné atmosféře asi nejvíce přispívá znepokojivá postava Oscara Isaaca, který zde předvádí až nečekaně bravurní výkon! 9/10 (29.04.2015)

Při sledování jsem si vybavil TED talk s Sherry Turkle o tom, že čekáme víc od technologií, než sami od sebe a ExMachina tuhle myšlenku jen podtrhuje a rozvíjí až za hranice představitelného. Organické, minimalistické a svěží hřiště pro tři a ½ herce, které bere dech a dráždí (nejenom) nervové spoje v mozku. Parametry to sice skutečně má jako epizoda Black Mirror, ale takhle chytrý celovečerák tady nebyl snad od Source Code. (17.05.2015)