Amores perros - Láska je kurva

Už podle názvu lze usoudit, že tenhle film vypráví a lásce... a o psech. A o lásce ke psům. V první povídce pro svého psa udělá hlavní hrdina to, co by neudělal pro svoji milovanou. V druhé se ústřední dvojice rozhádá (s fatálními důsledky) jenom proto, že se jim ztratil domácí mazlíček. A ve třetí si bezdomovec svého čoklíka zamiluje natolik, že ho nedokáže zastřelit, když mu tenhle čoklík zamorduje oblíbené voříšky. Je to skvěle vyprávěné, povídky střídají atmosféru a všechny složky filmu jsou skvěle vyvážené. Nejslabší mi přišla třetí povídka, zvlášť konec. (19.01.2005)

Tři povídky. Tři kruté příběhy využívající psy jako katalyzátory mezilidských vztahů. První z nich je o touze. Octavio se zamiloval do své švagrové a začne využívat nekontrolovatelnou zvířecí sílu: k tomu, aby zbohatl a aby ho jeho vyvolená milovala a zatoužila po lepším příštím. Druhá povídka je o osamělosti a sebezničení vztahu. Krásná modelka začíná žít s postarším byznysmenem, který kvůli ní opouští rodinu, ovšem záhy se jí zhroutí celý svět i kvůli tomu, že se její chundelatý vometák propadne pod podlahu luxusního apartmá. Třetí pak pojednává zejména o ztrátě. Bezdomovec starající se o opuštěná zvířata má v sobě díru v podobě ztráty dcery. Všechny tři spojí krutá autonehoda v přelidněném Mexico City. A vždy je do jejich osudu nějak zapletený pes. Když se v jednom z nich stává čtyřnohé zvíře jakýmsi hafajícím přízrakem rozpadajícího se vztahu, diváka mrazí. A nemrazí ho jednou. Alejandro González Iñárritu rozhodně nepřináší nějakou sladkou limonádu. V úctyhodné stopáži šokuje hned několikrát. Hlavní město Mexika tepe životem, je drsné, špinavé, plné korupce a kriminality. Tvůrci jsou velmi intenzivní, scény surové, scénář rafinovaný. A herci naprosto přesní a přirození. A celé to dokonale funguje i po letech. (03.03.2019)

První příběh mě neskutečně bavil. Opravdu, lepších 50 minut jsem už dlouho neviděl a věřil jsem, že tohle bude další skvělý film od režiséra, který natočil 21 gramů. Jenže pak přišel druhý příběh a tam to začalo malinko drhnout, ale stále to bylo nadprůměrné. A nakonec přišel poslední příběh, který šel totálně mimo mě. Tím nechci říct, že by byl nějak špatný nebo vyloženě hloupý, jen mi prostě nesedl a klidně bych se bez něj obešel. Kdybych mohl své hodnocení rozkouskovat, bylo by to zřejmě takto: První příběh - 100 %, druhý - 80 %, třetí - 60 %. Bylo pro mě velkým zklamáním, že film, který začne tak skvěle, skončí tak… nezáživně. Dohromady mi vychází nějakých 80 %, což zcela odpovídá. Protože Amores perros je nadprůměrný film, ale až tak, aby byl na IMDb hodnocen jako 164. nejlepší film, zase ne. Osobně bych místo něj dosadil právě 21 gramů, který mě bavil celý a mnohem víc, i přes své složité retrospektivní vyprávění. (09.08.2010)

Veľmi solídna mexická dráma, kde sa spájajú rôzne príbehy do jedného, to nie je nič nové. Čo tu máme navyše je ale dôveryhodnosť, ktorá pramení zo znalostí prostredia samotného režiséra. Žiť v Mexico City asi nebude pre väčšinu obyvateľov malina. A keď už hovoríme o „zatracenej láske“ dostaneme ju tu vo všetkých podobách – milenecký vzťah a manželská nevera, kainovská bratská láska, odlúčená láska k dcére, či láska k zvieratám. Okrem analýzy neutešeného sociálneho prostredia nám režisér ukazuje, aká je láska premenlivý a nepochopiteľný cit. (25.12.2015)

Ano je to neotřelé .... poletující kamera, prolínání dějových rovin, klipový střih. Bohužel mi chyběl buď větší nadhled nebo pořádná myšlenka. Těžko řadit film k nezávislému polodokumentu, těžko ho řadit k mainstreamu (i když k němu má daleko blíž). Pravdou je, že většinou mám radši původní tvorbu autorů, ale 21 gramů je přece jen o něco lepší. (08.01.2005)