Divočina

2x kino -- Magický zážitek. Film, který se mnou souzněl od začátku do konce v každém okamžiku. I Bez "wow" scén a velkých dramat si mě omotal kolem prstu a po dvou hodinách vyplivnul do reality. Reese, střih, flashbacky, hudební dramaturgie (El Condor Pasa nebude nikdy jako dřív), závěrečný voiceover. Prostě top. (30.03.2015)

Hrdinku Divočiny prenasledovalo toľko desivých démonov, že radšej by som bojoval proti stovke Votrelcov. Veľmi silné, smutné a vyčerpávajúce, ale nakoniec, vďaka koncu, i naplňujúce a plné satisfakcie. Navyše mám rád prírodu a prechádzky v nej, čiže ďalší bod k dobru. Režisér to poňal značne naturalisticky, naliehavo a psychologicky. Chvíľku trvá, kým sa chytíte a kým flashbacky začnú dávať zmysel, ale len čo sa tak stane, má vás to a ste chytení v pavučine, z ktorej niet úniku. Hrozne veľa tomu dáva skvelá Reese Witherspoon v hlavnej úlohe (Reese si to celé zároveň aj, múdro, produkovala). A za líšku, milú a skvelú Lauru Dern a moju milovanú „indiánsku pieseň lásky“ v žiadnom prípade nesmiem ísť pod 80%. Proste v žiadnom a bodka. P.S. – A ten medveď tam nie je! Kde ste vzali, že je? Niečo sa za hrdinkou 3 sekundy hýbe (keď ujde od potenciálnych znásilňovačov), ale je to strašne rozmazané a nejasné a rozmerovo to klasického medveďa nepripomína ani náhodou. Možno rosomák? (28.10.2017)

„NEMŮŽU SE DOČKAT, AŽ TO BUDE ZA MNOU. ALE TAKY MÁM ŠÍLENÝ STRACH. AŽ SE VRÁTÍM, BUDU TOTÁLNĚ NA MIZINĚ. A BUDU MUSET ZAČÍT ŽÍT. NEVÍM, JESTLI JSEM PŘIPRAVENÁ…“ /// Útěk do divočiny z jinýho důvodu. Cheryl řeší holčičí (ty vole, její 26!) problémy chlapskou metodou, a tak se vydává na 1800 km dlouhou cestu za poznáním. Je to vejlet plnej pocitů. Cheryl vzpomíná, trochu přemejšlí a člověku nakonec stejně nezbyde nic jinýho, než ji závidět. Její cesta totiž vede k vysvobození a nalezení lepšího já. Tuhle road movie, s trochou mouder a spoustou pravdy – byť z holčičího pohledu, můžete použít jako návod na vypořádání se ze svým zkurveným životem. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Wild: From Lost to Found on the Pacific Crest Trail“, kterou v roce 2012 napsala Cheryl Strayed, číst nebudu. 2.) Zjistím, co musím udělat, abych o sobě něco zjistil. (promiskuita a chlast už nezabíraj) 3.) Thx za titule ,,tejna7“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (25.02.2015)

Jean-Marc Vallée po absolutním Klubu poslední naděje jen těžko mohl překonat na maximum nastavenou uměleckou laťku, tak natočil cosi jako oddychový film, zkusil to oklikou přes Útěk do divočiny v ženském přechýlení. Problém ovšem vyvstal v tom, že se tu stýkají hned dva nesourodé žánry - dobrodružný film o cestě coby cíli a rodinné drama; ta linka cesty mne bavila a přišla mi návodová a povznášející, kdežto linka flashbacků ke vztahu dcera - matka a jejímu smutnému konci mne vlastně dost nudila a přišla trochu nadbytečná (chápu ale, že vzešla už z knižní předlohy a asi by se dost těžko vypreparovala), na milost jsem ji vzal až v očistné scéně s lamou, babičkou a její malou vnučkou...tam se tvůrcům povedlo dosáhnout katarze a obě linky konečně emočně propojit... Should i stay or shoud i go? PS: Jsem zvědav, kdy na fenomén filmového hikingu zareaguje česká kinematografie...co třeba příběh nějakého Čecha absolvujícího Svatojakubskou pouť z Čech do Santiaga de Compostela? (16.03.2015)

Lepší než roztahaný Útěk do divočiny, neboť zde se mnohem lépe pracuje s dávkováním informací a stále je co odkrývat. Reese je skvělá a zájem o její postavu nepolevuje, byť řada scén zrovna nepatří k těm pamětihodným (ale řadu scén zase obohacuje El Condor Pasa). Pro mě ale hodnotné i jako vzdělávací dokument - opět jsem se ujistil, že na dlouhou túru do přírody bych vyrazil jedině s partou ozbrojených přátel a s doprovodným vozem, který by vezl basy piv, chladící box a gril. To by byla teprve divočina. 75% (09.04.2020)