John Wick

Jak už napsal Marigold, takhle měla vypadat filmová adaptace Maxe Paynea. Noirová stylizace (neony, déšť, noc, velkoměsto). Lehce „cheesy“ pulpová atmosféra. Komiksově nadsazené univerzum ruských mafiánů a nájemných vrahů (s tak promyšlenou mytologií, až mne překvapilo, že předlohou skutečně nebyla žádná komiksová série). Revenge zápletka ohlodaná na kost (ale ne tolik, abychom nechápali hrdinovu motivaci). Melodramatické flashbacky jsou nenásilně zakomponované do hlavní dějové linie a většina zúčastněných ví, jak to v podsvětí chodí, pročež mohou jít bez dlouhých úvah a řečí rovnou k věci. Prosté pozadí hrdinova příběhu ani zbytečná slova tak nikdy na dlouho neodvádí tok vyprávění daleko od akčních scén. Díky ukázněné kameře, delším záběrům a opodstatněným střihům jde o scény krásně přehledné, připomínající více asijské akce (k nimž režiséři přičichli díky spolupráci s Wachowskými) než současnou „realisticky“ roztřesenou hollywoodskou produkci. Čistý styl snímání likvidačních scén, s plynulými přechody mezi jednotlivými záběry, navíc souzní s čistým stylem práce Johna Wicka, který si potrpí na uklizeném kvartýru a většinu zloduchů pro jistotu umlčí kulkou do hlavy. Kromě možnosti vychutnat si choreograficky elegantní, precizně rytmizovanou kombinaci střelby a bojového umění v plné kráse tak styl akčních sekvencí slouží zároveň k charakterizaci protagonisty, na kterou pro všechno zabíjení jinak nezbývá moc času. Pro vychutnání filmu zároveň nepotřebujeme vědět víc, než že je John Wick cool zabiják. Zde se nabízí další paralela s akčními videohrami, které v prokreslování postav nezacházejí o moc dál (další podobnost pak lze spatřovat v hotelu, který funguje jako save-pointu, kde si hrdina může odpočinout a nechat se vyléčit). Svou videoherní povahu film pro větší názornost tematizuje také vtípkem zakomponovaným do jedné z akčních scén, kdy se protnou fikční světy hry a filmu. John Wick ukazuje, že snaha vycházet vstříc hráčům (a na ni vázané těžení z videoherní estetiky) nemusí spočívat jen ve frenetickém střihu. „Herní“ může být film také důrazem kladeným na maximální přehlednost akce a přímočarostí vyprávění, která není zastíraná, nýbrž hrdě stavěná na odiv. Jestliže druhý Zátah dosud v kategorii nejlepších akčních filmů letošního roku neměl silnou konkurenci, teď už ji má. 80% (15.10.2014)

Drsný prostý akčňák s Keanu Reevesem v roli Baby Jagy. John Wick je vcelku zábavný i nápaditý, poctivě natočený. Přímo se nabízí srovnání s Gibsonovou Odplatou nebo Neesonovými (prvními!) 96 hodinami, jimž se sice nevyrovná, ale maximálně se přibližuje. Je to takový neonový moderní spaghetti western. (18.02.2016)

Málokdy je v áčkovém filmu k vidění tak špinavá, neučesaná akce, kde se v záchvatu boje mlátí do právě zašité rány, protivníci se v 95% případů uzemňují tím nejjistějším způsobem, tedy headshotem, kde KONEČNĚ auta po nárazu nevybuchují a ženy se KONEČNĚ perou jako ženy (tedy přes sílu to nepůjde, tak úskokem), takže nekoukám na jejich tvrdé pěstní rány a kopy, které by vzhledem ke své fyziognomii nebyly schopny, jako se to naopak v rámci genderové pseudo-vyváženosti děje v drtivé většině filmů dnešního Hollywoodu. A navíc se tady vtipně ozvláštňuje klišé akčních filmů, takže nájemní vrazi mají svůj hotel se svými pravidly a nezpochybnitelným důvodem pro masakrózní hody je zabitý vořech. Což dokážu pochopit, mě kdyby někdo šáhl na křečka, John Wick by byl hadr i se svým arzenálem. (15.01.2015)

Ani termíny jako "akční jednohubka" nebo "čistá žánrovka" ve mě fakt nevyvolají nadšení ve filmu, kde chlap střílí všechny svoje protivníky proto, že mu zločinci vzali to poslední, co mu zbylo od manželky. Jistě, situace je to emocionální, ale nevěřím jí, snímek by se dal zpracovat psychologicky nebo jako drama, ale podezírám tvůrce, že chtěli natočit masakr a potřebovali výchozí bod, který na mě zpracovali málo uvěřitelně. Emoce to ve mně nevyvolalo žádné a ani akční část jsem si moc neužil a to už pár let umím. Keenau je docela charismatický, ale v tomto ho na celé čáře převálcoval Michael Nyquist. (25.03.2019)

Jsou to jen tři maličkosti co Johna Wicka odlišují od jiných nesmrtelných drsňáků a přesto si kvůli nim zaslouží o hvězdičku lepší hodnocení. Ačkoliv s odřenýma (no tady spíš ukousnutýma) ušima. Pes - linie se psem zahrála na citlivou strunu a líbilo se mi, že psem příběh začal a také skončil. Kvůli takové věci hned nájemný zabiják působí sympatičtěji a více lidsky. Pak je to opravdu unikátní nápad s hotelem nájemných vrahů (kde je ale zakázané násilí a kdo pravidlo poruší, budiž mu země lehká). Třetí "drobností" je vizuál, který je opravdovou lahůdkou. Kosení komand zabijáků jako by šlo o pouhý plevel, to jinak není úplně můj šálek kávy, ale Keanu Reeves na stará kolena pobavil. (08.03.2015)