John Wick

„Vypadáš hrozně.“ – „Ne, vypadám jako na odpočinku.“ Co do „coolovosti“, atmosféry a akce (+ choreografie „bitko-přestřelek“) jsem byl spokojený. Překvapí i přítomnost humoru spojeného se světem nájemných zabijáků koncentrovaného ho „speciálního“ hotelu (od uklízeče přes vrátného, doktora, barmanku až po nejednoho „bývalého“ kolegu). A téma odskočení si vysloužilých zabijáků z důchodu (či nějaké jeho obdoby), ať už pro to mají důvod jakýkoliv (i když nejčastěji za to „samozřejmě“ mohou zlí Rusové-ze současnosti např. Equalizer, November Man, 3 loňské tematicky nepříliš vzdálené filmy s Neesonem), teď dost frčí a divácká poptávka zřejmě ještě nějakou chvílí vydrží (sám jsem zvědavý, kdy se konkrétně mně začnou zajídat). To, co však ve filmu naprosto selhává, je nějak smysluplně vystavěný příběh. Možná se zdá přehnané něco takového po akčňáku žádat, ale jestliže má už po cca 50 minutách John na mušce zdroj jeho nenávisti (ničím a nikým nekrytý) a naprosto nepochopitelně ho neodstraní (přestože jen chvíli poté po něm metá jednu kulku za druhou), jednoho napadne, že si vzala slečna Logika pořádnou dovolenou (což bohužel neplatí jen pro tuto scénu) a tvůrci evidentně neví, jak ty standardní cca 2 hodiny rozvrhnout tak, aby je mohl hlavní hrdina celé prostřílet a promlátit (s nahněvaným výrazem a sem tam nějakou hláškou navrch). A to se mi jeví jako dost podstatný nedostatek. Stejně jako onen fakt, že někdo někoho neodstraní (ano, nepřekvapivě se to týká především hlavního hrdiny), což se děje tak často, až to působí nechtěně směšně. O naprosté nezničitelnosti Johnových stehů (zřejmě zázračný hotelový doktor) a vůbec celé jeho osoby (je pouze omračitelný) se asi nemá moc cenu dál rozepisovat (i když to, co v závěru následovalo po opuštění vozidla, mě strašně rozesmálo…znovu však nechtěně). Pro někoho nepodstatné a snadno přehlédnutelné detaily, mě však při sledování dost rušily. A díky nim film nemůže v mých očích překročit hranici průměru. „Ahoj, Johne.“ – „Čau, Jimmy. Rušení nočního klidu?“ – „Rušení nočního klidu. Už zase pracuješ?“ – „Ne, jenom něco vyřizuju.“ – „Dobře...necháme to být. Dobrou noc, Johne.“ – „Dobrou, Jimmy.“ (26.01.2015)

Sice nejde o druhý příchod Spasitele, ale o takové malé spasení skomírajícího (sub)žánru ano. Což není zase až tak málo, ne? A zvlášť pak pokud nostalgicky vzpomínáte na devadesátky, kdy akční film pro kina nebylo synonymum pro přebujelou CGI animaci o záchraně jsoucna (meta)chlapíkama v trikotech, ale šlo o chlapácký film s nenabušenými nevzhlednými týpky ve špinavých tílkách, s bouchačkou v ruce a se smradlavým podpaždím, kterým šlo spíše o přežití/pomstu/hrozbu lokálního charakteru. A přesně takovou postavou je i Max Payne... Ehm, John Wick, který nedostal do vínku nějakou superschopnost (i když ten jeho 100+1 headshot už jí pomalu je), ale ultimátní motivaci „vy ruský parchanti, zabili ste mi štěně, který mi dala umírající manželka a vokradli mě tak vo truchlení, takže vám teď všem chtě nechtě musím vystřílet mozky z hlav", kterou nepřebijete, ani kdybyste k napsání postav povolali z hrobu páně Čechova. Jde prostě o přímočarý béčkový hravý akčňák staromilského ražení, který netrpí na rozklepanou kamerou a je nepolíbený maniakálním střihem či CGI skopičinami. A díkybohu se nebere ani trochu vážně (tedy až na ten rádoby tklivý úvod). (23.10.2014)

Nedávno štvali Denzela Washingtona Rusové v Equalizerovi, nově jim nemůže přijít na chuť John Wicků. A nikdo se mu nemůže divit, protože takovej psí kukuč, obzvlášť když je to ještě prtě, je nezapomenutelnej (to vím, protože jedno takové nahaté zviřátko mi pobíhá doma). Takže klika, že John nebyl žádnej flegmouš, kterej by nad smrtí svého čtyřnohého miláčka pouze mávnul rukou, ale naopak že se neskutečně naštval, a ještě větší klika, že já byl v lehkém alkoholovém rozpoložení, tudíž jsem nad dějem moc nepřemýšlel a chtěl se pouze bavit, což se mi s každým odbouchnutým chlápkem dařilo víc a víc. Slušná akční jízda, po které se mi bude vedle mého (někdy až moc živého) psa usínat dobře .. (07.07.2015)

Čekal jsem o krapet větší „pecku“, myšleno lehce nápaditější, ale i tak převládá spokojenost. Keanu Reeves je po několika matných projektech tam, kde ho mám rád, Chad Stahelski má několik kaskadérských zářezů a je na něm patrné, že osmdesátá a počátek let devadesátých jsou jeho šálkem kávy. Akčních perel je v posledních letech pramálo, samozřejmě tahle nabízí mnoho otázek na logické přešlapy, ale kdo si chce užít nářez plný zlámaných vazů a prostřelených hlav, je tu správně. Ostatní nechť si raději zapnou Tarkovského. Tady se jede na brakové vlně, příběh je přímočarý á la ztráta milované ženy, mrtvé štěně, banda cool zabijáků a jeden nasraný návrat na scénu. A tvůrci, kteří se jednoduše chtějí vyblbnout. Jednotlivé přestřelky šlapou v jiném tempu, mají různou atmosféru, škoda jen, že se víc nepodařilo prodat fyzično (jako v prvních 96 hodinách). Mile nadsazené, choreograficky elegantní a sakra přehledné. (06.02.2015)

Ani termíny jako "akční jednohubka" nebo "čistá žánrovka" ve mě fakt nevyvolají nadšení ve filmu, kde chlap střílí všechny svoje protivníky proto, že mu zločinci vzali to poslední, co mu zbylo od manželky. Jistě, situace je to emocionální, ale nevěřím jí, snímek by se dal zpracovat psychologicky nebo jako drama, ale podezírám tvůrce, že chtěli natočit masakr a potřebovali výchozí bod, který na mě zpracovali málo uvěřitelně. Emoce to ve mně nevyvolalo žádné a ani akční část jsem si moc neužil a to už pár let umím. Keenau je docela charismatický, ale v tomto ho na celé čáře převálcoval Michael Nyquist. (25.03.2019)