Ip Man 4: The Finale

Předchozí Ip Many mám rád, na nasraného Scotta Adkinse se taky vždycky rád podívám, ale tady Donnie Yen i s celým štábem lížou boty Čínskému režimu fakt už nesnesitelně. Kdyby si tu všichni američané nasadili na ruce rudé pásky s hákovým křížem, už by to do zbytku filmu jen ladně zapadlo. Vystříhat z toho bitky a dát je na youtube tak dobrý (ale ne skvělý), ale jako celovečerní film je to šmíra. 4/10 (08.11.2020)

Více komerční pojetí trojky pokračuje tak trochu rovněž i ve čtvrtém díle (zejména ve vyobrazení záporných američanů-idiotů), ale když se zamyslíte nad vším v životě, co jste viděli "MADE IN CHINA", ono to tak nějak dává smysl, ta lacinost s těma promakanejma rekvizitama a technikama... i když Ip Man rozebírá ožehavější a nikdy nekončící otázky zasahující i do současnosti. Charisma Donnieho Yena nese příběh snadno kupředu a prohlubuje tak jakousi čínskou kroniku, tentokrát zasahující do imigrantské politiky, ukazuje i Bruce Leeho, Ip Manova studenta, který bojová umění zpopularizoval v tehdejší USA, ale i čínsko-americké vztahy jako takové. Odsýpá to a líbí se mi zasazení příběhu do skutečného historického kontextu. Vzpomínám si, jak jsem vyrůstal na filmech s Van Dammem, takže jestli vaše děcka inklinují k bojovým uměním, tohle je, technicky vybroušenej a dobrej flick, co jim pustit. Nic pro starší a náročnější diváky, já už si takovýhle věci dávám spíše z nostalgie k tomu, na co jsem se díval jako kluk. Ale vzhledem k tomu, že je tenhle díl posledním, Ip Mana shrnuji celkově jako zajímavý projekt, který ukazuje bojová umění na pozadí bouřlivých proměn Číny v rozmezí třicátých až šedesátých let minulého století. ___ (2008-2019); 11.01.2011 - 11.2.2020 (11.02.2020)

Kung-fu filmy jsou původně specifickým hongkongským žánrem, který se začal rodit u těch spíše okrajovějších a hůře zafinancovaných produkcí a při svém průniku do západní distribuce nejdříve zahraničním divákům přivodil kulturní šok. Papundeklové produkce plné stylistického excesu smetly veškeré představy o duchovní a kontemplativní povaze asijských kinematografií, které vycházely z obeznámenosti s filmy Akiry Kurosawy a dalších výrazných autorských osobností. Série o Ip Manovi se původně snažila o hollywoodskou atraktivnost a serióznost, což jí také pomohlo ke značné globální popularitě. Trojka však již vykročila směrem k nevázanému excesu a závěrečná čtyřka jde v tomto směru ještě dál. Zvláštně vypjatě melodramatické herectví tu hodně vyčnívá, neboť by se jevilo přehnaně i v leckteré telenovele. Vyprávění pak připomíná hraní příběhového módu v Mortal Kombatu, kde vztahové propletence mezi postavami slouží hlavně jako záminka k soubojovým pasážím. A když souboj nejde motivovat příběhem, vždycky může přijít někdo, kdo si chce prostě poměřit síly. Chvíli se zdá, že téma rasismu by tentokrát mohlo být pojato trochu komplexněji - s odkazem na dědictví Bruce Lee, který se nebál kombinovat ani různé školy kung-fu, ani různé vlivy ze Západu i Východu (vzpomeňme na Cestu draka, kde Bruceova postava odmítá zavrhnout karate jen proto, že je japonské). Nakonec to ale zůstane především u tepání diskriminace čínských imigrantů zlými Američany. Výsledkem je cheesy jednohubka, která nenáročně zabaví především toho diváka, který ji sleduje z ironického odstupu. (02.08.2020)

Více než uspokojivé vyvrcholení skvělé série, která se po celou dobu pyšnila především absolutně špičkovými bojovými scénami a až nezvykle působivými zápletkami, a i tento závěrečný díl není v tomto směru výjimkou, možná tedy jen v souvislosti s onou zápletkou by se dalo podotknou, že tentokrát působí až příliš šablonovitě a chvílemi i trochu bez záživnějšího spádu, nicméně pro mě osobně tu zůstalo to nejzásadnější a navíc v nejmaximálnější možné kvalitě, a to množství dokonalých, strhujících soubojů, u kterých jsem se opět jen tetelil blahem a jako luxusní bonus tu řádí můj milovaný a nedotknutelný Scott Adkins, každopádně veškerá jejich choreografie a nasnímání je jedna velká paráda, zkrátka Martial arts v nejpůsobivější možné podobě. Jinak Donnie Yen jako Ip Man nepřekonatelný, charismatický, sympatický a výrazný muž, kterému lze věřit každé slovo, stejně jako každý úder, a díky němu zde fungují i emoce a dramatické situace, jelikož je stejně tak dobrý herec jako bojovník. Závěr je pak především pro příznivce této série velice silný, škoda tedy jen toho méně tuctovějšího příběhu, neboť jinak se jedná o skutečný žánrový skvost. (25.08.2020)

Moc hezky natočené a sestříhané mlátičky, které zůstávají maximálně přehledné i v případě, že jste po trojnásobné lobotomii a máte šedý zákal. Ty jsou fakt moc fajn a daly by se sestříhat do atraktivního klipu. Zbytek je ryzí blinkáníčko - monstrózně černobílá, hyperkorektní, patetická pohádka o správňácích a hajzlech, která je v extrémní křeči pokaždé, kdy má někdo promluvit či jednat. Direktem přímo na solar jsou povinné scény s Ípáčkovo kouřením a rakem. Když vidíte, jak ten megasprávňas důležitě pokuřuje a osudově kašle, působí to zhruba stejně věrohodně, jako pětiletý skautík vysávající gramovou lajnu koksu. Tenhle film je ryzím důkazem, že formální pozlátko na hotovou věc nestačí. P.S. "Based on true story" - opravdu jen "based". (27.09.2020)