Tajemství smrti slečny Neznámé

Scenáristické peklo, ktoré pôsobí ako ťažkopádny zlepenec dvoch rozdielnych námetov. Už po neviem koľký krát sme si pripomenuli, že vymyslieť zamotanú zápletku nie je až také ťažké ako ju zmysluplne rozmotať. To najlepšie vidieť na okamihu, kedy má byť prezradené, čo sa s Jane Doe stalo, čo je vtesnané do monológu hlavného hrdinu plného informácií, ktoré nemal ako vedieť - pokiaľ mu ich nepošepkal do ucha scenárista. (31.12.2016)

Zfilmovaná příručka pro začínající hororové tvůrce. Øvredal se drží tradic jako patolog skalpelu. Ví, kde leží hranice mezi světlem a stínem a zároveň má jasnou představu o tom, že i když rutinně řežete do mrtvol pár dekád, pořád jste v jádru člověk s osobitým charakterem. To vše minimálně první hodinu. Závěrečných dvacet minut je hodně klopotných, jak v rozuzlení, tak i podáním, kde bych ubral na obrazové doslovnosti a biblických citacích. Každopádně ta do krajnosti tažená struna ale zahrála slušný koncert i tak. Cink, cink. (15.01.2017)

Dva šuldové na pitevně, jedna chlupatá vagina na pitevním stole a devadesát minut shánění se po depilačním vosku, který v té tmě nebyl k nalezení. Představte si na devadesát minut nataženou povídku z Věřte nevěřte v technicky kvalitnějším provedení a s hvězdnějším obsazením. To, co by v pohodě stačilo na funkční čtvrthodinku, je zde natahováno do úmoru. Dá rozum, že by jednoho švihlo být devadesát minut na pitevně s mrtvolami, tak se herci chodili nalokat čerstvého vzduchu na chodbu, kde asi pátrali po lepších rolích. Když je ale nehybně ležící "mrtvola" Olwen Catherine Kelly na pitevním stole mnohem lepším hercem, než generačně i herecky rozdílná dvojka Emile Hirsch a Brian Cox, určitě je to na pováženou. Hirsch s Coxem už musejí být fakt zoufalí, když berou hlavní role v takovém nesmyslném škváru. Už úvod nevěstil nic světoborného. Ohořelá figurína na pitevně měla simulovat, že se s ní stalo něco opravdu strašného. A dál jste u filmu mohli v pohodě svačit. Pár vnitřností, Emile Hirsch s počínající prostatou hledal na chodbách toalety, Brian Cox zřejmě s Prostenalem vydržel víc. Veskrze nudně a velmi stupidně pojaté. Řídký scénář, který absolutně nevystačil na celovečerní stopáž, liknavá režie. Ve filmu se střídalo tlachání na pitevně s procházkami po chodbách. Nic víc ve filmu nebylo! Občas se objevilo něco jako náznak atmosféry, hned to ale necitlivě vyplašila nějaká stupidita ve scénáři. A když tam nakonec připlácli ten zoufalý a z prstu vycucaný závěr ve formě vše vysvětlujícího monologu postaršího koronera (a kde vzal Brian Cox najednou tolik info o mrtvole?!), volal jsem Šterclovi, co už měl zkušenosti s patologií ve Vodnících v Čechách, zda by mně neomyl pyj hubkou na nádobí, abych i já zahnal vůni tlejícího masa. Jak bylo zmíněno, být to krátká povídka, mohl být výsledek přijatelný. Takhle to byla natahovaná pičovina, u níž si i nekrofilní sadista začne z nudy stavět z Lega pitevnu, aby se nějak zabavil. Mě to vůbec nechytlo. 3/10 (01.02.2017)

Pozerateľný, avšak nijako výrazný a dosť UMELO SNAŽIVÝ hororothrill dnešnej; filmovo vyčerpanej doby. Rovnako ako názov, ani samotný počin nijak nevybočuje z radov predvídateľnej hororovej produkcie a nedokázal ma niečím potešiť / prekvapiť či intenzívnejšie chytiť. Pritom napr. také tematicky spriaznené, španielske "El Cuerpo" ukázalo, že aj v obmedzených priestoroch márnice sa dá vytvoriť kvalitná vec. Režisér má však stále silnú „ospravedlnenku“ - pretože jeho "Trolljegeren" je a (na rozdiel od takého Blair Witchu) aj vždy bude jedným z najlepších found footage hororov vôbec. Nabudúce sa však už dúfam nebude snažiť silou-mocou zavďačiť čo najširšiemu publiku. (20.12.2016)

Je evidentní, že cesta ke zjištění příčiny smrti i bez tepu hodně půvabné dívky bude značně trnitá. Je to svěží vítr, ale v závěru je to hodně kodrcavé svezení, to si musíme přiznat. Paradoxně první polovina, ve které se prakticky nehneme od pitevního stolu, je hodně svěží, atmosférická a vůbec nenudí. A hlavně zajímá. A navrch otec a syn řeší aktuální situace vcelku rozumně. Pak se ovšem vydáme otřepanými cestičkami a doslovným podáním, což je sakra škoda. Místy takový „nevím si rady“ slepenec. Vývoj v druhé polovině jsem holt čekal v jiných sférách. Tak to prostě cítím. Jeho kvality ovšem nepopírám. (13.02.2017)