Ďábelská posedlost

Mám na péru divný útvar! Kurva, lidi, mám na péru fakt útvar, ze kterého se mně klubou rohy, do koulí se mně dobývá Stalin, a jakýsi obrýlený vědec posílá moje semeno na rozbor. Ano, už je to tak, jsou to neomylné známky posednutí Bertíkem. A jak známo, s čerty nejsou žerty. Jsem přesvědčený, že "cenami ověnčený scenárista "Chris Sparling, svůj blábol o posednuté ženě směřoval do kontroverze a popletl si nejspíše žánry. Narazil docela pekelně. Film divákům rádoby autentickou formou předkládá, že skutečně v sedmdesátých letech bylo možné do výzkumné laboratoře zavírat jedince s parapsychologickými schopnostmi. A vlastně celý film je sestaven z koláže dochovaného archívního materiálu, který zachycuje, jak se vydra Rya Kihlstedt kroutí a svíjí připoutaná na židli a občas z jejího hrdla promlouvá mocný death metalový hlas. Film působí postupem času značně úsměvně. Erudovaní vědci nahlas a s vážnou tváří pronášejí neuvěřitelné hlody, které by rozhodně nedělaly ostudu sérii Scary Movie. Jejich spiklenecké teorie, jak nejlépe využít služeb vrásčité ženy, se opírají o zápichy čítající politickou špionáž, ovládání myslí tehdejších předních vlivných státníků, až si divák musel ten horor domýšlet. Neustálé střídání pozůstalých současníků, vyjadřujících své postřehy z dřívějška na kameru, s dobově instruovanými záběry do osvícených sedmdesátých let, bylo značně otravné. Od televizně natočené Bytosti z hlubin, jsem s Rya Kihlstedt neviděl žádný jiný film, což už je pěkná řádka filmových let. Celkem jsem se poděsil, jak se ze sexy děvy za těch patnáct let proměnila v asexuální megeru, která se k filmu hodí maximálně tak na zametání placu. Film tím správným směrem funguje jen velmi zřídka. Ke konci jsem měl pocit, že dokonce vykazuje i nějaké to tajemno, jenže už bylo dost pozdě na zlepšení. Chtěl bych-li se podívat na záhadné a nevysvětlitelné okolnosti ďáblem posednuté ženštiny z výzkumného ústavu Atticus, volil bych nefalšovaný dokument, v případě jeho existence. Tohle bylo na horor slabé, nedostačující, na kontroverzní film málo průrazné. Výprava ovšem nebyla k zahození, celkem zdatně evokovala sedmdesátkový dobový interiér "výzkumáku". Na víc pochval to už ale nebude. Buď to byla blábolivá šeď, bez patřičně hororových ingrediencí, nebo se to posunulo do takového nechtěně absurdního rozměru, až se to režisérovi vymykalo z jeho zamýšleného autentického pojetí. 40% (06.05.2016)

Když si magie nepřeje, aby ji očumovali profánní lidé, často jim místo sebe podstrčí svoji méně pohlednou sestřenici parapsychologii. Tady do toho ještě přimíchali posedlost ďáblem. „S ďáblem si člověk nemá zahrávat. A když jo, měl by si být sakra jistý, že má navrch.“ Řekl bych, že je to celé vymyšlené, ale docela působivě. Dobrý film. (31.05.2023)

Je známo, že dobré mockumentary se pozná podle toho, že si po něm člověk položí otázku "A co když je to pravda?". A to tady nešlo ani náhodou. Pani Posedlá sice měla nějaký potenciál a jeden moment v závěru celkem ušel, ale jinak nuda, nuda, nuda. Viděno s dabingem, ale myslím, že v tomhle případě je to úplně jedno. 10% (24.04.2015)

Přiznávám, že ovlivněn několika slabotama možná trochu nadhodnocuju, ale téma telekineze zpracované jako regulérní mockumentary mě dokázalo zaujmout a pobavit zatím nejvíc z toho, co jsem za prvních 14 dní roku dvapatnáct viděl. Hororové to nijak extra není, ale aspoň mě to donutilo sjet pár videí s Ninou Kulaginou. 50% (14.01.2015)

V roku 1976 prijal Dr. West vo svojom inštitúte na výskum paranormálnych javov pacientku, ktorú podľa tvrdenia rodinných príslušníkov ovláda zlo z iného sveta. Odstupom času začína "Judith" preberať kontrolu aj nad samotným ... Napriek tomu, že tunajšie hodnotenie sa nebude príliš líšiť od toho môjho, som celkom rád, že som sa nedal odradiť. Vzhľadom k zaujímavému námetu či miestami celkom vydarenej atmosfére, to nakoniec nebola až taká tragédia. Ja osobne mám tento druh snímkov rád, aj keď treba priznať, že sa z toho dalo vyťažiť omnoho viac. Je to solídne natočené a byť to odvážnejšie i drsnejšie, pohybovali by sme sa v iných číslach. Nečudujem sa však, že je fanúšik hororu z tohto subžánru proste unavený, no z môjho pohľadu sa pri menej profesionálne spracovanom F.F. dá rozhodne viac "zabaviť", ako pri amatérskom "explu či hixplu", kde po stenách tečie kečup, alebo miesto zlomeniny vidieť plastelínu, za pomoci nejakej treťotriednej kozmetičky, farbivom zmaľovanú - 40%. (12.02.2015)